Znojemský podnik teď rozeslal varování všem svým kolegům. Není totiž vyloučeno, že podvodníci zkoušeli obelstít víc vinařů a mohli i uspět. Odhalit, která poptávka ze zahraničí je seriózní, a která ne, je totiž složité.
Do Lahoferu nejdříve přišly důvěryhodně vypadající e-maily od ředitelů francouzských obchodních řetězců, kteří projevili vážný zájem o znojemské víno.
„Komunikovali jsme spolu nejen přes e-maily, ale také telefonicky. Až mnohem později jsme zjistili, že telefonní hovory byly vedeny odněkud z Pobřeží slonoviny, třebaže se na mobilu objevovalo francouzské předčíslí,“ popsal nedávnou zkušenost obchodní ředitel Lahoferu Daniel Smola.
Převezli i pojišťovnu
Přitom opatrnosti ve vinařství projevili dost. Podvodníci ale zaslali i důvěryhodně vypadající skeny výpisu obchodních rejstříků, účetních uzávěrek a podobně, disponovali i padělky razítek, kterými potvrzovali objednávky či další dokumenty. Podařilo se jim oklamat také mezinárodní pojišťovací společnost zaměřenou na prověřování exportu.
„Každou naši exportní zásilku se snažíme pojišťovat. Ale pojišťovací společnost prověřuje příjemce zakázky, tedy ten obchodní řetězec, u kterého bylo vše v pořádku. Problém byl v tom, že se za onen řetězec vydával někdo jiný,“ poznamenal Smola.
Vinařství nezarazilo ani to, že objednavatel požadoval odložení platby. U obchodních řetězců, a to i v České republice, je podobný postup běžný. Lahofer tak bez obav poslal do Francie kamion s vínem v hodnotě milionu a půl korun.
Na to, že v celém obchodě něco nehraje, pak přišel až podezíravý řidič kamionu.
„Když náklad přivezl na místo určení, řekli mu, že mají plné sklady a že je potřeba převézt zásilku jinam. Ovšem to druhé místo bylo v nějaké vesnici, v jakési stodole, a řidiči se to nezdálo,“ popisuje Smola.
Zástupci vinařství okamžitě zalarmovali francouzskou policii a víno se jim podařilo odvézt zpět.
O triky se podvodníci pokoušejí také z Asie
Nepříjemnou zkušenost má za sebou třeba i David Šťastný, ředitel Chateau Valtice - Vinných sklepů Valtice.
„Osobně jsem měl nabídku od jednoho údajného partnera z Asie, který chtěl naše vína vozit do zámoří. Poslal i smlouvu, která už pro svou jednoduchost vypadala dosti podezřele. Ve své obchodní ani právní praxi jsem se s ničím takovým u skutečného obchodu nesetkal,“ popisuje Šťastný.
Podvodník to ale měl vymyšlené ještě rafinovaněji. „Neustále mě zvali do své země na návštěvu a projednání obchodu osobně. Jak jsem se později dozvěděl, daný podvodník to dělal tak, že až člověk dorazil na místo do cizí země, postupně z něj vylákal další peníze za údajné poplatky a platby na registraci zboží, obchodníka a podobně,“ přibližuje.
Rada zní: Nejdřív peníze, až pak víno
Podle Pavla Kršky, šéfa Národního vinařského centra ve Valticích, není jednoduché odhalit, která poptávka je seriózní a kdy vinař narazí na šejdíře.
„Ideální je mít osobní kontakt. Zjistit si, jestli má kupec velkoobchod nebo velkosklad, a ověřit si to na vlastní oči,“ říká.
Opatrnost je podle něj na místě v každém případě. „Pokud už se do ciziny nějaká zásilka posílá, je dobré alespoň tu první dodávat za hotové peníze, nebo alespoň za předplatbu. A tu nastavit v takové výši, aby případný krach obchodu člověka nezruinoval,“ dává k dobru několik rad případným vývozcům.
Osobní kontakt považuje za důležitý i šéf valtického vinařství.
„Export nejde dělat ani po internetu, ani telefonicky. Realizace obchodu do zahraničí skýtá mnoho rizik. Mezi ty největší patří skutečné ověření důvěryhodnosti subjektu v zahraničí, rozdílný právní řád a neznalost právního prostředí. Určitě bych doporučoval všem, kteří export vína do zahraniční zvažují, aby se osobně seznámili s exportérem a platba za zboží musí dojít dřív, než víno opustí Českou republiku,“ říká Šťastný.
