Minulý týden jsme vás informovali o tom, že v Japonsku definitivně skončila výroba PlayStation 3. A jelikož to pro mě byla první herní konzole vůbec, dovolte mi krátké ohlédnutí, které si zařízení, u něhož jsem proseděl stovky hodin, jistě zaslouží.
Vždy jsem byl ryze PC hráč, ale existovaly tituly, které jsem konzolistům nepokrytě záviděl. Že jsem si nemohl alespoň vyzkoušet některé skákačky a střílečky, jsem se už tak nějak naučil oželet. Že si ale nemohu zahrát nejlepší adventuru roku 2010 Heavy Rain, mě jako fanouška žánru vyloženě užíralo. A tak, když jsme se s mojí partnerkou přestěhovali do nového bytu, napadlo mě místo nákupu filmového přehrávače koupit rovnou PS3. Tu si spousta lidí díky Blu-Ray mechanice a možnosti streamovat z domácího PC pochvalovala i jako optimální mediální centrum pro domácnost. Jestli jsme si za ty roky pustili 20 filmů, bude to hodně, jako zdroj zábavy ale zafungovala na jedničku.
V následujícím seznamu naleznete mých deset vůbec nejoblíbenějších her z minulé generace konzolí, u jejichž výběru jsem se držel jen jediného pravidla – musejí být k dispozici pouze na PlayStation 3 (a případně v podobě remasteru i pro PS4).
1. Heavy Rain
Heavy Rain (PS3)
Nemůžu samozřejmě začít ničím jiným než mojí první hrou na PS3 vůbec. Heavy Rain (recenze) je všechno to, čím měl v roce 2005 být Fahrenheit (v Americe Indigo Prophecy), ale především kvůli své zmatené druhé polovině nikdy nebyl. Tedy temným thrillerem s fantastickým scénářem, kde na hráčově rozhodnutí opravdu záleží. Heavy Rain jsem dohrál několikrát, ale tomu prvnímu průchodu, kdy jsem kvůli neznalosti ovladače prohrál téměř všechny Quick-Time eventy, se stejně nic nevyrovná.
2. Uncharted
Uncharted: The Nathan Drake’s Collection
Indianou Jonesem inspirované dobrodružství Uncharted (recenze) má vše, co by asi každý od správné videohry očekával. Napínavé přestřelky s lidmi i monstry, skákání po plošinkách a jednoduché hádanky. Příběh nic zásadního neřeší a od začátku víte, jak to dopadne, to ale nikomu nebrání si jej užít. Hlavní zásluhu na tom mají především sympatické postavy v čele s Nathanem Drakem. Však taky žádný div, že už se připravuje filmové zpracování. Co je na této sérii nejlepší, je fakt, že každý další díl je ještě o něco zábavnější než ten předchozí.
3. The Last of Us
The Last of Us
Když už jsme u studia Naughty Dog, tak tu ještě chvíli zůstaneme. Vím, že bych si měl zachovávat novinářskou nezaujatost, ale snad si mohu dovolit být alespoň na chvíli jen obyčejný fanoušek. The Last of Us (recenze) je dle mého to vůbec nejlepší, co za minimálně posledních deset let v našem průmyslu vyšlo a naprostý vrchol toho, co ryze koridorové příběhové hry dokázaly dosud přinést. Drsné dobrodružství nevšedního páru hlavních hrdinů kombinuje prvky mnoha žánrů, tím, na co nejvíce vzpomínám, jsou ovšem emoce. Úvodní proměna rodinné idylky v krvavé peklo či Joelův výslech jsou scény, z kterých mrazí ještě dnes. Samozřejmě, že hra není dokonalá a nesedne každému. Každý by si jí však měl alespoň vyzkoušet.
4. Killzone
Killzone 2
Nikdy jsem si neuměl představit hrát střílečky z pohledu první osoby na gamepadu. A vida, ono to přeci jen jde. Není to samozřejmě tak pohodlné jako klasická kombinace klávesnice + myš, ale člověk si docela rychle zvykne. Temný, depresivní a pořádně těžký třetí díl Killzone (recenze) přišel v době, kdy už se všem konkurenční značka Call of Duty začínala notně zajídat. Atmosféra neustálého boje o přežití proti obrovské přesile vojáků Helghastu ve světě, který si nehraje na přehnanou realističnost, byla přesně tím, co se milionům lidí trefilo do vkusu. Tým Guerilla Games (naposledy Horizon Zero Dawn) stvořil nezapomenutelný kousek, ale když už jsme v žánru FPS, čestnou zmínku si zaslouží i série Resistance a obzvláště její poslední díl.
