MÍSTO A ČAS PRVNÍHO SETKÁNÍ
Eva: Místo jedno: chodba v našem domě. A čas? Během posledních třiceti let párkrát a vždycky jsme prohodili jenom dvě věty: Jak se máte? A práce je hodně? To bylo vše.
Jan: Poprvé jsem zaznamenal Evičku, když se s rodinou přistěhovala do našeho vinohradského domu v roce 1982. To měla jenom Zdendu a pak se jí ještě narodili další dva kluci, Vojta a Pavlík. Ti chodili pravidelně blahopřát Štěpánce k svátku, to bylo moc milé.
ČÍM MĚ OKOUZLIL/A
Eva: Otázka by měla znít: Čím vším mě okouzlil? Vším. Neznám lepšího člověka. Umí naslouchat, umí se vcítit do rozpoložení druhého, je natolik klidný, že ho nic nerozhází. Nevím, kde tu svoji rovnováhu bere. Je to pro mě na malou vědeckou práci.
Jan: Vždycky mě okouzluje její pohled. Musím však dodat, že má mnoho proměn: jinak se na mě dívá na jevišti, to jsou občas blesky, ale jen zřídka. Většinou je to pohled velmi milý a láskyplný.
GESTO, KTERÝM MĚ VŽDYCKY DOSTANE
Eva: Protože se v kuchyni nepohybuje moc často, vyrazí mi dech i jenom nakrájené jablíčko nebo oloupaná mandarinka.
Jan: Když si jednou rukou zakrývá jedno oko, a druhým se na mě dívá. Z toho pohledu vyzařuje neuvěřitelná roztomilost, která mne vždycky dovede rozněžnit.
CO NEJRADĚJI PODNIKÁME
Eva: Ráda jsem s ním na jevišti, ale také rádi spolu cestujeme, objevujeme nová místa. Ani jeden nejsme naštěstí pecivál, tak jsme pořád někde ve větru. Města, galerie, restaurace, to jsou cíle našich častých výpadů.
Jan: Společné dovolené, cestování, objevování nových míst a příjemné posezení v letních zahrádkách.
LÁSKA POD LUPOU: Jan Přeučil a Eva Hrušková / make-up: Pavel Kortan / oblečení: Bandi / fotografováno v hotelu Grandior Praha
KDY MĚ NEJVÍCE PŘEKVAPIL/A
Eva: Popravdě řečeno, překvapení moc ráda nemám, na tuhle otázku bych si dala ještě čas na rozmyšlenou.
Jan: Překvapuje mě svojí neuvěřitelnou znalostí jazyků. Když jsme spolu na výletě v cizině, za několik hodin hovoří jazykem, kde právě jsme. Je to neuvěřitelné a nesmírně to obdivuji.
NEODOLATELNÝ DETAIL
Eva: To bylo první, co jsem Honzíkovi nahlas pochválila: Máte krásné ruce. To jsem si dovolila z mého pohledu hodně, ale bylo to silnější než já.
Jan: Nikdy v životě jsem nepoznal ženu, která by měla tak krásné a klenuté čelo jako Evička.
KDY SE DOSTAVUJE ŽÁRLIVOST
Eva: Tuhle vlastnost jsem si nikdy nepěstovala, tak ani teď nemusí kvést. Na co bych měla žárlit? Na čas, který stráví jinde? Na práci, které je oddaný? Na plavání, které miluje? Na ženy, kterých je kolem něj plno? Nemusím, mám svůj čas, svoji práci, svoje koníčky, které miluji a chlapy kolem sebe mám také.
Jan: Jsem velice rád, že žárlivost mezi námi neexistuje a doufám, že nikdy nebudu mít důvod žárlit.
KDY MĚ ROZPLAKAL/A
Eva: Když jsme zkoušeli Šípkovou Růženku, chystala se přeskočit jiskra. Já jsem zrovna měla veliký kašel a Honzík mi uvařil bylinkový čaj s medem. Protože něco podobného pro mě hodně dlouho nikde neudělal, opravdu mě to dojalo. Začaly mi téct slzy a Honzík se ptal, co se děje a já: Asi nějaká teplota nebo co.
Jan: Nikdy. Naštěstí.
ZLOZVYKY, KTERÉ TAKTNĚ PŘECHÁZÍM
Eva: O tom už jsem mockrát mluvila, ale protože se to nezlepšilo, musím opakovat. Pouští vodu a ta teče a teče a teče... Ráno v koupelně, odpoledne i večer.
Jan: Evinčin smysl pro šetrnost je opravdu extrémní. Já mám rád velké bohémské gesto, ale toleruji, když se šetří vodou a teplem, i když lehce trpím.
KDE VIDÍM NÁŠ VZTAH ZA 10 LET
Eva: Když půjde všechno, jak si přejeme, tak ho vidím tady a teď.
Jan: Doufám, že za deset let bude náš vztah stále krásný jako dnes.
VZKAZ MÉ LÁSCE
Eva: Asi ti nestačím za všechno poděkovat, i když se snažím. Jsi bezpečí, přístav, jistota. Ale jedno je asi nejdůležitější: jsi ten nejlepší parťák pro moje/naše kluky.
Jan: Evinko, buď stále taková, jakou jsem tě poznal. Jsi můj největší životní poklad.
