RECENZE: Druhý Hobit lépe ubíhá, ale Tolkiena už dal zcela k ledu

Od věrnosti k líbivosti. To je cesta, kterou urazila trpasličí výprava mezi prvním dílem Hobita a premiérovým druhým snímkem nazvaným Hobit: Šmakova dračí poušť. Ve výsledku jsme tam, kde jsme byli před rokem, tedy u mírného nadprůměru. Jen přesně naopak.

První Hobit se totiž držel předlohy doslovně, převedl na plátno každou větu, pomlčku, každičkou mezeru mezi slovy. Vlekl se.

Hobit: Šmakova dračí poušť

65 %

USA/Nový Zéland, 2013, titulky, 161 minut

Režie: Peter Jackson

Hrají: Martin Freeman, Ian McKellen, Benedict Cumberbatch, Luke Evans

Streamovací služby: Amazon Prime (CZ zvuk, titulky), HBO Max (CZ zvuk, titulky)

Kinobox: 80 %

IMDb: 7.8

Druhý díl, který dnes vstupuje do kin, vypráví svižněji, energičtěji. Ale bohužel za tu cenu, že otce příběhu J. R. R. Tolkiena už nepotřebuje. Historku nastavuje bez předlohy, po svém. A to je problém.

Jistě, natočit prostřední díl trilogie, tedy příběh bez začátku i bez konce, je ten nejnevděčnější úkol. Nicméně režisér Peter Jackson si ho uložil sám, když se rozhodl jednolité pohádkové dobrodružství rozčlenit do hrdinské trilogie. A protože by mu původní knižní motivy brzy došly, vymýšlí si vlastní.

Premiéru Hobita si nenechaly ujít ani české hvězdy

Klasikovy fanoušky orosil pot už při zjištění, že si film přidal zcela novou postavu ztepilé kapitánky elfí stráže. Teď jim hrozí infarkt, až zjistí, že se k slečně vážou bojové kousky ve stylu Lary Croft a hlavně velice umolousaná, přelyrizovaná a čistě výplňková romance s "poněkud větším" trpaslíkem. Povrchní milostný trojúhelník vyloženě ruší a mírně lechtivé narážky, které si zamilovaný párek vymění, by Tolkienovi nesměly ani do předsíně.

Drak ze Shreka

Šmakova dračí poušť zosobňuje typické "něco mezi". Minulý děj shrne debatou v krčmě, kde se za zády hrdinů prochází trpný komparz. Pak výprava plynule pokračuje až k Osamělé hoře, kde mezi zlatem dřímá dosud nespatřený drak, načež film začne budovat umělé akční "polofinále" místo prostého titulku Pokračování příště.

Přitom vyprávění zpočátku drží rytmus. Nezklame podoba Medděda ani režisérova záběrová metoda a svůj díl práce odvede znovu magická krajina, v níž si fanoušek už připadá jako doma, i když z některých scén zavane ateliér.

Recenze dalších dílů

PRVNÍ: Filmový hit Hobit prodal duši za triky

TŘETÍ: Hobit lépe ubíhá, ale Tolkiena už dal zcela k ledu

Dostaví se okamžiky čisté krásy jako v korunách stromů mezi pestrobarevným listím nebo při parašutistickém baletu v pavučinách. Výtvarně opět vyhrává elfí říše, ale také zamlžené Jezerní město, připomínající staré německé přístavy.

Občas si snímek vzpomene na prapůvodní podstatu hravé, s odstupem vyprávěné báchorky. Třeba v plavecké scéně se sudy, přičemž následná bitka se skřety v peřejích najde nápaditou choreografii občas dokonce s pointou. Leč sotva člověk pookřeje, naději mu vezme párek tokající o svitu hvězd.

Drak se vynořuje zvolna, labužnicky, ale připomíná kolegyni ze Shreka a spíš než netvor je to neúnavný diskutér, obalený digitálními plameny. Pro samé bojůvky už Martin Freeman coby Bilbo nemá čas uplatnit kouzlo vykuleného chasníka a s každou nastavenou minutou narůstá paradox, jak Tolkienův mýtus o pokušení mamonu jen vydělává peníze. Obratně.