„Můžu v něm úspěšně rozvíjet jednak sám sebe, ale taky obrovské množství dalších stepařů, mých svěřenců. Jsou to lidé, se kterými pracuji už strašně dlouho, a právě na to jsem nejpyšnější,“ popisuje mladý brněnský tanečník, který studio T-Group založil společně s bratrem před třemi lety v brněnských Řečkovicích. Dnes se starají o 160 členů.
Košir nicméně připomíná, že bez rodinné pomoci by si svůj sen splnit nezvládl.
„Dlouho jsem step vnímal výhradně jako umění. Při zakládání studia se ke mně připojil brácha Adam, který hrál i trénoval baseball. Nasměroval mě, abych step vnímal i ze sportovního hlediska. Principy se neliší od ostatních sportů, ačkoli je to tanec. V baseballu platí nepsané pravidlo, že abyste něco uměli, tak to musíte udělat správně desettisíckrát. Ve stepu to může být i vyšší číslo a docílíte toho jedině se sportovní disciplínou,“ vysvětluje Košir.
Nyní musí věnovat mnohem více času trénování svých svěřenců, nezapomíná však ani na osobní rozvoj a zdokonalování vlastních dovedností. Na soutěže tedy jezdí jak v roli kouče, tak i jako soutěžící.
„Radši soutěžím sám za sebe, protože být trenér je výrazně bolestnější a víc stresující. Když jdu na pódium zastepovat svoje sólo, tak jsem klidný, protože vím, že je to čistě na mně. Když tam míří moji svěřenci, tuhne mi krev v žilách, protože chci, aby se jim to povedlo. Je to daleko větší adrenalin,“ líčí svoje pocity.
Tituly, úspěšné choreografie i vlastní film
Sám se stepem začal v šesti letech po neúspěšném pokusu o baseball. Mistrem republiky se stal poprvé, když mu bylo osm. „Nedošlo mi, že se jedná o soutěž. Prostě jsem tam přišel a zastepoval. Najednou jsem viděl, že porotci zvedají známky a já se stal mistrem republiky. Bylo to pro mě obrovské překvapení, protože jsem absolutně neměl důvod něco takového očekávat,“ směje se.
O dva roky později si už „vyklapal“ zlato na mistrovství světa. Ani jeden z těchto titulů nezískal naposledy, další už nyní přidává v dospělých kategoriích.
Kromě vlastního tréninku se velmi brzo začal zaměřovat i na tvorbu choreografií a koučování jiných. „První choreografii jsem si vytvořil, když mi bylo devět, do Talentmanie. Ale poprvé jsem se jako trenér chopil větší skupiny až o pět let později. A bylo to trošku zvláštní, protože někteří lidé v ní byli starší než já,“ usmívá se tanečník.
Právě tato skupina se později stala základem jeho studia. Nyní už Košir s některými ze svých svěřenců také vystupuje a vnímá je jako své kolegy, třeba šestnáctiletou Brňanku Sáru Titzovou.
O svém studiu se během pandemie rozhodl natočit i film. Bál se totiž, že T-Group lockdown a další omezení nepřežije. „Čelili jsme existenčním problémům. Ve snímku by měla být cítit atmosféra, která ve studiu panovala. Ty úvodní dva měsíce vůbec nebyly optimistické. Chci, aby bylo vidět, že současný úspěch nemusel vůbec být a že je to vykoupeno obrovským množstvím práce,“ říká s vděčností.
Nakonec covidové patálie s kolegy překonal a přišly velké úspěchy. Jejich platformy se stepařskými lekcemi se dostaly do 43 zemí světa, Tobiáše Košira tedy znají i za hranicemi. Loni v dubnu se navíc stal jedním z komisařů nově vzniklé světové komise tanečníků. V ní má kontrolovat pravidla tanečních soutěží, upozorňovat na chyby a navrhovat jejich úpravy.
Mimo to spolupracoval na různých projektech po celém světě, například i v ukrajinské Oděse, přístavním městě, jímž nyní zmítá válka. „Našel jsem si tam opravdu velice dobré přátele. Nešlo o jeden dlouhodobý projekt, ale spíš o hodně menších navázaných na sebe. A já doufám, že se ty projekty znovu rozeběhnou právě v Oděse,“ přeje si brněnský stepař v reakci na současnou situaci.
