Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Krev tekla častěji, vzpomíná Meixner na slavné období hokejového Brna

  10:56
Možná mohla mít brněnská Zbrojovka víc než jeden fotbalový titul. A hokejová Kometa by teď usilovala vůbec o premiérový triumf. Když totiž v 50. letech rozhodlo ministerstvo vnitra o zřízení Rudé hvězdy v Brně, měl to být fotbalový klub. Ten hokejový „namalovali“ do Bratislavy.

Bývalý hokejista Jaromír Meixner stojí na místě, kde stával starý stadion za Lužánkami, na němž vybojoval s Kometou pět československých titulů. Někdejší obránce doufá, že se na mytické místo brněnského sportu profesionální hokej vrátí. | foto: Marie Stránská, MAFRA

„Jenže se zjistilo, že kluci, co měli hrát v Brně fotbal, jsou vlastně lepší hokejisti, tak to otočili. Dobrý tah,“ vzpomíná Jaromír Meixner - dnes 77letý muž, který s tehdejší Kometou zažil pět z 11 titulů.

Zajímá mě: Bývali jste celebrity?
Kdepak! Sice taky bývalo vyprodáno, ale když dneska po zápasech hokejisté dělají s lidmi ty prostocviky - my veteráni říkáme šaškárny - tak tenkrát by si publikum klepalo na čelo. Byla jiná doba, taková smutná. Nikdo neměl dres, nikdo z nás nepadal na zadek. Vyhráli jsme titul, přijeli do Brna, a že by na nás někdo někde čekal? To ani nikoho nenapadlo. Když jsme vyhráli poslední titul, dostali jsme po zápase na Kladně pohár a medaile nám přišly poštou. A rozdali nám je na sekretariátu.

Jak odlišné oproti dnešku.
Dnes se kluby velkolepě loučí se svými legendami. Když tehdy končili velcí borci, pozvalo je vedení do Hotelu Grand. Kluci tam seděli, najednou přišel pingl a říká: Máte si dát oběd, vedení nemůže. Tak to fungovalo. Ale bylo to dané i tím, že se o sportu moc nepsalo. Sport měl stránku, takže jen pár řádků o zápase. To už muselo být, aby byly rozhovory s hráči. Nepodporovaly se superstars, nikdo nesměl vyčnívat. Nešlo, aby se o někom psalo až moc.

Rudé hvězdě i jihlavské Dukle soupeři vyčítali, že si mohou vzhledem k politické síle vzít kohokoliv. Bylo to tak?
To bylo jen o čuchu trenérů. Ano, začátek byl politický, řeklo se Rudá hvězda, tak všichni sklopili uši a klub vznikl. Ale třeba Pepík Černý toho v Plzni odehrál strašně málo, ale Vláďa Bouzek (trenér Komety) ho objevil na reprezentačním soustředění juniorů a přivedl ho do Brna. Do Jihlavy chodili kluci jen na vojnu, tam to bylo o odhadu trenéra Pittnera. Úspěch spočíval v tom, že u nás vládla přísná morálka - životospráva, trénovat, nervat se na ledě, to fungovalo. Kdo by se nepodřídil, toho by starší hráči vyhnali. Hráči se nabalovali, ale je pravda, že zatímco ostatní mančafty chodily do práce, my už trénovali dopoledne.

Papírově jste ale byli amatéři.
Byl to pseudoprofesionalismus. Prémie se vyplácely po zápase na ruku: 180 korun čistého za výhru, polovina za remízu. Za prohru nic. Pak se to zvedlo na čtyři stovky hrubého. A když jsem končil (v roce 1973), bylo to 600. Dostávali jsme i kalorné, které bylo v zimě 400, v létě 200 korun. Ale když jsme podepisovali převzetí, bylo tam „tajné“. Před světem jsme byli amatéři.

Projevila se politika i v klubu?
Nikdo si nás nevšímal. S nároďákem jezdil nějaký špicl, s námi ne. Vím, že když byly maďarské události (1956), tak se kluci někde prdli a pustili si pusu na špacír. Pak dostali zabrat. Ale že by někdo chodil a říkal: Musíte vstoupit do strany, to ne. Nepamatuji si, že bych někoho viděl v policejní uniformě. My měli v občance napsáno: civilní zaměstnanci ministerstva vnitra a v roce 1962 přešli do Zetoru.

