Vy jste se narodil už v Izraeli. Co vám rodiče o Československu říkali a jaký k němu vlastně měli vztah?
Můj otec byl velký patriot, stejně jako většina Židů žijících v Kyjově ve 20. letech. Moje matka pocházela ze Slovenska, po válce ale na Československo zanevřela. Nedokázala odpustit kolaborantům, cítila se zrazená, a tak se už nikdy nechtěla vrátit.
Váš otec za druhé světové války dokonce spolupracoval s československým prezidentem v exilu Edvardem Benešem. Jak k tomu došlo?
To je dlouhá historie. Můj otec byl neskutečně úspěšný ve všem, na co sáhl. Musel přerušit studium ve Vídni, protože po náhle zemřelém otci zdědil obchod se zemědělskými potřebami v Kyjově. Jelikož byl kreativní a nebál se inovace, povedlo se mu za rok z malého obchůdku udělat byznys. To, co můj dědeček dělal týden, otci trvalo den. Zanedlouho měl pocit, že už v Kyjově dosáhl svého vrcholu, a začal se nudit. Rozhodl se proto vstoupit do armády. Maminka měla ohromný cit na to, co se ve společnosti dělo, a tak pět měsíců před začátkem války řekla tatínkovi: „Tahle situace je pro nás zlá, musíme odejít hned zítra, jinak už neodejdeme nikdy.“ Ze dne na den tak utekli přes Jugoslávii a Itálii do Francie. Tam se otec přidal k československým legiím a brzy se vypracoval do vedoucí pozice, a proto se setkal s Benešem a Janem Masarykem.
Jak to pokračovalo?
Rodiče se stěhovali do Anglie, kam Beneš přesunul francouzské legie. Tam se narodil i můj starší bratr, což znamenalo velkou změnu především pro mou maminku. Ta říkala, že po tom, co všechno přežila, už přežije cokoliv. Nebyla si ale jistá, jestli to samé platí pro její dítě. Proto když byl tatínek vyslaný s armádou do Ruska, ona zůstala v Anglii. Otec byl nakonec součástí armády, která Československo v roce 1945 osvobodila. Dlouho pak přemlouval maminku, aby za ním přijela. Nakonec souhlasila, ale řekla, že to bude jen dočasné.
Jak to vše vnímal váš otec?
On to tak nebral. Ve válce sloužil v armádě na vysoké pozici jako zásobovatel a pak získal velmi dobrou pozici ve státní správě, takže si s maminkou v Československu žili jak páni. Jenže pak přišli komunisté. Otec odmítl vstoupit do strany, a tak přišel o práci. V tu chvíli zase přišla maminka s tím, že je třeba odejít. Jelikož její rodiče utekli do Izraele, šli za nimi.
A pak jste se narodil vy?
To ještě chvíli trvalo. V Izraeli rodiče zase začínali nanovo. Jenže otec měl štěstí a brzy si ho všimla dodavatelská firma, která ho zaměstnala jako ředitele dovozu potravin do Izraele. Otec pomohl státu ušetřit miliony. Nakonec ho poslali do USA. To už jsem byl na světě a ty čtyři roky, které jsme v Americe strávili, pro mě byly stěžejní. Rodiče usoudili, že dítě s češtinou a hebrejštinou by nemělo ve světě moc budoucnost, a tak na mě mluvili anglicky. Když jsme se znovu vrátili do Izraele, otec začal pracovat pro národní společnost, která byla zodpovědná za obchod s nově vznikajícími zeměmi – s Ghanou, Kambodžou, Íránem. Dělal to dobře. Nakonec se ale kvůli korupci, kterou nemohl vystát a které bylo v izraelské správě tehdy požehnaně, rozhodl odejít. Začal podnikat na vlastní pěst s chemickými postřiky.
Věděl jste od začátku, že chcete jít v otcově stopách?
Vůbec ne. Vystudoval jsem chemii, pak jsem ještě udělal státnice z obchodu. Ze začátku jsem pro otce pracoval, jenže lidé mě měli za protekční dítě. Věděl jsem, že musím jít vlastní cestou. A tak jsem začal pracovat pro firmu Makhteshim Agan, která se specializovala na chemické prostředky pro zemědělství. Dařilo se mi a brzy jsem to dotáhl na vedoucí pozici. Pro firmu jsem pracoval 28 let. Když jsem tam přišel, měla hodnotu 150 milionů dolarů, když jsem odcházel, vzrostla její cena na 2,7 miliardy dolarů.
V čem tedy tkví tajemství úspěšného podnikání?
Za prvé člověk nesmí být jednostranně zaměřený. Každý by měl využít příležitosti žít po určitou dobu v cizí zemi, učit se hledět na svět očima jiné kultury, mít rozhled ve vícero odvětvích. Dále je také důležité sledovat, jak se mění podmínky, a současně s tím měnit strategii. Většina společností mění strategii jednou za 12 let, my jsme ji za tu dobu měnili třikrát. Člověk se musí naučit vytvořit si příležitosti i při špatné ekonomické situaci. Musí vidět naději v budoucnosti.
Jaký je váš názor na podnikání v České republice?
Česko je v obchodu nejlepším přítelem Izraele z celé Evropy. Lidé tu správně interpretují, co se ve světě děje. Češi jsou a vždy byli chytří lidé, ve 30. letech tu byla dokonce nejsilnější ekonomika na světě.
Jezdíte do Česka často?
Byl jsem párkrát v Praze, ale v Brně jsem teď vlastně poprvé. Určitě se na Moravu ale v budoucnu ještě vrátím. Musím navštívit Kyjov, jelikož jsem tam nikdy v životě nebyl a cítím, že bych se tam měl podívat, a to přesto, že jsem se doslechl, že náš obchod už dávno neexistuje a na místě židovského hřbitova stojí nemocnice. Ale chápu to, půda je cenná.
