Úřad práce a sociálka vycházejí z toho, co jim sdělí posudkoví lékaři. A ti se většinou spoléhají jen na lékařské zprávy specialistů-psychiatrů. Jenže těch je podle odborníků málo, mají plné ordinace a mnohdy nemají čas pacienta podrobně vyšetřit.
Oláhův příběh začal na jaře 2012. Tehdy třiačtyřicetiletý muž přemluvil svou známou, aby mu naoko dělala pečovatelku. S ní zajel k psychiatrovi, k posudkovému lékaři na sociálku kvůli důchodu a na úřad práce kvůli příspěvku na péči.
„Lékař se ptal Petra, jak mu je. On pouze seděl na židli a kymácel se. Řekla jsem si, proč hraje to divadlo. Když jsem se ho pak ptala, řekl, že je nemocný,“ řekla žena později na policii.
Při jedné z návštěv Oláh tvrdil psychiatrovi, že slyší hlasy, které se mu vysmívají. Lékař mu diagnostikoval paranoidní schizofrenii a několik dalších těžkých postižení.
Když přišly pracovnice úřadu práce na kontrolu, nemluvil, nereagoval. Seděl na zemi a hrál si s autíčky. Pečovatelka úřednicím mezitím vykládala, že muž není schopen se o sebe postarat a že se bez pomoci nenají, neumyje ani neoblékne. A ukázala na balení plen. Muž pak po kontrolorkách házel jídlo.
Nakonec dosáhl svého, sociálka mu vyměřila částečný invalidní důchod 5 042 korun a úřad práce příspěvek 8 tisíc korun. Podle vyšetřovatelů muž dával své pomocnici za lhaní 200 korun měsíčně, později 1 500 korun.
Až příliš předstíral
Jenže Oláh to přeháněl, chtěl moc. Všechno prasklo, když ho v květnu 2014 přistihli policisté za volantem. Jel bez rozsvícených světel. V autě měl navíc kartičku ZTP/P, která invalidům poskytuje řadu výhod včetně snazšího parkování. Přišlo se na to, že jeho postižení neumožňuje řídit auto. A začalo vyšetřování.
Právě v té době Oláh usiloval o přiznání plného invalidního důchodu, za který by bral mnohem víc než za částečnou invaliditu. K tomu už nedošlo.
Znalci, kteří podrobně zkoumali jeho zdravotní stav, konstatovali, že duševní choroby jen předstíral. A to dost primitivně. Choval se jako laik, který jen vzdáleně tuší, jak by projevy nemoci měly vypadat. Znalci před soudem třeba namítali, že člověk s demencí by si při kontrole nezačal hrát s autíčkem ani by neházel po kontrolorkách jídlo. Byly by mu úplně lhostejné.
„Akcentuje jakýsi mix velmi těžké demence a závažné psychotické choroby, prezentuje různé znaky duševních chorob od mentální retardace přes dezorientaci, afektivní propady až po poruchy z okruhu psychóz,“ napsali znalci do posudku. Své psychotické projevy podle nich muž přeháněl. „Jedná se u něj o simulaci primitivní představy laické osoby o duševní chorobě,“ sdělili.
Jak je možné, že těmito naivními pokusy dokázal obelstít státní instituce? Mluvčí úřadu práce Kateřina Beránková uvedla, že úřad sám nehodnotí zdravotní stav žadatelů o příspěvky, ale vychází z toho, co jim sdělí posudkoví lékaři okresní správy sociálního zabezpečení. A ti se většinou spoléhají pouze na zprávy lékařů-specialistů. V tomto případě psychiatrů.
„Byl velmi přesvědčivý. Žádné pochybnosti ve mně nevzbuzoval. Vypadal důvěryhodně a pravdivě,“ sdělil teplický psychiatr Ivo Kudrnáč, který muže léčil a z jehož zprávy vycházel posudkový lékař při uznání důchodu a příspěvku.
Odsouzený lhář má dávky dál
O tom, že Oláh podváděl, rozhodl před několika dny teplický soud. Dostal dva roky vězení, i když zatím nepravomocně.
