Jiří Posledník a Jan Čopák začali v garáži s vidinou, že technologie 3D tisku je budoucnost, kterou by bylo dobré zachytit. V podstatě si hráli stejně jako většina geeků s jednoduchou tiskárnou postavenou na principu klasického plotru, ke kterému se přidá ještě další dimenze. Ta už je dnes vhodná spíš pro ty, kteří se s technologií 3D tisku chtějí začít seznamovat. Její stavebnice se dá sehnat za pouhých 10 tisíc korun.
Postupně však zjistili, že pro pořádnou práci je třeba zvolit jiný model. Místo plotrového, kde se pohybuje tryska po pravoúhlém rastru, zvolili model se třemi rameny, která se pohybují plynule a tím jak se zvedají, vrství modelovaný předmět. Tato tiskárna má tiskový prostor 40 cm na výšku ve tvaru válce o průměru 27 cm, takže zvládne vytisknout už pořádně velké předměty.
„Jenže pak jsme zjistili, že hodně lidí potřebuje vytisknout hodně drobné předměty. Třeba součástky pro drobnou elektrotechniku. A na ně už naše tiskárna není dost přesná. A tak jsme začali vymýšlet, co s tím,“ vypráví Jiří Posledník.
Součástky na tiskárnu si tiskli
V první řadě bylo jasné, že současná technologie je z principu nedostačující. Ve světě se začaly objevovat nové principy vytvrzování pryskyřice. Posledník nastudoval technologickou problematiku, o řídící elektroniku se postaral Jan Čopák. Výsledkem je nová tiskárna 3DWARF. Součástky na stavbu nové tiskárny si tiskli na staré. Když začali s vývojem vlastní tiskárny, stály ve světě podobné stroje kolem půl milionu korun. A i dnes, kdy šla cena dolů, je jejich tiskárna stále podstatně levnější.
Zatímco u klasické tiskárny může být jedna vrstva silná zhruba 0,1 milimetru, u technologie vytvrzování je jedna vrstva vysoká zhruba 0,02 milimetru. To znamená, že se dosahuje daleko vyšší přesnosti a lze tisknout daleko jemnější detaily.
Tiskárna pracuje na principu technologie stereolitografie. Vezme se fotocitlivá pryskyřice, takzvaný. fotopolmyer a pomocí světla se vytvrzuje. Čeští vývojáři k tomu používají UV lampu, u některých variant ve světě se používají lasery. V principu to funguje tak, že se ze základní desky povytáhne slabá vrstvička materiálu a ta se vytvrdí. Takto, vrstvu po vrstvě, roste modelovaný předmět.
K čemu to může být
To je perfektní například pro modeláře, kteří si mohou vymodelovat detaily ke stavebnici vláčku. Některé díly lze vyrobit klasickými postupy, ale leccos je jednodušší vyrobit na 3D tiskárně.
Stejně tak tuto technologii mohou využít například šperkaři, kteří si mohou vyzkoušet, jak bude budoucí výtvor vypadat v reálu. Modely lze i pokovit a dokonce lze tímto způsobem vyrobit formu pro budoucí odlití z kovů. Vyrobíte i složitý tvar, který by jinak ani nešlo vyrobit. Když použijete správnou pryskyřici, zalijete vyrobený předmět do sádry, materiál odtavíte a vylijete třeba bronzem.
Busty, které si můžete pořídit díky 3D skeneru, který nadšenci také pořídili.
Příklad složitého tvaru, který by jinak než pomocí 3D tisku nešlo vůbec vyrobit.
Dvojice představí novou tiskárnu na veletrhu For Industry, který se právě koná na Výstavišti v pražských Letňanech. Jako doprovodný program se tam odehraje akce Souboj 3D tiskáren, kde mají stánek.
Není to pro sériovou výrobu
3D tisk není vhodný pro sériovou výrobu, vyplatí se tak do deseti kusů. „Kdyby to byl větší počet než deset, tak by stálo za zvážení, zda nevyrobit jeden kus, pečlivě ho opracovat a podle něj vyrobit formu. A pak odlívat jako při klasické výrobě. Takže kombinovat 3D tisk s klasickou výrobou,“ říká Jiří Posledník.
Cena se zvyšuje s třetí mocninou. Drobná součástka o hraně dlouhé jeden centimetr stojí třeba dvacet korun. Ale s hranou dva centimetry stojí osmkrát tolik. Nejde jen o materiál, ale hlavně o čas. A nejzdlouhavější je připravit soubor pro 3D tisk, pro který se používají například formáty STL či OBJ.
Modelovat zvládnete i sami
Dnes už existují veřejné knihovny, kde si můžete zadarmo stáhnout 3D objekt. Pošlete ho do tiskárny a za chvíli máte objekt vytisknutý. Takovou databázi najdete například na Thingiverse.com, kde se sdružuje už 130 000 fandů 3D tisku.
Podívejte se, na jakém principu funguje základní 3D tiskárna, dnes už v podstatě zastralá. Nicméně je na videu vidět jeden z klasických principů 3D tisku.
15. listopadu 2012 |
Na téže adrese také můžete začít zkoušet vytvářet své vlastní věci. Nebo si můžete najít některý z jiných volně stažitelných programů, jen je důležité, aby umožňoval uložit výslednou práci v některém z formátů podporovaných tiskárnou, na které budete tisknout. Základní přehled modelovacích programů ostatně nabízejí i Posledník s Čopákem na svých stránkách. Mezi nejznámější patří googlovský Stetch Up, Blender či FreeCAD.
Ale jsou lidé, kteří se na to necítí. Pak je možné přinést si skutečný „živý“ model, grafik součástku šuplerou poměří a převede do počítačové podoby. „Například tuto součástku přinesl pán s tím, že se mu zlomila pacička. Takže jsme ti změřili, vymodelovali a vytiskli. A zároveň ji má u nás schovanou v databázi, takže kdyby ji potřeboval někdy příště, stačí jen ukázat a stejnou mu uděláme prakticky na počkání,“ ukazuje Posledník.
