Vlastně to načal liberecký průmyslník von Liebig, majitel prvního vozu Benz u nás. Právě on se zasloužil o to, že v roce 1894 jeho přítel Karl Benz prodal tehdejšímu řediteli Kopřivnické vozovky Hugo Fischerovi nejen jeden ze svých automobilů Benz Phaeton, ale i svůj nejnovější dvouválcový motor.
Každou sobotu
Před 100 lety zemřel mocnář František Josef I. Čtěte rozhovor s mužem, který si dopisoval s císařovnou.
Kopřivnická vozovka, vzešlá z dílny na výrobu kočárů, byla už v té době úspěšná vagonka nesoucí jméno Nessels-dorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft. A ambiciózní Fischer vytušil, že rozšířit repertoár o vlastní automobil je další způsob, jak držet krok s dobou. Úkol sestrojit ho dostal Leopold Sviták.
Krásný průkopník
Rodák z Frenštátu pod Radhoštěm a vyučený zámečník přišel na svět před 160 lety, 11. října 1856. Do kopřivnické vagonky nastoupil v roce 1884. Díky technickému talentu a nápaditosti se rychle prosadil. Benzův Phaeton přijal jako inspiraci, využili dvouválcový Benzův motor, ale se svým týmem zkonstruoval originální automobil bohatý na řadu průkopnických konstrukčních prvků.
Precizní Sviták si s koncepcí nového vozu pohrál. Technické detaily typu „motor umístěný v zadní části pod sedadly, či otáčení předních kol okolo svislých čepů“ sice dnes více ocení autař, ovšem i laik si všimne, že k řízení sloužilo cosi jako bicyklová řídítka, jejichž přitahováním a odkláněním řidič řadil.
Za pozornost také stojí, že neexistovaly továrny, které by potřebné součástky vyráběly, a tak si je Sviták dělal sám. Vůz navíc oslňoval designem odrážejícím dlouhodobou kopřivnickou zkušenost s výrobou kočárů. Základem zůstal kočár Mylord, dotažený do tehdy nápadně elegantního tvaru.
První osobní automobil v Rakousko-Uhersku byl hotový v roce 1897.
Neplašte koně!
„V prvních dobách byly zkušební jízdy, které se většinou odbývaly v nejbližším okolí Kopřivnice, tj. na cestě do Příbora, Štramberka, Věřovic a zejména na císařské silnici z Místku do Nového Jičína, spojeny s nemalými překážkami, o kterých dnes již není potuchy,“ vzpomínal po letech Svitákův syn Jaroslav, který nejednu jízdu s otcem absolvoval.
„Jel-li na silnici ještě ve veliké dálce v protisměru koňský nebo kravský potah, bylo nutno zmírnit ,rychlostʻ – nějakých 16-20 km/hod –, vystoupit z auta, pomáhat sedlákovi chlácholit koně, hodit jim případně kabát přes oči a tak je převést, plašící a vzpínající se, kolem stojícího auta.“
Neděsila se jen zvířata. Vzpomínky Svitákova syna zahrnuly i starou venkovanku, která před autem i s rancem na zádech skočila do příkopu a „křižovala se před příchodem Antikrista, který jel po silnici bez koní a ještě nevalně zaváněl“.
Kvalitu vozu prověřila v květnu 1898 cesta z Kopřivnice do Vídně na Jubilejní výstavu. Vzdálenost 328 kilometrů Sviták zvládl za 14,5 hodiny čisté jízdy. Doprovázela ho skupina cyklistů, ti si ovšem víc než slávy užili kamenů od venkovanů.
Po skončení výstavy bylo auto věnováno rakouskému automobilovému klubu, po jehož prezidentovi údajně získalo jméno Präsident. NW znamenalo Nesselsdorfer Wagen čili kopřivnický vůz. Do Čech se vrátil ve 20. letech a dnes ho najdeme v Národním technickém muzeu v Praze.
Vše změnila nehoda
Úspěch Präsidenta, který se stal základem kopřivnické výroby automobilů, odstartoval Leopoldu Svitákovi další slibnou kariéru. Zastavil ji 1. květen 1900. Při zkušební jízdě se v Rychalticích u mostu přes Ondřejnici jeho auto převrhlo, jeden spolujezdec se zabil, druhý těžce zranil a Svitákovi překocené auto rozdrtilo nohu tak, že mu musela být amputována. Operace proběhla takřka bez narkózy na jídelním stole jeho hukvaldského domu, ale přežil a s protézou se naučil chodit.
Odvrátit trest za smrtelnou havárii mu pomohlo svědectví barona Liebiga - ten ho popsal jako mimořádně rozvážného řidiče, který nehodu těžko zavinil. Co ukázalo ohledání vozu a jestli příčinou byla technická závada, se Sviták nikdy nedozvěděl.
Ve firmě pak pracoval jako poradce generálního ředitele. Když Hugo Fischer po velké stávce v roce 1912 na funkci rezignoval, odešel z kopřivnické továrny v 56 letech i Sviták. Mezi jeho odchovance patřil Hans Ledwinka, později slavný konstruktér prvních tatrovek inspirujících Ferdinanda Porsche k legendárnímu VW Brouk. Ale to už je jiný příběh (čtěte zde).
Leopold Sviták zemřel 10. prosince 1931. Na poslední cestě ho doprovázely automobilové klaksony.
