73letý exreprezentant se společně s naganským šampionem Davidem Moravcem stali po Ivanu Hlinkovi dalšími hokejovými osobnostmi, jejichž portréty se objevily ve sběratelské kolekci České mincovny.
„Překvapilo mě to,“ přiznal Suchý na čtvrtečním představení mince v pražské Síni slávy českého hokeje. „Když se támhle dává Zlatá hokejka, nepozvou mě, abych se přišel podívat a teď mě dají na minci,“ dodávala svérázná legenda.
Svérázem a unikátem byl Suchý i na ledě.
Rodák z Havlíčkova Brodu pozměnil pohled na zadáky, jejichž jediným úkolem bylo v hokejovém dávnověku bránění. Suchý se naopak hrnul vpřed, vymýšlel, dával góly. Dodnes je jediným obráncem, který v nejvyšší soutěži ovládl celosezonní bodování (ročník 1968/69).
„Jeb..i mě, že jsem byl mockrát vepředu a že to přeháním, ale nezakazoval mi to,“ vzpomíná ikona jihlavské Dukly, které v 60. a 70. letech výrazně pomohl k sedmi československým titulům.
„Myslím, že v Jihlavě se tehdy trénovalo víc než dneska. Za (trenéra) Pitnera jsme měli dávky jak pro koně. Museli jsme třeba běhat na Vranově hodinu a půl do kopců,“ líčí Suchý. „Potom se vám nešlo dobře na pivo. Ale jo, nějaký se tam vešlo,“ usměje se.
K téměř až vojenskému drilu přidal Suchý i hokejovou chytrost. A obětavost. Urostlý obránce se nebál blokovat střely a schytávat mordy od puků. „Klesl do kolen a chytal střely vlastním tělem,“ obdivoval jej finský útočník Jari Kurri.
„Jako kluk jsem baštil Jana Suchého. Blokoval rány vlastním tělem, útočil a střílel. Chtěl jsem být jako on,“ vyznal se v rozhovoru pro MF DNES při nedávné návštěvě Prahy i legendární Švéd Börje Salming.
Jsem starší, nespím. Takže čumím na NHL
„Když jsem útočil, musel jsem něco odvézt i vzadu,“ prohodí nevzrušeně Suchý. „Šlo i o to, že jsem v týmu měl chytré a zkušené útočníky jako třeba Jirku Holíka. Když jsem vyjel, věděl, že musí zůstat vzadu.“
Nedostatek schopných beků podporující ofenzivu. To je v posledních letech jedna z potíží národního týmu na velkých turnajích.
„Dneska obránci nevědí, v kterou dobu jet. Buď jsou tam opožděně, nebo hodně brzo,“ všímá si Suchý. „Dřív se ve hře víc projevila česká hlava, dneska ji hráči nemají,“ doplňuje hokejový penzista, který na představení mince přišel o holi.
Kdyby zase byl ve špičkové formě, troufl by si proti současné generaci? „Každý chce porovnávat, co bylo tenkrát a je teď. Ale říkám: Pánové, to se nedá srovnávat. Hokej byl takovej, teď je makovej. Dnes je to o hodně tvrdší.“
Když má Suchý čas, rád se podívá na zápasy NHL. „Jsem starší člověk, spát se mi moc nechce, takže na to čumím,“ vysvětluje. „Ale celý zápas nevydržím,“ doplňuje Suchý, který si nemohl nejslavnější ligu světa vyzkoušet kvůli totalitnímu režimu.
Bylo by zajímavé sledovat, jestli by se prosadil. Ve své éře patřil k nejlepším evropským obráncům. Z olympiády 1968 v Grenoblu má stříbro, zahrál si na osmi světových šampionátech, z nichž si dohromady přivezl šest medailí.
Zlatá medaile mu ve sbírce chyběla. Mohl ji získat z domácího šampionátu v Praze 1972, o titul mistra světa ho však připravily smutné okolnosti. Necelý rok před šampionátem jako řidič havaroval a jeden z jeho spolujezdců nehodu nepřežil.
Místo tréninků a zápasů strávil Suchý dva měsíce v kriminále. Na mistrovství světa ho ani přes přímluvy spoluhráčů tehdejší straničtí aparátčíci nepustili (o tragédii se hokejista více rozepsal ve své autobiografii).
Zlatem se může Suchý až nyní. Tedy ne medailí, ale mincí. „Říkám si: Jeníku, je to pěkný. Potěšilo mě to,“ dodá s dojetím.
