Čtyři roky pracujete na jednom dokumentu. Kdy spatří světlo světa?
Jako dokumentaristka jsem si chtěla co nejdéle vychutnat úspěch s krátkým dokumentem o Václavu Klausovi Z Borotína až na Sněžku. Což říkám samozřejmě s nadsázkou. Ono žádná práce není jednoduchá a já navíc nerada věci šiji horkou nití. Čtyři roky jsou čtyři roky, ale na dokument to zase není moc dlouhá doba. Premiéru v kinech bude mít na podzim.
Dokument se jmenuje Zákon Helena, ve kterém vypovídají zločinci z Berdychova gangu. Jak vás toto téma napadlo?
Před čtyřmi lety jsem točila portrét Heleny Kahnové, která spolu s kolegou Tomášem Gregorem odhalila Berdychův gang. Na základě různých informací a setkání jsem se dostala až ke gangsterům. Zajímal mě hodně jejich svět skrz svědomí. Zda se takoví lidé mohou změnit. Někteří si už odseděli trest a jsou na svobodě. Mnozí z nich se zcela normálně zařadili do společnosti. Bylo pro mě velmi zajímavé zjistit, jak mohou tito lidé přemýšlet, jaký mají život. A nakouknout do podsvětí, které je vlastně všude kolem nás. Mluvili zde lidé, kteří jak s gangem spolupracovali, tak i samotní aktéři, jako je třeba Samopalník.
Petra Nesvačilová
Měla jste strach?
Strach jsem měla skutečně velký, někdy jsem nemohla klidně sedět a točit. Byl to velmi nepopsatelný pocit, cítit na vlastní kůži to napětí. Aby ne, když se pohybujete v prostředí, které znáte jenom z knížek a filmů. Bohužel jsem se nedostala až za některými do vězení, protože to bylo velmi těžké. S většinou lidí jsem se sešla v kavárně Slavia. Naštěstí jsem byla obklopena skvělým týmem. Bez nich bych ten film nenatočila.
Čím jste je přesvědčila, že s vámi vůbec mluvili?
Nikoho jsem do ničeho netlačila. Především jsem nevystupovala jako novinář a nebyla jsem jednostranná. Řešili jsme reálnou situaci, co je vedlo k takovým činům, když věděli, že to není správné. Vystupovala jsem spíše jako takový psycholog. Navíc to bylo vše anonymně a musela jsem dodržet vše, co jsem slíbila.
Nebojíte se, jaká bude reakce na film?
Snažila jsem se být skutečně taková, abych se vyhnula všem možným úskalím, která by z toho mohla vyplynout. Skvěle mi s tím pomohl střihač Josef Krajbich a dramaturgové, se kterými pracuji řadu let. Film je velmi kontroverzní a pohybovat se na tenkém ledě není sice moc chytré, ale pro mou práci velmi zajímavé.
Petra Nesvačilová
Jak sama říkáte, film je postaven na hlavní hrdince Heleně. Ta byla za svůj čin povýšena na majora.
To sice ano, jenže jí hodnost sebrali, protože se měnil zákoník. Neudělala totiž zkoušky z angličtiny v termínu. Přijde mi to opravdu smutné, proto jsem filmem chtěla říct, že náš právní systém není úplně dobře nastavený. Ta žena pomohla světu od zločinu a dokázala zavřít padesát gangsterů.
Není škoda, že toto téma není na celovečerní film?
V tomto ohledu se mi líbí, že jde právě o dokument. Holou realitu. O hraném celovečerním filmu jsem již také přemýšlela, ale zatím není ten správný materiál.
Jednu premiéru už máte za sebou. Jde o představení Skořápka, kde hrajete vedle Aleny Mihulové.
Je to nádherné představení a paní Mihulová je úžasná žena. Mně se s ní hraje moc hezky. Je velmi inspirativní a díky ní se učím novým věcem. Moc si to spolu na jevišti užíváme, i když jde o velmi náročné představení. Už jednou jsem zažila hrát hru jen ve dvou hercích. Je to záhul.
Měla jste na jevišti někdy „okno“?
Určitě a ne jednou. Někdy se okno stane v nejméně očekávané chvilce. Já takovouto situaci vždy řeším intuicí a vlastními slovy. Zatím mi to vyšlo a nikdo si ničeho nevšiml. Dřív se mi to stalo z nervozity. Dnes jsem nervózní už jen v šatně, na jevišti jsem v plný palbě.
Petra Nesvačilová to s kosmetikou nepřehání. Má krásné vlasy a zdravou pleť.
Máte před představením nějaký rituál?
Pro mě je hrozně důležité na chvilku být sama v sobě. Do divadla chodím vždy hodinu a půl před představením, abych se v klidu oblékla, nalíčila a užila si tu samotu v šatně. To je můj rituál, který dodržuji už hodně dlouho. Něco jiného je, když jdu na první čtenou, z nervozity začnu hodně věci skládat a uklízet. Je tam určitá podobnost, ale to je moje taková jakoby přirozenost. To ke mně patří a je to vlastně také můj rituál.
Vy si užíváte i hraní pod širým nebem. Je to tak?
Přesně tak. Je to pro mě poprvé a musím přiznat, že jde o velký zážitek. Byl to vždy můj sen hrát divadlo i o prázdninách. Jsem ráda, že mi to umožnilo divadlo Ungelt. Krásné prázdniny mám teď na vedle Reginy Rázlové, Jitky Čvančarové a Milana Heina.
Petra Nesvačilová a Alena Mihulová
Prázdniny u moře či u rybníka letos nebudou?
Nebudou, ale mě to vůbec nevadí. Prázdniny si dokážu udělat i během roku. Mimo Letní scénu Vyšehrad točím dva filmy. Jeden s Viktorem Polesným, jde o dobovku z padesátých let, což jsem si vždycky přála. A druhý je s debutující režisérkou Kristýnou Nedvědovou. Film se jmenuje Sněží a já tam mám hlavní roli Terezky, která hledá lásku a řeší vztahy. Ale pokud se mi naskytne přes prázdniny nějaký den volna, vyrazím na chalupu, tam to mám nejraději.
Je pro vás relax i návštěva divadla či třeba kosmetiky?
Určitě ano, moc ráda chodím na své kolegy. Nedávno jsem byla na představení Království boží, kde hraje Jitka Čvančarová a Martin Hoffman. Moc se mi to líbilo a já si odpočinula. Pocit z krásného představení mi vydržel týdny. Pokud je toho moc, pomáhá mi běhání. Při tom načerpám energii. Sauna a masáž taky není k zahození.
Letošní rok je pro vás plný pracovního nasazení a premiér. Máte ještě na letošní rok nějakou režisérskou či hereckou metu?
Jak vidíte, mám to štěstí, že se mi sny plní za pochodu. Teď už jen čekám na tu vytouženou princeznu, ale to nevím, jestli se mi někdy ještě poštěstí. Přeci jen mi není dvacet.