5. Motorstorm: Apocalypse
Motorstorm: Apocalypse
Když se řekne závody na PlayStation, většině lidí automaticky naskočí jméno Gran Turismo. Osobně mám raději více arkádový přístup, a přesně proto nedám dopustit na sérii Motorstorm. Její třetí díl s podtitulem Apocalypse (recenze) přinesl širokou paletu vozítek, motorkami počínaje a těžkými náklaďáky konče, spoustu dynamicky se měnících tratí, výtečný split-screen režim umožňující hru dvou hráčů na jedné obrazovce a prakticky nekonečnou zábavu v multiplayeru. Extrémně rychlá jízda rozpadajícími se městy mě nakonec tak chytla, že časem dokonce vypadla i moje první platinová trofej za dokončení všech výzev na 100 %.
6. inFamous
inFamous
Že PS3 dokáže zvládnou i otevřený svět, mě přesvědčila městská akce inFamous (recenze). Zatímco Grand Theft Auto 4 vypadalo na konzolích opravdu nevábně, během hraní inFamous jsem se často vyloženě kochal. Klasická zápletka o nýmandovi, který ke superschopnostem přišel, byla ozvláštněna možností rozhodnout se, zda se přikloníte k světlé či temné „straně síly“. Kromě nabízených speciálních schopností tento přístup ovlivnil i celý příběh, je to tedy jedna z mála her, které jsem si rovnou po dohrání střihl ještě jednou. Ach, kde jsou ty doby, když měl člověk tolik času. Pozdější pokračování sice přidaly na grafice, ale zato ubraly na obtížnosti a nápaditosti, poslední díl, který vyšel již jen na PS4, už jen těží z dobrého jména zančky.
7. God of War 3
God of War III
Přiznám se, že jsem nikdy zcela nepronikl do bojového systému God of War (recenze). Jakmile totiž Kratos roztočí své řetězy, rozpoutá se kolem něj doslova peklo a v podstatě je jedno, jaká tlačítka mačkám. God of War je strašně „drsňácká“ značka, kdy hlavní hrdina likviduje nekonečné zástupy všech možných příšer, občas si vyšlápne na bosse, který je mnohonásobně větší než on sám a nezalekne se ani samotných bohů. Stejně tak se příliš neorientuji v příběhové omáčce, ale i přesto mě všechny díly téhle řezničiny nehorázně baví.
8. Little Big Planet
LittleBigPlanet 2
I když to tak zatím z mého výběru může vypadat, hry na Playstation nejsou jen „kultura kriplů“, ale nabízí i spoustu zábavy pro celou rodinu. Little Big Planet (recenze) není jen obyčejná 2D skákačka, jak to z obrázků může vypadat, ale spíše jakési hřišťátko, kde se kreativní jedinci mohou prakticky neomezeně vyřádit. A my, méně kreativní, si jejich výtvory poté můžeme zadarmo stáhnout a řádit také. Jedna z mála her, které jsme s mojí ženou hráli ve dvou, už jen za to jí patří nehynoucí dík, byť pekelné „kolo smrti“ na konci jednoho z dílů bylo snad až příliš frustrující.
9. Ni no Kuni
Ni No Kuni (PS3)
Stejně jako vůči konzolím trpěl jsem dlouho předsudky i vůči asijským RPG. Ni no Kuni (recenze) vypadá podle obrázků infantilně a stovky generických soubojů také zrovna nikdy nebyly mým šálkem kávy. Ne, že by tedy Ni no Kuni nebylo o dětech a nestavělo na grindování, ale i tak mi od samotného začátku učarovalo. Nádherná grafika od filmového studia Ghibli se neokouká ani po desítkách hodin, dlouhý a pomalu vyprávěný příběh pak nabízí něco naprosto jiného, než na co jsme z běžné západní produkce zvyklí. Jakožto vstupní brána do světa takzvaných JRPG zřejmě neexistuje lepší titul.
10. Ratchet & Clank
Ratchet & Clank
Trojrozměrné plošinovky vždy byly vlajkovou lodí konzolí. Nikdy jsem nehrál Super Maria 64, Crashe Bandicoota, Banjo-Kazooie, Kao the Kangoroo ani většinu dalších známých jmen, které se s tímto žánrem pojí. Nedokážu tedy porovnat, zda-li jsou Ratchet s Clankem (recenze) opravdu tak dobří, nebo jen běžným zástupcem svého žánru. Vzhledem k tomu, že to nedávno dotáhli dokonce do vlastního filmu, bych však řekl, že jejich kvalita je výjimečná. Hrál jsem všechny díly včetně remasterů z PS2. Sice jsou si podobné jako vejce vejci a ani bych si nedokázal bez nápovědy vzpomenout, kolik že jich celkem bylo (8), jenže u čtyřech z nich mám platinovou trofej a i loňský remake mě stále nehorázně bavil. Hratelnost v čiré podobě.
A co vy? U jakých her jste na svých PS3 strávili nejvíce času?
