Naprosto nadstandardní byly totiž nejen jeho elán, energie a vůle, ale také schopnost nadchnout pro tanec a všechno kolem něho jak své spolupracovníky, tak i pubertální mládež.
Na tuto skvělou vlastnost předního tuzemského učitele tance i kantora mnoha dalších učitelů, mezinárodního porotce soutěží, choreografa, moderátora mnoha akcí i zakladatele letních tanečních škol vzpomíná jeho bývalý kolega, dnes nakladatel a spisovatel Martin Reiner.
V roce 1985 se totiž ve Starletu setkali vlastně dva „muklové“. Zmíněný Reiner, kterého zavřeli vojáci po šesti letech na vojenských školách, a zdejší ředitel Buryan, který měl za sebou tři roky politického kriminálu za své poválečné angažmá v pravicovém studentském hnutí.
Za tuto „velezradu“ skončil budoucí iniciátor brněnského tanečního života na tři roky v jáchymovských a oslavanských dolech.
Dělal práci se zápalem, což byl tehdy malý zázrak
Ale díky tomu nevadila Buryanovi ani podobná minulost jeho nového zaměstnance.
„To, že mě přijal do práce a dal mi naprosto klíčovou šanci začít nový život, byla jedna věc. Ještě důležitější však bylo, že jsem se u Vladimíra naučil pracovat,“ vzpomíná s nostalgií Reiner, jak po letech předstírání důležitosti práce v armádě narazil ve Starletu v Buryanově osobnosti na nevšedního člověka.
„Dělal práci, již si sám zvolil, a dělal ji se skutečným zápalem a vírou v její smysl. Tenkrát to byl malý zázrak,“ dosvědčuje Reiner Buryanovo neobvyklé pracovní nasazení uprostřed jinak zcela demotivujícího období normalizace. „Mrzí mě, že lidé jako on nemohou žít věčně,“ dodává nakladatel.
K tanci se přitom Buryan dostal vlastně náhodou. Nejdřív přes folklorní soubor Vlajka, díky kterému ho vyslali na školení pro nové učitele společenského tance. Po jeho absolvování začal okamžitě vyučovat v taneční škole Františka Kadlece v Jánské ulici.
V roce 1968 pak spolu se svou třetí a poslední ženou Vlastou přejmenoval Buryan hlavního brněnského pořadatele tanečních kurzů právě na Starlet neboli hvězdičku. „Když pak komunisté s nástupem normalizace všechny podobné názvy zakazovali, nám ho kupodivu nechali a máme jej dodnes,“ smál se Buryan před pár lety tomu, že tehdejší mocipáni zřejmě neuměli dost dobře anglicky.
Hoši v černém, krásné dívky v bílém, vzpomínal s nadšením
A právě v „jeho“ Starletu díky obrovské práci se stovkami začátečníků vyrostla řada vítězů mezinárodních tanečních soutěží. Buryan pak také v půli 70. let vymyslel k základním kurzům i různá zpestření, například Garden party s tancem pod širým nebem či River party na lodích brázdících Brněnskou přehradu.
Ty ovšem musely být v 80. letech zrušeny kvůli mladíkům, kteří na loď pašovali alkohol a pak skákali do vln „Prýglu“.
Kvůli alkoholu a puritánským rodičům byly nakonec zakázány i oblíbené Party ve sklepě, kde se sice podával jen vinný střik, ale jak trefně podotýkal sám Buryan, „vyhrála slepá víra rodičů, kteří si myslí, že jejich dítě neví nic o pití, a za slepou cestu považují snahu Starletu zkultivovat jeho konzumaci při tanečních večerech.“
Zato se udržely noblesní taneční Interparty v hotelu International a rovněž letní taneční škola ve Skryjích u Tišnova, kde se prvně začal vyučovat třeba break dance.
„Starlet mi dal víc, než vzal,“ liboval si v rozhovoru pro MF DNES před několika lety Buryan. „Ti hoši v černém, krásné dívky v bílém, vykrášlené a navoněné maminky, tatínci ještě neopilí, to byla opravdu úžasná atmosféra prodloužených na Stadionu,“ vzpomínal s nadšením Buryan.
