Při diskusi s odborníky na fóru iekonomie.cz jsme se shodli, že zahušťování měst má sice pozitivní ekonomický dopad, ale jeho dopady na ukazatele kvality života jako jsou zdraví, kriminalita, životní prostředí či pocit štěstí mohou být nejisté. Město by mělo jednak určovat koncept zastavované oblasti a také developerům za zastavění účtovat poplatky.
Někomu pomůže, někomu uškodí
Filip Matějka, ekonom a člen akademického sboru CERGE-EI, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR.
Výsledky mnoha vědeckých studií dobře shrnul Gabriel Ahlfeldt z London School of Economics: města s větší hustotou zástavby obvykle skýtají vyšší platy, vyšší obchodní aktivitu, více patentů, dostupnost služeb – potud dobré.
Ale na druhou stranu s sebou přináší i větší příjmovou nerovnost, vyšší nájmy, o trochu vyšší kriminalitu, zdravotní problémy nebo zvýšenou spotřebu energie. A tak obyvatelé hustěji osídlených čtvrtí v průměru hlásí, že jsou o něco nespokojenější než jejich protějšci z méně lidnatých částí města.
Na zahušťování lze koukat jako na ekonomickou globalizaci – s jejími výhodami i nevýhodami. Jde o zvětšování trhu, které pomáhá ekonomice. Když je na jednom místě více lidí, tak se každý z nich může lépe specializovat na poskytování konkrétní služby. Ve městě je pestřejší nabídka restaurací či obchodů s oblečením než na malé vesnici. A zaměstnavatelé potkávající více lidí, snadněji najdou vhodného zaměstnance či dostanou nápad na nový patent.
Stejně jako globalizace, tak ani zahušťování měst není dobré pro všechny. Ne všem vyhovuje soutěživý svět, byť by přinesl větší blahobyt a byl pestřejší. Ekonomická soutěž zvětšuje rozdíly mezi lidmi, způsobuje stres, a i prostá změna našeho prostředí je pro spoustu z nás špatná. Odstěhoval jsem se do tiché ulice a nechci, aby mi tam postavili činžák, i když se díky tomu otevře užitečný supermarket.
Nové peníze pro radnice
Zahušťování má pozitivní efekty, ale když se nepovede, tak z nich profituje jen pár jedinců. Změna územního plánu z nestavebního na stavební pozemek v širším centru Prahy znamená dar obrovského jmění pro majitele pozemku. Obvykle neexistuje transparentní důvod, proč by tento dárek měl dostat zrovna jeden majitel, a ne ten s pozemkem hned za plotem, ani proč by jej měl dostat majitel pozemku, a ne všichni obyvatelé města. U velkých developerských projektů jde o stamiliony korun a někdy až o jednotky miliard. To samé rozhodnutí může způsobit pokles ceny stojících bytů, a tak znehodnotí majetek ostatních.
Dlouhodobě efektivnějším, spravedlivějším a transparentnějším způsobem je účtovat poplatek za změnu nestavebního pozemku na stavební. Pokud pozemek nabyde na ceně, tak se pak tohoto navýšení bohatství budou účastnit i ostatní. Majitelé by mohli platit například poplatek ve výši 2/3 z navýšení hodnoty pozemku. Ještě lepším způsobem by byla aukce mezi zájemci o změnu statutu pozemku – majitelé by soutěžili, který z pozemků se stane stavebním. Další možností je každoroční speciální daň z nemovitostí na těchto pozemcích, která by umožnila dlouhodobý rozvoj města.
Výtěžek z poplatků by putoval do městské pokladny, čímž by zajistil kompenzaci starousedlíkům a politici by byli ochráněni proti tlakům majitelů pozemků. Developeři by konečně mohli plně sázet na svoje schopnosti organizovat stavbu domů. Ti schopnější dostanou více prostoru než nyní, a ti, kteří vydělávají na kontaktech a umu „zařídit“ změnu územního plánu, budou upozaděni.
Když zavedeme poplatky za změny územního plánu, tak nebude stavební povolení jen velkorysým dárkem od starousedlíků developerům a budoucím sousedům, ale pomůže celému městu.
