Pracuji ve 12hodinovém směnném provozu, krátký dlouhý týden. Nyní jsem nemocná. Zaplatí mi zaměstnavatel i volné dny, které bych mezi směnami měla?
Jde o nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, kdy zaměstnanec střídavě vykonává práci jeden týden ve 12hodinových pracovních směnách a následující týden v kratší pracovní době, případně i s čerpáním volna.
Při tomto způsobu práce musí zaměstnavatel dbát o povinnost dodržet jednak dobu nepřetržitého odpočinku zaměstnance mezi směnami a jednak dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu.
Může se hoditDali jste si předsevzetí do nového roku, že si najdete novou a lepší práci? My ji pro Vás máme. Vybírejte z aktuálních volných míst na jobDNES.cz. Zaujměte profesionálním životopisem, vytvořte si jej zdarma. |
Nejde-li o výkon některých specifických prací (například v nepřetržitých provozech, v zemědělství, veřejném stravování, zdravotnictví), tak mezi směnami musí činit u osob starších 18 let doba odpočinku alespoň 11 hodin (u osob mladších 18 let je to minimálně 12 hodin). Doba nepřetržitého odpočinku v týdnu musí trvat alespoň 35 hodin a u mladistvého zaměstnance alespoň 48 hodin.
Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným, přísluší náhrada mzdy nebo platu v prvních 14 kalendářních dnech jeho dočasné pracovní neschopnosti. To ovšem neplatí pro první tři pracovní dny, nejvýše však pro prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Jedná se takzvanou karenční dobu. V té zákon stanovuje výjimku z povinnosti platit náhradu mzdy nebo platu zaměstnanci.
„U nerovnoměrného rozvržení pracovní doby musí zaměstnavatel vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance,“ říká advokát Jan Kozubek.  |
Po uplynutí karenční doby přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu, kterou je zaměstnavatel povinen vyplácet za dny, které by byly pro zaměstnance pracovními. A také za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí (státní svátky). Náhrada mzdy za dny, ve kterých má zaměstnanec volno, například dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, zaměstnanci nenáleží.
Náhrada mzdy nebo platu je ve výši 60 % z průměrného výdělku, jehož výše se ještě upravuje skrze výpočtové koeficienty zákona o nemocenském pojištění. Průměrný výdělek se zjišťuje v zásadě jako průměrný hodinový výdělek.
Takže za dny volna, které bych mezi směnami měla, nedostanu nic.
Ovšem po uplynutí 14 kalendářních dnů přechází povinnost péče o příjmovou složku zaměstnance ze zaměstnavatele na stát. Ten tedy od 15. dne vyplácí zaměstnanci v době jeho dočasné pracovní neschopnosti dávky nemocenského pojištění. Tyto dávky se ale na rozdíl od náhrady mzdy zaměstnavatele vyplácí již za všechny kalendářní dny trvání dočasné pracovní neschopnosti.
Příklad:
- Byla jste nemocná například od 7. do 23. prosince.
- V týdnu od 7. do 11. prosince jste měla pracovat podle písemného rozvrhu týdenní pracovní doby každý den ve 12hodinových směnách. V dalším týdnu jste měla pracovat od 14. do 16. prosince v 6hodinových směnách a 17. a 18. jste měla mít volno, rovněž tak o víkendu 19. a 20. prosince.
- Za 7. a 8. náhradu mzdy nedostanete (jde o karenční dobu), zaplaceno dostanete za pracovní dny, tedy konkrétně za hodiny, které jste měla odpracovat v době od 9. do 16. prosince.
- Za dobu od 17. do 20. nedostanete zaplaceno nic, neboť jste měla volno a tyto dny nebyly vaše pracovní dny. Od 21. do 23. prosince vám již náleží dávky nemocenského pojištění.
Má u nerovnoměrně rozvržené pracovní doby zaměstnavatel nějaké povinnosti vycházející ze zákoníku práce?
U nerovnoměrně rozvržené pracovní doby nemůže v průměru za období nejvýše 26 týdnů (či 52 týdnů je-li uzavřena kolektivní smlouva) rozvržená týdenní pracovní doba překročit zákonem stanovenou maximální pracovní dobu 40 hodin týdně. U dvousměnného provozu je to pak 38,75 hodin týdně, u třísměnného a nepřetržitého 37,5 hodin týdně.
V tomto kontextu je třeba zmínit ještě jednu povinnost uloženou zákoníkem práce zaměstnavateli, a to vypracování písemného rozvrhu týdenní pracovní doby. Zaměstnavatel musí s rozvrhem seznámit zaměstnance nejpozději dva týdny (v případě konta pracovní doby jeden týden) před začátkem období, na které je pracovní doba rozvržena. Zákon však připouští, že je možno se se zaměstnancem domluvit na jiné době seznámení, tedy kratší i delší.
Zaměstnanec tedy ví předem, jak v daném týdnu v dalším období bude pracovat, tedy kdy bude mít delší, nebo naopak kratší denní pracovní dobu a kdy bude mít případně volno.
