„Film Absolvent jsem viděl asi měsíc předtím, než jsme začali zkoušet, ale Dustinem Hoffmanem jsem se neinspiroval. Vzal jsem to po svém,“ říká třiadvacetiletý herec. Jeho postava je jen o dva roky mladší.
Miroslav Sabadin
|
Pojďme krátce k filmu a nové premiéře, protože porovnání se těžko kdo vyhne. Ve filmu hraje dvacet sedm herců, na chebském jevišti vás bude šest. Co říkáte tomu rozdílu? To bude asi o dost komornější.
Hra byla psána na devadesát stran, což je strašně velká bichle. My jsme to seškrtali na šedesát. Dalo by se říct, že se teď jde přímo na věc. K té komornosti - někteří herci tam mají dvojrole a trojrole, myslím si, že to takhle může fungovat.
Vzhledem k poměrně známému ději je jasné, že vás čekají i milostné scény s paní Robinsonovou, tedy Radmilou Urbanovou. Jaké to je v tomto ohledu?
Musím se přiznat, že jsem z toho byl strašně nervózní. Osobně nemám moc rád, když se herec na jevišti vysvléká do naha. Ale tady je to strašně hezky uchopené, je to udělané velice decentně.
V chebském divadle jste druhým rokem, je vaší největší a nejnáročnější rolí právě Benjamin?
O mnoho těžší než tato postava je pro mě autista Christopher v Podivném případu se psem. Benjamin netrpí žádnou poruchou. Je to, dalo by se říci, normální kluk.
Herci Pavel Richta a David Beneš přišli do Chebu z Prahy. Vy vlastně také, ale vracíte se do svého rodiště. Je v souboru ještě nějaký Cheban?
Myslím, že jsem tady jediný. Někteří herci tu už žijí dlouhou dobu, ale o nikom přímo z Chebu nevím.
Jaká byla vaše cesta z Chebu do Chebu?
Chodil jsem tady na základní školu, pak jsem byl až do půlky šestého ročníku na pražské konzervatoři, kde jsme měli různé inscenace v Divadle Na Rejdišti. Při jedné mě viděl umělecký ředitel Západočeského divadla v Chebu Zdeněk Bartoš. Pak na mě počkal a zeptal se, jestli tam nechci nastoupit. Tak jsem řekl, že jsem z Chebu, slovo dalo slovo a Mirek Sabadin je v Chebu.
Absolvent
Zdroj: www.divadlocheb.cz |
Která z dalších rolí v Západočeském divadle pro vás je nebo byla důležitá?
Velkou školou pro mě byla druhá hra, kterou jsem tady začal zkoušet. Byl to Doug v Noci bláznů režírované Davidem Šiktancem. Bylo to pro mě zajímavé téma. Rád jsem se vložil do postavy, která má nějakou úchylku.
Když už mluvíte o postavě s problémem, v muzikálu Adéla ještě nevečeřela hrajete liliputa Gogo. Jak se vám na jevišti jezdí v kleče?
Úplně první verzí bylo, že budu chodit po kolenou. Řekl jsem režisérovi Bartošovi: pojďme to vymyslet tak, abych se nemusel plazit. Napadlo ho, že bych mohl jezdit a odrážet se rukama. Vznikl pojízdný vozík a poměrně dobře to funguje. Ale že to je moje oblíbená role, to tedy nemůžu říct. (smích)
Hrajete také v pražském divadle Palace v představení Rodina je základ státu. Takže jste tak trochu na cestách mezi Chebem a Prahou?
Je to trošku zajímavější. Teď zkouším jenom v Chebu, s divadlem Palace jezdíme zájezdové představení. Jsem hodiny a hodiny na cestách ve vlaku a v autě. Na jaře bych měl s nimi zkoušet jinou věc. Podívám se tak po celé České republice, ale jenom po divadlech.
