Třicetiletého pana J. od dětství sužují těžké psychické i fyzické nemoci. Když mu bylo devět let, onemocněl nádorovým onemocněním mízních uzlin známým pod názvem Hodgkinův lymfom. Podstoupil operaci, chemoterapii i radioterapii a dodnes je v péči onkologů.
Kromě fyzických onemocnění se potýká i s psychickými problémy. Ty se u něj projevily poprvé v 15 letech. O rok později byl poprvé hospitalizován na psychiatrické klinice a lékaři mu diagnostikovali schizofrenii.
Přes všechny nesnáze pan J. s podporou rodiny dokončil střední školu. Chtěl žít jako zdravý člověk, hledal si práci, kvůli psychickým potížím však musel brát mnoho léků. Jejich vedlejší účinky ovlivňovaly paměť, soustředění a způsobovaly potíže s motorikou. Navíc musel občase pobývat v nemocnici. Pracoval proto pouhé tři měsíce. Pak si musel připustit, že to nezvládne.
„V roce 2007 kvůli nedostatku finančních prostředků požádal o invalidní důchod. Nejprve dostal částečný důchod ve výši 2 500 korun a když úřady uznaly, že je plně invalidní, pobíral 3 500 korun. Z této částky žil až do letošního roku,“ říká Šabatová.
Zdravotní stav pana J. se v průběhu let zhoršoval, přesto musel vyjít s pár tisícovkami na měsíc. V roce 2009 lékaři zjistili, že má velký nádor na mozku. Strávil rok na lůžku v nemocnici a prodělal několik operací. Nemoc sice překonal, začal sám dýchat, polykat i chodit, ale zůstalo mu částečné ochrnutí. K tomu se stále potýkal se schizofrenií. Úřady mu ale přesto invalidní důchod nenavýšily.
„Nebyli jsme schopni několik let při jednání na České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ) dosáhnout žádného výsledku. Velkou naději jsme vkládali do jednoho sociálního pracovníka, který si vzal doklady a podklady a společně s právničkou navštívili pracoviště ČSSZ. Ani oni však ničeho nedosáhli,“ líčí matka nemocného muže.
Sedm let bez peněz, které měly být jeho
Pomoc přišla až od ombudsmanky Anny Šabatové, na kterou se pan J. s pomocí své matky obrátil. Ombudsmanka se do případu vložila a zahájila šetření. Zjistila, že si ani jedna z lékařek, které muže vyšetřovaly v době, kdy žádal o přiznání invalidního důchodu, nevyžádala žádnou doplňující dokumentaci týkající se jeho předchozích problémů.
„Datum vzniku invalidity je u invalidních důchodů naprosto klíčové. Jeho chybné stanovení může mít závažné důsledky pro život žadatele i jeho blízkých, neboť právě od tohoto data se zjišťuje, zda žadatel o důchod splnil podmínku získání potřebné doby pojištění,“ vysvětlila Šabatová.
Posudkoví lékaři mají proto shromáždit a řádně vyhodnotit veškeré podklady, z nichž se prokáže, jak se zdravotní stav vyvíjí a od jakého data zdravotní stav odpovídá invaliditě.
„Správně měl být panu J. vyměřen invalidní důchod již od roku 2000, kdy začaly jeho psychické problémy,“ dodala Šabatová.
Ombudsmanka se obrátila se svým zjištěním na ČSSZ a poté proběhla mimořádná kontrolní lékařská prohlídka, která určila, že pan J. byl od roku 2000 částečně invalidní a od roku 2008 plně invalidní. Jeho důchod byl proto navýšen z 3,5 tisíc na dvanáct tisíc korun měsíčně. A navíc pan J. dostal doplatek ve výši milion korun.
Nejen pro něj, ale i pro jeho rodinu, je vyřešení situace obrovskou úlevou. „Snad se synovi nyní bude lépe do budoucna žít i poté, co já už nebudu moci být jeho finanční oporou,“ dodala matka pana J.
Podle ombudsmanky Šabatové bohužel není tento případ ojedinělý: „V poslední době jsem se setkala s více případy lidí s psychickým onemocněním, jejichž zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen. Chápu, že je složitější zhodnotit jejich stav, vývoj onemocnění a jeho vliv na pracovní schopnosti, ale tento případ ukazuje, jak závažný dopad může mít chyba posudkového lékaře.“
