Kdo si myslí, že smyslem vzpoury poslanců ODS při hlasování o zvýšení daní je starost o vyrovnání státních financí, mýlí se. Mýlí se také každý, kdo si myslí, že existuje nějaký správný návrh daňových změn, které bez bolesti a správně vyřeší státní dluh. Existuje mnoho možných zásahů do daňového systému, všechny mají klady a zápory.
Dělí se na dvě skupiny. Na vládní, ta je špatně, a na opoziční, ta je dobře. Ve skutečnosti opravdu dobrá je pouze ta reforma, která nenastane. Ta nikomu neublíží. Všechny, které se prosadí, ano. Když chcete snižovat dluhy, musíte buďto zvýšit daně, nebo snížit výdaje, nebo zkombinovat oboje. A to vše vždy vadí.
Každá vláda, pravá či levá, středově levá či pravě středová, by musela, kdyby teď vládla a chtěla snižovat státní dluh, udělat plus minus něco podobného jako ta Nečasova. To všichni politici dobře vědí. Nečas je ten, na koho břímě padlo, ostatní si ho mohou vychutnat.
A v tom je smysl rebelie: využít ji pro své cíle, pro svou pozici, pro hašení svého hněvu. O státní kasu nejde, ta vydrží všechno (někteří politici si dokonce myslí, že státní dluhy se neplatí), jde o oblibu u voličů, o slávu jména, o budoucnost politika. VV, sotva vypadnou z vlády, jsou náhle protivládní, ačkoliv v té vládě, proti které jsou, ještě v zimě byly.
Nedohoda je vleklá choroba české politiky
Většinu politiků ODS, kteří stojí proti vládnímu návrhu, spojuje nějaký konflikt se stranou, jsou to exministři, expředsedové, prostě ti bývalí. Stojí proti náhle, patrně z kalkulu, že se to vyplatí, nikoliv z trvalejšího názoru. Je to omyl, vzpoury osamělých střelců se nevyplatily nikomu. Ve stranickém systému osamělci zmizí.
Vláda si to dělá těžší |
Kdysi za úsvitu české demokracie vynikaly menší koaliční strany zvláštním rebelantstvím. Jak ODA, tak i KDU-ČSL podepsaly společné vládní prohlášení, stanovisko, názor a hned přidaly názor dost jiný, názor svůj. Myslely, že v tom je jejich politická osobitost. Byla v tom ale destruktivní hloupost: nejednotná koalice prolezlá opozičností. Neschopnost dohody a platnosti dohody je vleklá česká choroba. Ne náhodou ODA zahubila a KDU-ČSL umrtvila.
Teď je na řadě Nečasova vláda. Možná ji vnitrovládní opozice zahubí. Stojí procento DPH za to? Ví Tluchoř, ten tchoř, jak zpívá kabaretní umělkyně Poláková ve slavném hitu, co bude dál? Jak se bude sestavovat jiná vláda, která se buď zas zadluží, nebo dnešní úsporný balíček překope, aby vypadal jinak? Vychází Tluchoř z informací, že Sobotkova vláda (s podporou KSČM) má na státní dluh lepší recept? Bude snad on sám ten recept podporovat?
Zásada nezvyšování daní či zásada minimálního státu je libozvučná. Ale reálná politika, jak všichni tam nahoře dobře vědí, se dělá méně libozvučně: v kompromisech, které už tak pěkně neznějí. Vládní úsporný balík takový nepěkný kompromis jistě je. Má někdo lepší? Sem s ním, dejte ho Nečasovi k použití. Ale ještě předtím projednejte jeho politickou průchodnost! A nebrečte, že vám neprojde.
Vláda padla a vzbouřenci nevěděli, co dál
Nečasovi ten jeho neprojde také. Zásluhu na tom mají lidé, kteří věří na svou šťastnou politickou hvězdu. Já jim prorokuji politický zánik. Ale možná, že to jsou nejen zahořklí sobci, nýbrž také idealisté – v prostředí dosti mizerné politiky se čistý idealismus mravně ctí. Držte pravicové zásady, reálné politiky si nevšímejte. Že pravicová vláda chce zvýšit daně? To ať raději vládne Sobotka Bohuslav. Ten ale nastolí zcela jiná témata. Víte dobře, kdo ho bude u moci držet za límec.
Rebelie v ODS |
Kompromis se skutečností není svinstvo. Je to podstata demokratické politiky, která skoro nikdy nevypadá jinak. Nečasův balíček je nehorázný – z hlediska teorií ze svatyně ODS. Jiné hledisko je, že je užitečný v této přechodné krizi venku před svatyní, že přinese něco praktického, co se zas později vyvine dál, blíž k té svatyni. Že je to lepší než nic i pro Johna, jehož rozumy otvírají Sobotkovi Bohuslavu brány, aniž by toto ten John chtěl.
Už dvakrát jsme viděli padnout vládu. Ani jednou nevěděli vzbouřenci, co bude dál. Neměli ani náznak plánu, přišlo trapné bezvládí, mezivládí, nesprávně nazývané úřednická vláda. Člověk by čekal, že po vítězném pádu protivníka se vzbouřenci chopí energicky vlády a vysypou své plány a ideály. Nic takového nebylo.
Pokud nyní padne Nečasova vláda, bude to stejné. Žádný ze vzbouřenců nepředstavuje nějakou jinou variantu vlády a nereprezentuje žádnou sílu, která by ji mohla umožnit. Dočkáme se nezvýšení DPH o procentíčko, ale dočkáme se také období nových zmatků a odkladů.
Škody z toho nepovedou k nějaké očistě, nýbrž k hlubší ztrátě, než může způsobit DPH, ostatně i po zvýšení nižší než za časů předchozích vlád. Vždy je rozumnější než náhlý otřes nechat vlády vyplnit jejich termín a měnit je po volbách, na které se všichni chystají. Věděl to i prezident Klaus, když držel vládu ČSSD celé čtyři roky, i přes otřesné vládní jevy Grossovy a Paroubkovy.
Tak hurá do předčasných voleb, k případné vládě třetího pana Nikoho.
