Policie v žádosti o mé vydání tvrdí, že jsem jako ministryně obrany "předložila vládě materiál, ve kterém jsem tvrdila, že přiměřenost ceny bude ověřena MF (ministerstvem financí), i když si byla vědoma, že MF toto ověření neprovede".
Policie dále tvrdí, že skutečnost, že MF takové ověření neprovádí, mi musela být známa, neboť ministr financí Sobotka již v dubnu 2006 pro MO (ministerstvo obrany) uvedl, že takový posudek MF nepřísluší vydat a že vojenský materiál ocenit nelze. Tehdy se jednalo o nákup kolových obrněný transportérů a žádost, se kterou se na MF obrátil ministr obrany Kühnl.
Co napsal před lety Sobotka, jsem neznala
Je to lež, vědoma této skutečnosti jsem si být nemohla, neboť příslušné stanovisko B. Sobotky jsem osobně ani neznala.
Policie ke stanovisku MF k nemožnosti oceňování vojenského materiálu uvádí, že je v rozporu s právním řádem ČR a MO včetně mě si toho muselo být vědomo, neboť v případě servisní smlouvy k letounům CASA si externí znalecké posouzení nechalo zpracovat.
Je to lež, a to hned ve dvou směrech.
1.
MO se v žádném případě nemělo důvod domnívat, že výklad zákona o majetku ČR, poskytnutý MF, které je gestorem tohoto zákona, je v rozporu s právním řádem. Pokud si MO požádalo u MF o posouzení ceny podle zákona o majetku i u letadel CASA, šlo mu o ověření skutečnosti, že ocenění majetku podle zákona o cenách není možné ani v případě letounů CASA. Šlo tedy o krok, který byl nad rámec povinností ze zákona.
Stanovisko MF, podle kterého vojenský materiál nelze ocenit podle zákona o cenách, které podepsal ministr Sobotka a v případě letadel CASA i ministr Kalousek, je stanoviskem gesčního ministerstva k zákonu o majetku státu i zákonu o oceňování majetku. Z hlediska exekutivy není vyšší autority pro výklad těchto předpisů.
Podle policie jsem vládu měla podvést tvrzením, že přiměřenost ceny bude ověřena MF. Není to pravda, v materiálu pro vládu bylo uvedeno, že "resort MO oslovil s žádostí o příslušné stanovisko MF". A to byla pravda. Na vládě, která měla být tímto tvrzením uvedena v omyl byl navíc ministr financí přítomen.
2.
Tvrzení policie o mé vědomosti o tom, jakým způsobem má být ověřena cena, se opírá o skutečnost, že znalecký posudek byl vypracován k servisní smlouvě k letounům CASA. K tomu je nutno uvést – servisní smlouva k letounům CASA byla uzavřena až v lednu roku 2010, tedy bez mála rok po uzavření smlouvy na nákup letounů CASA. Nelze tedy tvrdit, že postup 3/4 roku poté logicky zakládá jakoukoli znalost tři čtvrtě roku před tím. Servisní smlouva byla navíc uzavřena za jiného ministra a jiným akvizičním pracovištěm v působnosti NGŠ. Jde o standardní postup, kdy smlouva na nákup jde z investičních prostředků, zatímco peníze na servis jsou provozními prostředky.
Policie zamlčuje skutečnosti
Policie zde zamlčela skutečnost, že v případě servisní smlouvy se nejedná o nákup vojenského materiálu, ale o rámcovou smlouvu, která umožňuje nákup předem nedefinovaných náhradních dílů a servisní činnosti, obdobně jako tomu bylo u letounů AIRBUS.
Policie rovněž zcela zamlčela, že v jí zmiňovaném znaleckém posudku na servis letounů CASA je výhrada zpracovatele, která jasně říká, že "dodržení ustanovení §12 odstavce 4 a 5 zákona č. 219/2000Sb., není posouzeno". Pokud tedy policie tvrdí, že tento posudek proběhl podle zákona o majetku státu, je to lež.
Policie zcela svévolně pracuje s tvrzením, že vojenskou část nákupu tvoří pouze malé množství z celku. Není známo, na základě jakých informací toto soudí. Naopak, veškeré dostupné informace a stanoviska příslušných orgánů dokládají, že se jedná o nákup vojenského materiálu.
O tom, že letouny budou nakoupeny jako vojenský materiál na výjimku ze zákona rozhodla vláda. Oprávněnost tohoto postupu potvrdila stanoviska ÚOHS, Evropské komise i NKÚ.
Pokud policie tvrdí, že cena byla vyšší než obvyklá, a měla být proto schválena MF, s čímž nesouhlasím, pořád platí, že pokud obchod včetně smlouvy s uvedenou cenou schválí vláda, což se stalo, pak toto rozhodnutí má větší právní sílu, než kdyby rozhodovalo pouze MF.
Tuto část policejního materiálu lze shrnout takto: jsou zde popsány tři kroky, z nichž první a třetí odůvodňují závěr, že jsem v kroku druhém nesplnila určitou povinnost a tím spáchala dva úmyslné trestné činy. Prvním krokem je znalost dopisu, jehož obsahem bylo, že žádnou takovou povinnost nemám, třetím krokem je uzavření jiné smlouvy, jindy a někým jiným, přičemž ani tato smlouva věcně vzato požadované náležitosti podle zákona o majetku neobsahuje. To je celá logická konstrukce toho, jak měly být spáchány oba trestné činy.
