RECENZE: Ve sci-fi The Surge budete umírat na každém kroku. Stojí to za to

S tím, jak se v posledních let řada vývojářů vydala cestou zjednodušování a větší přístupnosti pro širší publikum, nastoupil i opačný trend. Nejznámějším zástupcem her, které jsou záměrně těžké, je série Dark Souls od From Software. Na této vlně se veze i The Surge. I když se liší.

Nejvýraznějším rozdílem titulu oproti Dark Souls nebo Bloodborne je zasazení hry. Tvůrci ze studia Deck 13 totiž hrdinu Warrena neposlali do fantasy středověku jako v případě svého předchozího počinu Lords of the Fallen, ale do nepříliš vzdálené budoucnosti.

Osobně musím říct, že sci-fi zasazení mi vyhovuje daleko víc než stokrát omletá středověká města, hřbitovy a polorozbořené katedrály. A velmi záhy poté, co jsem začal The Surge hrát, jsem si vzpomněl na Vetřelce Jamese Camerona nebo na Věc či District 9. Stylizaci a atmosféru totiž autoři trefili na jedničku.

Také boje mají dobrý rytmus a osobně mi sedly mnohem víc než třetí Dark Souls. A teď nemyslím to, že by půtky se zombifikovanými dělníky nebo agresivními roboty byly lehčí. Vůbec ne. Poprvé jsem umřel jen pár minut po startu hry a od té doby tolikrát, že si to netroufnu ani odhadnout.

Je to frustrující? Nepochybně! Ale je to tak frustrující, abych vzteky zahodil klávesnici do kouta a smazal hru z disku? Ani náhodou. Deck 13 zkrátka našli dokonalou rovnováhu mezi obtížností a odměňováním hráče za zdolání nepřítele.

Z velké části je to dáno tím, jaké změny v soubojovém systému The Surge nabízí oproti žánrové konkurenci. Hlavní hrdina Warren totiž nové části výzbroje z drtivé většiny nezískává díky tomu, že otevírá truhly nebo rozbíjí všechny bedny v okolí.

Řezničina pro pokročilé

Skoro každý kousek brnění nebo výzbroje totiž musíte protivníkům urvat. A to doslova. Pokud totiž třeba chcete helmu, kterou má nepřítel na hlavě, musíte mu tu hlavu uříznout. A pak vzít nákres do dílny křížené s ošetřovnou a vyrobit si ji pro sebe.

Warren totiž může při soubojích zaměřovat jednotlivé části oponentů – kromě hlavy i trup a všechny čtyři končetiny. A po nabytí dostatku energie, kterou získáváte úspěšnými útoky, pak může vyhlédnutou část těla v brutální animaci uříznout nebo urvat a radovat se z nového vybavení do sbírky.

S tímto herním mechanismem souvisí i další inovace soubojového systému. Zatímco v ostatních hrách máte až na výjimky jen slabé a silné útoky a jejich řetězení do komb, The Surge funguje trochu jinak.

Komba jsou samozřejmě i tady, ale k tomu je potřeba připočítat směr, kterým útok vedete. Warren totiž může zlouny mlátit buď vertikálními, nebo horizontálními údery. A to proto, abyste lépe ovlivnili, kterou část protivníkova těla zasáhnete a případně urvete pro sebe.

Vybavení pak pochopitelně můžete dle libosti kombinovat a vybrat si, jestli budete mrštný hajzlík, který nepřátele krájí po troškách, zatímco kolem nich krouží, nebo naopak pochodující tank, jenž má v mechanických prackách obrovskou zbraň, jíž sice mácháte pomalu, ale když se trefíte, často pošlete otřesené nepřátele k zemi. Nebo je aspoň vyhodíte z útočného rytmu.

Postav si sám

Kombinací je pochopitelně obrovské množství a samozřejmě nemusíte jít jen cestou tank – akrobat, ale můžete si najít cestu vlastní, která vám bude vyhovovat. A to pořád ještě není všechno – protože hlavní hrdina Warren je novopečeným majitelem mechanického exoskeletu, můžete si ho ještě dál přizpůsobit implantáty. Těch unesete najednou omezené množství a navíc si „šuplíčky“ na ně musíte postupně odemykat tím, jak investujete do generátoru svého mechanického obleku. Měnou ve hře je šrot, který získáte pokaždé, když skolíte nepřítele.