Bývalý hokejista Jaromír Meixner stojí na místě, kde stával starý stadion za...
Bývalý hokejista Jaromír Meixner stojí na místě, kde stával starý stadion za...

Tam jste si chodili pro výplatu?
Rozhodli, že budeme chodit do práce, tak nás rozstrkali po fabrice. Od sedmi do devíti jsme tam první léto seděli, pak se v devět na povel zvedli a šli k vrátnici, kde jsme měli auta a skútry, a jeli trénovat. Samozřejmě se to pracujícím po chvíli nelíbilo. Vedení řeklo, že je to blbost, ale pořád jsme tam museli dvakrát do měsíce pro peníze. Zase byla mela, že tam chodíme jen pro výplatu. Proto nám je pak posílali poštou.

Podpultové zboží jste asi uměli sehnat lépe než ostatní.
Měli jsme svou potravinářskou mafii, svého zelináře, řezníka. Co si budeme říkat: mít kamaráda řezníka, to byla tenkrát velká výhoda. Když chtěl někdo auto, tak jsme si poukaz na něj dokázali přednostně vyřídit.

"Když jsme vyhráli poslední titul, dostali jsme pohár a medaile nám přišly poštou."

Do ciziny jste jezdili často?
Ano. Hrávali jsme Spengler Cup ve Švýcarsku, kde si Jirka Kolouch na slavnostní večeři zatancoval s Ginou Lollobrigidou. To byl brankář - ti jsou svérázní - takže viděl krásnou ženskou, a šel. Vyzval ji k tanci, ale udělali pár koleček a hned mu ji nějaký hlídací pes sebral. Jezdili jsme třeba do Německa, na Vánoce do Švédska a Finska, jednou dvakrát za sezonu jsme hráli v Rusku. Jako průkopníci jsme byli v Holandsku a Belgii.

Jaký se tam hrál hokej?
Hráli jsme v Lutychu proti bandě kanadských gangsterů - samí takoví nazdárci. Byli naštvaní, že jsme jim dávali, tak najednou jeden z nich „nastoupil“ na Zdeňka Kepáka, což byl chlap od rány. Servali se a Zdeněk ho domlátil jako psa. Svlékl ho z dresu. Po zápase byla společná večeře a oni pořád za ním chodili a klepali ho po rameni. Ten kluk, co se s ním serval, byl totiž juniorský mistr Kanady v boxu. My hrávali technický hokej, ale když nás někdo začal mlátit, přitvrdili jsme.

Dělávali jste průšvihy?
Kdo by ho udělal, měl smůlu a šel by pryč. My si považovali, že jsme v takovém mančaftu - o tom snila spousta hokejistů. Jednou jsme přijeli do Prahy, spali v Hotelu Paříž a my mladí v osm večer mazali do kina. V deset byla večerka. Přilétli jsme deset minut po desáté a dole už seděla „komise“ Bubník a Danda: Bažanti, kde jste? My byli v kině, říkáme. To nás nezajímá, večerka byla v deset, takže hoši, když zítra vyhrajeme, nedostanete prémie. Když prohrajeme, dostanete pokutu! Druhý den jsme hráli jak o život. Staří borci to takhle hlídali.

80 let hokejové ligy

Měli jsme 180 korun čistého za výhru

Tuzemská hokejová liga letos slaví 80. narozeniny. MF DNES a iDNES.cz proto v průběhu play-off přináší sérii rozhovorů a příběhů připomínajících nejdůležitější milníky ligové historie. Nyní s Jaromírem Meixnerem, který jako hráč zažil slavné období hokejového Brna.

V seriálu už vyšlo:

Růžička: Nejhorší je dělat z hokeje vědu

Záruba: Chceme blíž hokejistům

Dvakrát mě rozpárali, vzpomíná Hašek

Vsetín, unikát své doby

S kým panovala hlavní rivalita?
Se Slovanem. Ta byla až extrémní. V hledišti se to mlelo, v Bratislavě létaly dlažební kostky. Pak se navazovala družba, že jsme den před zápasem byli u nich na večeři a oni zase u nás. Později se začala dotahovat Jihlava, stadion byl narvaný, starej Holík si to dunění užíval, hecoval lidi.