Posudek vycházel z chybných vstupních dat
Ke znaleckému posudku, který si na cenu letounů CASA nechala zpracovat policie od American Appraisal.
Z toho, co o tomto posudku vím, je zřejmé, že nebyl zpracován na základě znalosti skutečné konfigurace – vojenské části letounu CASA. Stejně tak nemohl srovnávat cenu s vojenskou verzí, kterou nakoupily jiné státy. Vojenská konfigurace pro každou armádu vychází ze specifických požadavků a potřeb každé armády, vždy je tedy jiná a vždy tajná. Přístup American Appraisal k těmto konfiguracím lze zcela vyloučit. Posouzení ceny tedy vycházelo nejspíš z civilní verze letounu.
Posudek hodnotí celý kontrakt jako dva obchody – zvlášť výměnu 1 letounu CASA za 5 letounů L-159 a zvlášť nákup 3 kusů letounu CASA. Podle policie znalec dospěl k závěru, že rozdíl mezi cenou obvyklou 5 ks letounu L-159 a jednoho kusu letounu CASA je nula, zatímco rozdíl mezi obvyklou cenou za tři kusy letounu CASA a cenou skutečně zaplacenou je cca 650 milionů Kč, což má být způsobená škoda.
Při stanovení ceny obvyklé se postupuje podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, který stanoví, že cenou obvyklou se rozumí cena, která byla "dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku".
Otázka tedy je, jak znalec dospěl k obvyklé ceně letounů L-159, který nebyl nikdy v obvyklém obchodním styku prodán. Stanovení obvyklé ceny letounu L-159 podle tohoto zákona proto není možné. Ve skutečnosti je jeho cena nulová. To dokazuje i skutečnosti, že EADS pro ně žádné uplatnění nenašlo. Z pohledu MO je cena letounů L-159 dokonce záporná. Cena za zprovoznění jednoho z nich byla v té době 80 milionů (k tomuto zprovoznění nedošlo, byť s tím memorandum počítalo). MO musí platit desítky milionů ročně za konzervaci a uskladnění všech nepotřebných L- 159. Žádný prodej, jak ukázal i další vývoj, přitom není možný.
Pro rozhodnutí o nákupu bylo pro MO i pro vládu klíčové spojení obou transakcí, kde odbyt L-159 byl ve veřejném zájmu., který byl zastoupen zájmem na odbytu přebytečných letounů L-159, neboť zmíněný obchod byl první a jak se ukazuje zřejmě i poslední šancí umístit tyto letouny mimo armádu ČR.
Policie uvádí, že marketingové studie obsahovala odhad ceny, přičemž "nabídková cena za čtyři letouny v podstatě odpovídá později sjednané ceně za koupi tří letadel". Policie však nebere v úvahu, že nabídková cena je odhadem za letadla bez vojenského vybavení a speciální konfigurace. Tato konfigurace vychází z potřeb a požadavků AČR a není předem známa. Na základě těchto specifických požadavků pak cena letadel stoupla, což u vojenské techniky není nijak neobvyklé. Vojenská konfigurace může zvýšit cenu techniky až o 50% (pancéřování, navigace, pasivní ochrana atd…).
Samotná cena nebyla nikdy tajena. Smlouvu i s cenou ve vnitroresortním připomínkovém řízení hodnotila sekce ekonomická, odbor interního auditu, inspekce MO, vojenské zpravodajství i vojenská policie a samozřejmě generální štáb a jednotlivé složky armádního velení. Nikdo neměl připomínku k ceně nebo ke způsobu jejího stanovení, přičemž hodnocení potřebnosti a efektivnosti je součástí tohoto procesu.
Několikrát jsme kontrakt rovněž projednávali na půdě výboru PS PČR pro obranu. Před jednáním vlády kontrakt schválilo kolegium ministryně, kde jsou zastoupeny všechny složky resortu obrany. Teprve pak šla smlouva ke schválení do vlády.
Nedorozumění na jednání mandátového a imunitního výboru
V průběhu jednání mandátového výboru docházelo ze strany některých poslanců k nedorozumění v tom smyslu, že chtěli rozšiřovat jednání nad rámec toho, co tvrdí policie.
Chci zdůraznit, že se nejedná o korupční kauzu, a není to ani kauza nákupu letounů CASA. Je to kauza, zda měl a mohl být zpracován znalecký posudek. Tvrdím, že neměl, protože to ani není možné. Z tohoto pohledu považuji postup policie za nepochopitelný.
Opozice se rovněž snaží vyvolat dojem, že je zde doložena škoda a já jen tvrdím, že za ni nejsem odpovědná. To je nesmysl. Podstata expertních právních stanovisek je v tom, že takový posudek ani vypracovat nelze a nikoliv jen to, že jsem ho nemusela zpracovat.
Pokud expertní posudek nelze zpracovat, pak nelze brát vážně ani policejní posudek, který není založen na reálných faktech. Informace o vojenské konfiguraci letounů v jednotlivých zemích nemohli mít jeho zpracovatelé k dispozici - jsou totiž tajné.
Titulek a mezititulky jsou redakční.
