„Poslední, co by si přála, je tryzna. Tryzna to nebude, bude to vzpomínání,“ uvedl moderátor Marek Eben program v honosné budově, kde se v minulosti odehrávalo několik významných událostí v českých dějinách.
Loučení osobností se sedminásobnou olympijskou šampionkou se tam možná jednou také zařadí. Vždyť ze sportovců tady měl pohřeb pouze Emil Zátopek před 16 lety. „Paní Čáslavská je členkou mnoha síní slávy. Ale v jedné chybí, je to Síň slávy ryzího charakteru. Před pánem Bohem stála stejně jako při přeskoku na kladině s hlavou vztyčenou,“ ocenil Eben lidské vlastnosti zesnulé gymnastky.
Publikum odpovědělo souhlasným potleskem.
S notnou dávkou nostalgie přítomní hosté sledovali úvodní scénku, kde tančil balet v roli legendární gymnastky muž.
Nechybělo ztvárnění symbolického boje s tanky s odkazem na vítězství Čáslavské v srpnu roku 1968 na letních olympijských hrách v Mexiku.
Triumf v pohnuté době se stal navždy symbolem vzdoru proti okupaci Československa sovětskými vojsky.
„Deset minut se odtud, přátelé, ozývalo: Věra, Věra, Věra. To proto, že Věrka Čáslavská zacvičila nádhernou kladinu, ale rozhodčí jí dali známku jenom 9,6. Diváci protestovali, bouřili, byl tady takový bengál, že jsme neslyšeli vlastního slova, že jsem neslyšel ani svého kolegu Gaba Zelenaje z plavání a ze skoků do vody,“ zněl v pozadí hlas reportéra Karla Maliny z původní rozhlasové reportáže.
„Teď už je to napevno. Věrka Čáslavská vyhrála 19. olympijské hry v Mexico City. Ano, a dostane Věrka hobla.“
Příběh Věry ČáslavskéŽivot na sinusoidě propastných rozdílů    |
Pak se střídaly na pódiu blízcí přátelé, úspěšní současní olympionici a kolegové Čáslavské s osobní vzpomínkou. V předělech hrály lidové písně.
Skifař Ondřej Synek vyprávěl, jak kvůli ní začal věřit na talismany a znovu slíbil, že v Tokiu - na místě, kde si Čáslavskou po olympiádě v roce 1964 zamilovali - zabojuje za čtyři roky o chybějící olympijské zlato.
„Tak optimistického člověka jsem nezažila. Moc jsme se neznaly, ale díky tomu, jaká byla, mám pocit, že ji znám dlouho,“ prohlásila snowboardistka Eva Samková, zlatá v Soči 2014.
„Vzpomínky na Tebe jsou nesmrtelné, Ty jsi nesmrtelná,“ vzkázala bývalá gymnastka Marianna Némethová-Krajčírová, slovenská kamarádka paní Věry.
Dále vystoupil třeba střelec Jan Kůrka, který stejně jako Čáslavská vyhrál olympiádu v Mexiku. Sportovní novináře reprezentoval Štěpán Škorpil. Za Český olympijský výbor promluvil jeho šéf Jiří Kejval.
Při scénce Čáslavská vs. Husák se lidé smáli
Čáslavská byla pověstná smyslem pro humor. Proto diváci sledovali také ukázku z druhého jednání divadelního představení „Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská”.
Na Hradě se rozezněly zvony za Věru Čáslavskou. Symbol úcty, řekl zvoník |
V „mrazivé grotesce“ se odehrával gymnastický duel mezi slavnou sportovkyní a komunistickým prezidentem, jehož představoval Karel Heřmánek mladší. Vladimíru Polívkovi údajně sama Čáslavská radila, jak ji má hrát.
Stejně jako při některých vtipných historkách, které vyprávěli hosté na jevišti, byl slyšet smích.
Tak je to správně, vždyť Čáslavská před smrtí tvrdila, že nechce žádný uplakaný pohřeb.
Moderní pětibojař David Svoboda a cyklista Jaroslav Kulhavý, zlatí hoši z Londýna 2012, opakovali slova předřečníků o tom, jak Čáslavská podporovala současné olympijské reprezentanty. Jak jim svou nezdolnou vůlí a optimismem i v časech zlých, kdy bojovala s rakovinou slinivky, dodávala pozitivní energii.
Její politické angažmá, kdy dělala poradkyni bývalému prezidentovi Václavu Havlovi, připomněl diplomat Michael Žantovský.
„Čáslavská byla národní hrdinkou“
Pietní akci zakončil krátký sestřih z dokumentu „Věra 68“ Olgy Sommerové s tklivou melodií z filmu Tenkrát na západě.
„Byla to skutečně národní hrdinka. V době, kdy je demokracie ukrajována kus za kusem, je Věra Čáslavská inspirací. Svobodu si musíme při vzpomínce na ni nebo na Václava Havla uhájit,“ řekla filmařka.
Rekviem, které si Čáslavská u Sommerové „objednala“, už nestihla shlédnout. Věra Čáslavská zemřela 30. srpna ve věku 74 let. Návrhy, že by se konal státní pohřeb, rodina odmítla a rozloučila se s ní ve čtvrtek 8. září.
Jáklova vzpomínkaPondělní pietní akt, po pohřbu Emila Zátopka v roce 2000 teprve druhý v případě sportovce v historické budově, je označován za jeden z nejvelkolepějších od vzniku České republiky. „Rozloučení v Národním divadle bylo na místě, větší osobnosti než Čáslavskou a Emila (Zátopka) náš sport nikdy neměl. Věra byla vždy velmi pracovitá, přičinlivá a neúnavná, stejně jako předtím v gymnastice,“ uvedl pro iDNES.cz někdejší judista Petr Jákl starší, který se s Čáslavskou víc poznal po listopadu 1989. Tehdy někdejší gymnastka působila v roli poradkyně prezidenta Václava Havla a také coby předsedkyně Československého a poté Českého olympijského výboru. zatímco Jákl vedl Havlovu ochranku a byl rovněž členem olympijského výboru. „Věry jsem si odjakživa nesmírně vážil taky proto, že nikdy neodvolala svůj podpis pod manifestem pražského jara Dva tisíce slov, nenechala se zlomit,“ připomněl Jákl období po roce 1968, kdy režim vyvíjel na Čáslavskou tlak a po jejím odmítání ji začal hrubě ignorovat. (jak) |
Takže poslední sbohem dala legendární gymnastce veřejnost až nyní bez ostatků a čestné stráže. Bez smutečních proslovů. Vesele.
Rozloučení s Čáslavskou začalo v 9:58, kdy se z velké jižní věže katedrály svatého Víta ozval smutečním tónem zvon Jan Křtitel, který má zádušní úlohu.
O dvě minuty později se k němu přidaly zvony Josef, Dominik a Václav.
Už od pátku až do pondělního večera mohou lidé na pietním místě na piazzetě Národního divadla uctít památku gymnastické hvězdy.
Pokládat květiny, zapalovat svíčky a psát do kondolenčních knih.
Na stejném místě mohla veřejnost na velkoplošné obrazovce sledovat oficiální program z jeviště Národního divadla „Vzpomínání na Věru Čáslavskou“ s podtitulem Rozloučení s Věrou Čáslavskou.
Po více než hodině a půl lidé uvnitř v zaplněném sálu povstali. Dlouho tleskali. Pak se rozezněla státní hymna.
„Věro, děkujeme!“