V reprezentaci už ale znovu vládlo přátelství, ne?
Ano. Jako kdyby se nemetlo. Tehdy ale tekla krev víc než dneska. Hrálo se bez helem a nepamatuji si zápas, ve kterém by profesor Houbal nešil na střídačce. On vás ale zašil a říkal: Seš na řadě, jdi na led. V lize bylo pár hokejových bláznů jako Lidický, Sventek, Walter, kteří tu krev viděli rádi a často někoho otevřeli. Na Spartě zase byla skvělá atmosféra, chodilo 18 tisíc lidí, půlka fandila Spartě, půlka nám. Jednou jsme tam dostali nakládačku a Václav Pacina druhý den napsal do Mladé fronty: Brněnská obrana neměla okénka, okna, ale výkladní skříně. My nakonec ligu vyhráli o 15 bodů. Kdykoliv jsem ho pak potkal, křičel jsem na něj: Výkladní skříně!

Je třeba dodat, že jste se po kariéře stal sportovním novinářem.
Byl jsem vyučený stavař, ale po 15 letech se už nešlo vrátit k profesi. Dlouhé roky nám dělal vedoucího mužstva Oldřich Skotal, novinář. Mě to zajímalo, tak mě jednou vzal na službu k tiskacím strojům a řekl mi: Kdo čuchne k tiskařské černi, tak už se toho nezbaví. Měl pravdu. A v roce 1970 vznikl Brněnský večerník, kde hledali sportovního redaktora. Hrál jsem a souběžně dva roky psal, měl jsem rubriku Jak to vidí Eiffel (letitá Meixnerova přezdívka).

Stíhal jste trénovat?
Ráno jsem běžel do redakce, něco se naučil, napsal, pak trénink. V roce 1973 jsem dal výpověď v Zetoru a nastoupil nastálo. Už jsem tušil, že dál hrát nebudu.

A dočkal jste se loučení v Grandu?
Kdepak. Začátkem května začínala letní příprava, volá mi spoluhráč Milan Kokš a říká: Byl jsem na sekretariátu, ptal jsem se, kdy začíná příprava, a sekretář říkal, že nejsme mezi pozvanými. Tím to pro mě skončilo. Nikdo nic neřekl. Za 14 dní zazvonil telefon, ozval se někdo z Prostějova: Soudruhu Meixnere, kdy k nám přijedeš trénovat? Já na to: Proč? Mám svoji práci. Oni, že Kometě pustili Černoška a mají domluvené, že k nim půjdu hrát. Mrsknul jsem telefonem a byl konec. Byl jsem na to připravený. V té době, když měl někdo po třicítce, diváci ho vyháněli. Nepřestupovalo se, hráči byli okoukaní. Dnes je to fantazie, trenéři vědí, že zkušené hráče potřebují, noviny jim fandí.

Navíc jste končil v době, kdy se ještě nechodilo hrát do zahraničí.
Měl jsem domluvené, že bych šel do Rakouska. Ale přišel rok 1968 a řekli: Dost! Pak se to otevřelo, když v Praze vyhráli titul mistra světa (1972) a ukecali Štrougala. Určitě si tehdy kluci venku polepšili. Na našich srazech veteránů jsme párkrát řešili, kolik dneska berou hokejisti peněz a kolik tenkrát my. Pak jsme si to zakázali. To bychom z toho zblbli. Žili jsme v takové době, užili si to a byly to pro nás krásné časy. Myslet na to, že teď berou statisíce a my tenkrát stokoruny, je nesmysl.

Nebyli jste šťastnější?
Nevím, jestli oni jsou šťastnější, nebo ne. Ale vydělávají víc peněz, tak jestli nejsou hloupí, mohou být aspoň spokojenější. Je pravda, že my jsme si sednuli do autobusu, Pepík Černý zavelel a hodinu se zpívalo. Tedy on zpíval, my ostatní vyli. Až Vláďa Bouzek řekl: Konec, kdo vás má poslouchat? Když jsme prohráli, dokázali jsme se v autobuse pohádat na krev, až zase trenér: Dost, pitomci. Dnes mají v autobusech sluchátka, moc spolu nemluví, ale to je dobou, to není jejich chyba! Prožili jsme krásnou éru, vyhrávali jsme. A to je ve sportu to nejdůležitější: Každý rád vyhrává.