Úřad práce již vyplácení příspěvku zastavil a nyní ho vymáhá zpět. Správa sociálního zabezpečení však důchod vyplácí dál. Přestože u soudu svědkyně přiznala, že Oláhovi pomáhala lhát. Sociálka jen snížila částku. Proč? Na to mluvčí správy sociálního zabezpečení Jana Buraňová do pátečního dne neodpověděla. Pracovníci sociálky před soudem argumentovali tím, že čekají až na pravomocný verdikt. To ale jen tak nebude, Oláh se na místě odvolal.
Peníze od státuÚřad práce zjišťuje u žadatele doma, jestli je schopen se o sebe sám postarat. Pak žádá lékaře Správy sociálního zabezpečení o posouzení zdravotního stavu žadatele a kontroluje, zda je příspěvek vyplácen správně. Při pochybnostech se znovu obrací na lékaře sociálky. Počet přiznaných a vyplácených příspěvků na péči se přitom rok od roku zvyšuje. V roce 2016 je dostávalo 330 tisíc lidí, v současnosti kolem 360 tisíc. |
Buraňová později zaslala vyjádření. „Posudek v případě osob s duševním onemocněním a poruchami chování není v žádném případě založen pouze na jednom lékařském nálezu. U osob s duševním onemocněním a poruchami chování patří mezi nezbytné podklady pro vypracování posudku jak podklad od praktického lékaře, tak nálezy psychiatra, psychologa, záznamy z lůžkových zařízení, ve kterých byl posuzovaný člověk hospitalizován,“ sdělila.
Jen v Teplicích to není první případ simulování duševní nemoci. Předloni dostal tříletý trest muž, který stejným způsobem za deset let vymámil od státu 1,4 milionu korun. Také on bral důchod jako paranoidní schizofrenik, přestože si podle znalců i on pletl demenci a schizofrenii. Prozradil se, když se na falešný diplom inženýra architekta z ČVUT chtěl zapsat jako odborný garant na stavbách.Dodala, že pokud má posudkový lékař jakékoli pochybnosti, je ze zákona oprávněn vyzvat posuzovanou osobu, aby se podrobila vyšetření zdravotního stavu u lékaře, kterého posudkář sám určí. Buraňová zdůraznila, že neoprávněný invalidní důchod správa sociálního zabezpečení odnímá. „Pokud lze prokázat zavinění za neoprávněné pobírání, zpravidla vydá též rozhodnutí o přeplatku na důchodu, kterým je určeno, kdo za přeplatek odpovídá a v jaké výši je povinen jej vrátit,“ dodala.
„Někdy se chovají tak, jak to odkoukali od jiných pacientů na oddělení, napodobují je, ale pak si jdou zahrát karty a vy vidíte, že něco není v pořádku,“ říká primářka psychiatrie Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Zdenka Staňková.
Svých kolegů v ordinacích se zastává s tím, že psychiatrů je málo a pacientů moc a lékaři někdy nemají dost času klienty podrobně vyšetřit.
„Za těch deset minut to skutečně nepoznáte,“ říká psycholožka Tereza Benešová. „Psychiatr má omezené informace a vychází víceméně z toho, co mu o sobě řekne sám pacient,“ dodává. Podle ní by pomohlo, kdyby vyšetření dělal psychiatr spolu s psychologem. „Psychologické metody jsou objektivnější, jenže psychologů je možná ještě méně,“ doplňuje.
Psychiatr hned nepodezírá
„Od roku 2000 nám vzrostl počet klientů o 80 procent, ale nepřibyl odpovídající počet psychiatrů, takže ty nůžky se rozevírají,“ říká prezident České psychiatrické společnosti Martin Anders. „A hlavně: psychiatr hned nepodezírá klienta, že něco předstírá. Policista podezírá, lékař léčí, a tím nejdůležitějším mezi psychiatrem a pacientem je důvěra,“ dodává.
Podle něj však pomáhá, když psychiatr při sebemenších pochybnostech udělá podrobné zkoumání. Jenže na to nemá čas. „Nebo pomáhá, když pošle dotyčného do nemocnice, kde je pod neustálým dozorem. Nikdo nedokáže předstírat věčně,“ míní Anders.
