RECENZE: Sex a kříže. Na Palmovce se ukřičené polské režie opravdu nebáli

Temná scéna, hutná a silně nabasovaná hudba. Od úvodních minut je jasné, že nastudování Shakespearovy poslední komedie hostujícím renomovaným polským režisérem a skandalistou Janem Klatou bude silný zážitek. Nepříjemný i pobuřující. Leckde lacině lascivní, stále však aktuální a trefný.

Klata si pro svůj vstup do českého divadla vybral Shakespearovu potemnělou hru vykreslující hemžení hříšného velkoměsta; tedy vděčný nadčasový motiv, který neztratí nic ze své údernosti ani dnes, ani zítra. Divadlo pod Palmovkou, kterému může česká divadelní obec děkovat za spolupráci s takovým režisérem, uvádí tuto Shakespearovu hru v překladu Martina Hilského jako Něco za něco.

Klata si z Polska přivezl celý tým a spolu se scénografkou Justynou Łagowskou a choreografem Maćkem Prusakem v Libni zrežíroval razantní dvouhodinový kus, kterému na akceleraci přidává kýžená absence přestávky.

Děj Shakespearova Něco za něco se drží základní linie: zhýralý vévoda Vincentio (bezchybný Jan Vlasák) opouští svůj úřad, aby v přestrojení dál tahal za nitky. Své místo dočasně postoupí pokryteckému moralistovi Angelovi (Jan Teplý), jehož integritu okamžitě naruší chlípná touha po jeptišce Isabele (Tereza Dočkalová) orodující za život odsouzeného bratra.

Klata Shakespeara režíruje jako věčný boj mezi morálními zásadami a nespoutaným chtíčem. Sexualita zde slouží k vydírání i trestu; či třeba jako nezvratný důkaz manželství. Jen velký důraz na náboženské motivy, ztvárněný třeba pranýři do tvaru kříže, u nás tolik nezarezonuje.

Něco za něco

85 %

Divadlo pod Palmovkou

premiéra 27. ledna 2018

režie: Jan Klata

hrají: Jan Vlasák, Tereza Dočkalová, Jan Teplý ml., Ondřej Veselý, Jan Hušek, Vendula Fialová, Radek Valenta, Martin Němec, Kamila Trnková, Tomáš Dianiška, Martin Hruška, Václav Vostarek

Herci z Palmovky nárokům zahraniční režie dostáli zcela bez problémů. Vyniká zejména Jan Teplý - jeho monolog o nezvladatelné touze či úlisné promluvy k šokované Isabele patří k nejlepším momentům. Dočkalová svou Isabelu podává s rigidní zásadovostí odkazující kamsi ke kampaní MeToo. Pobaví dekadentní sólo Tomáše Dianišky.

Vycizelovaný Hilského překlad v Klatově ukřičené režii zvláštně cinká. Režisér totiž na diváka tlačí nekompromisně, ať už promlouvá přes výrazné poprockové melodie (vyniká třeba gregoriánská verze Losing My Religion), či bezeslovné, ale proto velice výmluvné scény, jež natahuje do neúměrných délek. Bezcitný sex Angela s přestrojenou Marianou či až fyzicky nepříjemné finále. Právě tyto momenty ukazují, že se na Palmovce režíruje jinak, než jsme zvyklí. A to je i přes tíži a kontroverznost nabízených obrazů neuvěřitelně osvěžující. Něco za něco není zážitek libý, rezonuje však dlouho po pádu opony.