Hra je přitom nastavená tak, že odměňuje riskování a dlouhé výpravy do nepřátelského území bez návratů do bezpečí domovské základny. Takže čím víc šrotu u sebe máte a čím víc nepřátel na jeden zátah naporcujete, tím rychleji šrot získáváte a tím rychleji můžete vylepšovat svůj arzenál.

Tento systém má pochopitelně i odvrácenou tvář – a tou je vaše smrt. A že umírat budete, pokud nebudete opatrní. A vlastně i když opatrní budete. Po smrti totiž Warren všechen šrot upustí na zem, vy se vrátíte na nejbližší základnu a pokud nechcete o nasyslené bohatství přijít, musíte se k němu znovu probojovat.

Potud je to stejné jako například právě v Dark Souls. The Surge se ale odlišuje v tom, že na opětovné sebrání ztraceného šrotu je časový limit dvě a půl minuty. A to vede k hodně infarktovým stavům, protože zabíjení nepřátel sice časový limit prodlouží, ale zároveň zvyšuje riziko, že umřete znova a přijdete o všechno.

A nemusí to být jen tím, že vám pořízek s obří ocelovou palicí rozmázl hlavu o stěnu. Stačí spadnout z lávky, schodů nebo výtahů pro exoskelety a máte po žížalkách okamžitě. A přiznám se, že když se mi tohle stalo při cestě pro valník nasysleného lupu, křičel jsem vzteky a na moment měl nutkání něco rozflákat.

Koňská dávka adrenalinu

Jindy ovšem uspějete a třeba se vám povede šrot sebrat jen dvě vteřiny předtím, než znovu umřete. A ten adrenalin za to v tu chvíli stojí. Jindy váš krevní tlak zvedne úplně jiná věc. A to způsob, jakým autoři nepřátele po úrovních rozházeli.

Asi nestačí, že vás při troše neopatrnosti zabije i obyčejný pěšák s těžkým pístem místo ruky. Deck 13 to ještě „vylepšili“ tím, že zombifikovaní dělníci jsou často schovaní schválně za bednami, v rozích nebo na tak tmavých místech, že do nich v podstatě nevidíte.

Temnota obecně je ve hře problémem. Jako by se autoři rozhodli, že bezútěšnost lidstva v budoucnosti bude nejlepší ilustrovat tím, že skoro všude se zhasne. Příliš nepomáhají ani reflektory na hrudním plátu, protože temnotu zaženou jen částečně. A u hry, kde může smrt přijít rychleji, než stačíte vykřiknout: Sakra práce, je to dost rána pod pás.

Zážitek z hraní také trochu kazí to, že prostředí jsou si hodně podobná a snadno zaměnitelná. Chápu, že se The Surge odehrává v průmyslovém komplexu, ale po více než 15 odehraných hodinách bych vážně ocenil změnu scenérie.

Hodně nevýrazný je i příběh. Prostě jen víte, že se něco ošklivě zvrtlo a místo obvyklého seznamování první den v práci vás chtějí kolegové zavraždit. A všichni roboti jakbysmet. Vážně blbá chvíle na změnu zaměstnání.

Co naopak chválím, je grafika a optimalizace. Na skoro dva roky starém PC hra běží naprosto plynule v rozlišení 1920 na 1080 bodů a nahrávací časy jsou bleskové, což vzhledem k vysoké úmrtnosti hlavního protagonisty opravdu potěší.

Milým překvapením se stalo ovládání hry myší a klávesnicí, protože podobné hry jsou bez gamepadu často skoro nehratelné. Jediné, co trochu hapruje, je přepínání mezi zaměřenými částmi těla. Pokud je k vám nepřítel zády, tak je to sice trochu otrava, ale dá se s tím srovnat. Ale v zápalu boje často mlátíte úplně jinam, než byste chtěli a potřebovali.

The Surge se jako celek rozhodně povedl, a i když by neškodila větší pestrost prostředí i nepřátel, pořád je to hra, která chytne a nepustí. A také hra, ve které když zemřete, tak v 95 procentech případů víte, že to byla vaše chyba a ne zákeřně nastavený soubojový systém.

Pokud si ovšem libujete ve hrách, kde si po pár odehraných hodinách připadáte jako superman, poohlédněte se raději jinde. The Surge vám totiž nedá nic zadarmo a rozhodně vás nepovede za ručičku.