V Lipsku, Wolfsburgu, Boulogne-Billancourtu a dalších automobilových metropolích Německa a Francie vyrůstají nové montovny jako houby po dešti. Stěhují se tam zejména z východní Evropy, která naopak zaujímá stále větší podíl jako subdodavatel nových technologií, zejména na podporu bezpečnosti, emobility a umělé inteligence v dopravních prostředích. Píše se rok... Ano, toto je tak trochu utopie pro dvacátá léta našeho století. Ale přitom na této vizi něco může být.
Když do české Škodovky přišel Volkswagen, bylo to do značné míry politické rozhodnutí. Nemáme důvod nevěřit Jaroslavu Povšíkovi, šéfovi škodováckých odborů, že i případné rozhodnutí o přesunutí výroby Superbu do Německa bude rovněž rozhodnutí politické. Vždyť sedí s Daniellem Porsche nebo Florinou Piëch v dozorčí radě Škoda Auto, a jak sám zmínil, o pohnutkách možného odchodu z Česka s majiteli koncernu VW hovoří.
Elektromobily se řítí
Peter Bukov, hlavní analytik TopForex
O umístění dalších modelů, které už budou především elektromobily, se stejná hra právě začíná hrát, a proč by opět neměla být hlavně politická? Vždyť i rozhodnutí o přechodu na elektromotory je rozhodnutí politické, jednotlivé vlády začínají oznamovat, dokdy zakážou auta se spalovacími motory.
Jak ale ukazuje ekonomický vývoj, žádné státní centrální plánování ve svobodné společnosti nestačí na spontánní soutěž na trhu, včetně soutěže mezi technologiemi a inovacemi. Dává tedy v dlouhodobém pohledu smysl přetahovat se na politické úrovni s Němci o umístění výrobních závodů? Jednoznačně nikoli.
Když už se bavíme o „smart“ technologiích, mluvme také o „smart“ politice. Když ta místo plýtvání času a energie na jednání s jinými vládami či odbory vynaloží své úsilí na co nejjednodušší podmínky pro podnikání firem, včetně malých garážových podniků a jednotlivců, prospěje českému „automotivu“ nejlépe.
Ano, Škoda Auto je největší český vývozce , ale nic netrvá věčně a jednou budeme možná v mnohem větším objemu exportovat služby a technologie od tisíců drobných subjektů, které generují řádově větší přidanou hodnotu, než kterou představují smontované automobily.
A pokud vláda přemýšlí, kam investovat veřejné prostředky, ať zapomene na investiční pobídky pro výrobní závody a začne konečně transformovat české školství a základní výzkum. Dnes už je přeci každému jasné, že dopravu budoucnosti bude řídit software.
Když budeme mít v této oblasti dostatek vzdělaných expertů, nebudeme se už muset stresovat tím, zda na nějakém poli vyroste nová fabrika, nebo ne.