Autor:

Předkolo

Litvínov
3:0
Plzeň
České Budějovice
3:0
Karlovy Vary
Liberec
3:2
Olomouc
Hradec Králové
3:0
Vítkovice
Pardubice
4:1
Hradec Králové
Kometa Brno
2:4
Litvínov
Pardubice
4:0
Litvínov
Sparta
3:4
Třinec
Sparta
4:0
Liberec
Třinec
4:3
České Budějovice
  • Nejčtenější

Výsledky MS v hokeji 2024: Pražské zlato, po 14 letech jsou Češi mistry

10. května 2024,  aktualizováno  26.5 23:17

Opět po devíti letech klání mistrovství světa pohostila Praha a Ostrava. Čeští hokejisté zakusili v...

Švýcarsko - Česko 0:2. Pastrňák utnul domácí čekání, hokejisté slaví 13. zlato

26. května 2024  8:49,  aktualizováno  23:43

Takřka čtyřicet let vyhlížel takový zážitek. V poslední květnovou neděli se hokejem poblázněný...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Švédsko - Česko 3:7. Národní tým je ve finále MS, má jistou medaili

24. května 2024  8:25,  aktualizováno  25.5 17:20

Na tento okamžik čekali čeští hokejisté čtrnáct let. Národní tým slaví postup do finále mistrovství...

Kanada - Česko 4:3P. Nejdřív vyrovnání, pak rozhodla chyba v přesilovce

21. května 2024  15:26,  aktualizováno  19:17

Defenzivně zodpovědné výkony nakonec vystřídala ve třetí třetině zběsilá přestřelka. Čeští...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Oslabení před finále. Dodatečná stopka pro Ruttu, Krejčík musel do nemocnice

25. května 2024  22:15,  aktualizováno  22:50

Národní tým se ve finále domácího mistrovství světa bude muset obejít bez Jana Rutty. Český obránce...

Domácí radost. Čeští hokejisté po 14 letech získali zlato, slavila celá země

10. května 2024  9:34,  aktualizováno  27.5 20:22

Češi dovedli pouť domácím šampionátem až ke zlatému vyvrcholení. Ve finále porazili Švýcarsko 2:0 a...

Jsme namol, moc nám to nemyslí. Kdy skončí oslavy? Hokejisté zatím netuší

27. května 2024  19:45

Užívali si oslavy, na které nikdy nezapomenou. Někteří už ani nevěděli, kolik alkoholu vypili....

Politý Červenka, Pastrňák na střeše autobusu. Jak Staromák slavil s mistry

27. května 2024  8:15,  aktualizováno  18:54

Oslavy zlata z domácího mistrovství světa rozjeli hned po úspěšném finále proti Švýcarsku (2:0), o...

Hokejová výhra se týká nás všech, na chvíli se něco změní, říká psycholog Suchý

27. května 2024  18:36

Jak metropole prožívá výhru mistrovství světa v hokeji? Prospěje radost psychice jednotlivců? Proč...

Párkům odzvonilo. Podnikatel lije do rohlíků svíčkovou a dobývá benzinky

Na pracovních cestách se podnikatel v gastronomii Lukáš Nádvorník přejedl párků v rohlíku. Napadlo ho, že by do pečiva...

Herec Lukáš Vaculík se oženil, dívčí idol 80. let si vzal ředitelku z Primy

Lukáš Vaculík (61) se tajně oženil. Vzal si výrobní ředitelku a producentku FTV Prima Luciu Kršákovou (46). Herec a...

Klavírista Petr Malásek si zlomil obě ruce. Mohlo to dopadnout hůř, říká

Klavírista Petr Malásek (59) spadl z kola a zlomil si obě ruce. V pořadu 7 pádů Honzy Dědka popsal nehodu i jaká je...

Milan Hein odhalil neshody mezi Simonou Postlerovou a její matkou

Smrt herečky Simony Postlerové (†59) byla ranou pro celou její rodinu. Na parte ale chybělo jméno hereččiny matky Jany...

BMW prohrálo soud s budějovickým prodejcem ojetin o právo na užití loga

Exkluzivně Může nezávislý prodejce ojetých aut používat na provozovně logo automobilky, i když s ní nemá žádnou smlouvu? Vrchní...