Zdravé a čilé mládě porodila samice Kijivu, v té době už matka malé Moji, 30. května 2007, třičtvrtě hodiny po půlnoci. Záznam celého porodu v Zoo Praha se podařilo zachytit kamerám Českého rozhlasu v rámci projektu Odhalení.
Tatuových pět let v obrazech |
Víme tedy, že trval zhruba hodinu, závěrečná fáze asi 15 vteřin. Tehdy také bylo u nás poprvé možné sledovat on-line jak porod, tak následnou péči o novorozence.
Kijivu jako vzorná a zkušená matka mládě očistila, překousla pupeční šňůru, sežrala placentu a zhruba za hodinu už Tatu začal pít. Moje bylo tehdy dva a půl roku a narození mladšího sourozence nesla těžce. Žárlila na něj, protože matka se věnovala jemu.
Tatu měl dramatický start, Kijivu onemocněla
Tehdy Moje velmi pomohla samice Kamba, jejíž mládě se ve stejné době jako Tatu narodilo mrtvé. Moji se ujala a prakticky ji začala vychovávat; dokonce ji začala i kojit, protože od porodu ještě neztratila definitivně mléko.
Nedělní oslavaTatu slaví 5. narozeniny v neděli 27. května od 10:30, ale už od deseti hodin bude před pavilonem Tatuovi tančit a hrát folklórní soubor Mbunda Afrika z Konga. Jako správný kluk dostane Tatu k narozeninám své první jízdní kolo. K tomu ho čekají další překvapení a dobroty, takže ani ostatní členové pražské gorilí rodiny nepřijdou zkrátka. A vy můžete být u toho. |
Když byl Tatuovi zhruba týden, začala si ho půjčovat i vůdčí samice Shinda. Zpočátku to všechny překvapilo, protože tak malé mládě obvykle matka nikomu nesvěří. Obavy byly naštěstí zbytečné, Shinda miminko brzy matce vrátila a kdykoli si ho pak půjčila, pečlivě se o ně starala.
Ve dvou měsících mu vážně onemocněla matka. Kijivu zvracela, měla průjem, byla apatická a o Tatua se přestala starat. Ujala se ho nejprve Shinda, později se v péči vystřídali všichni členové skupiny včetně Moji a Richarda.
Chovatelé už se připravovali na to, že bude potřeba mládě matce odebrat a krmit je uměle. Druhý den v noci ale Shinda plačící mládě položila Kijivu na břicho, a to se po téměř 29 hodinách konečně napilo.
Kijivu dostala léky, její stav se začal pomalu lepšit. Další den se začala o Tatua opět starat. Zpočátku ho ještě odkládala, ale když plakal, zvedla ho a nakojila.
Tatu byl od narození šikovnější než Moja
Tatu se vyvíjel rychleji než jeho starší sestra Moja. První krůčky zkoušel už v necelých dvou měsících, ve třech měsících se už docela zdatně batolil po pavilonu. Daleko víc si také užil pozornosti ostatních členů skupiny, protože Kijivu už u druhého mláděte nebyla tolik úzkostlivá. Celkem bez obav ho půjčovala Shindě, občas i Moje. "Tetička" Kamba se ale věnovala spíš Moje.
V jednom roce už Tatu suverénně šplhal po lanech a parkosech. Pomoc potřeboval jen občas, když uvízl někde vysoko, odkud nemohl slézt. Pro Moju pomalu přestával být miminkem, o které by se chtěla starat, a stával se parťákem k divokým hrám. Stejně jako později Kiburi byl Tatu pro Moju nesmírně důležitým členem tlupy: právě díky jim se totiž Moja mohla sama naučit, jak se správně starat o mládě. Partnera už Moja má (více info o samci Nickym, se kterým žije ve španělském Cabárcenu), dokonce už se spolu páří (více zde).
S mladším bráchou se dá ideálně řádit
Zásadní životní změnou pro něj bylo narození mladšího bratra Kiburiho 24. dubna 2010. V této situaci naštěstí opět pomohla Kamba, která se zaměřila na výchovu a péči o tříletého Tatua. Moja přestoupení svého místa mladšímu sourozenci opět nesla dost těžce a na bratra žárlila, ale hněv si spíš vybíjela na Kambě.
Napadala ji a kousala, hlavně když byly samice s mláďaty oddělené od Richarda v zázemí. Dobře věděla, že Richard by ji velmi rychle srovnal. Naštěstí ji to brzy přešlo a začala se spíš zajímat, jak si nové mládě půjčit a hrát si s ním na mámu. Více v článku Moja má gorilí miminko místo panenky.
Tatu si zatím užíval pozornosti Kamby. Později se docela dobře sblížil i s vedoucí samicí Shindou; často bylo možné je pozorovat, jak spolu v pavilonu řádili. Shinda se dovede ohromně rozdovádět, metá kozelce, háže do vzduchu dřevitku, a Tatu s ní už ve svých třech či čtyřech letech v těchto aktivitách dokázal držet krok.
Tatu si hraje s mladším bratrem Kiburim úplně stejně, jako si před pár lety jejich starší sestra Moja hrála s ním.
Občas se Tatu snažil napodobit Moju a půjčit si maličkého Kiburiho; zacházel s ním velmi opatrně a něžně, ale miminko ho zdaleka nezajímalo tolik, jako Moju. Jejich čas přišel až později, když bylo Kiburimu kolem jednoho roku a s jistotou už běhal a šplhal. Z obou bratrů tak vznikla nerozlučná dvojka, která dokáže svým řáděním a divokými kousky zabavit návštěvníky pavilonu na dlouhé hodiny. Často si spolu hrají i v době, kdy ostatní gorily odpočívají, a vypadají, že jejich energie je nevyčerpatelná. (Viz článek s videem Kiburi je gorilí sprinter a rváč.)
Tatu zvládá i složité hlavolamy. Připravuje je i chovatelům
Tatu vyniká i ve schopnosti rozmotávat lana a hledat volné smyčky. Naučil se do nich strkat hlavu a chovatelům i návštěvníkům tak už připravil nejednu horkou chvilku. Naštěstí se mu nikdy nic nestalo, pavilon goril je dnes v tomto směru velmi bezpečný. Chovatelům nezbývá než neustále všechna riziková místa kontrolovat a nebezpečné smyčky okamžitě odstranit.
Tatu dokonce sehrál i velmi důležitou roli při zapojování Bikiry do pražské skupiny. Přestože to zpočátku byla Moja, kdo se zkoušel s Bikirou sbližovat. Jejich vztah ale byl složitý, protože Moja už současně toužila po pozici mladé samice, takže Bikira pro ni byla spíš konkurencí.
Po jejím odchodu to ale byl právě Tatu, kdo začal Bikiru kontaktovat jako první. Jeho vztah k ní byl celkem přímočarý: Tatu začal zkoušet, jestli by ho tato nová teta taky někdy nesvezla na zádech a nebo jestli by si s ním nechtěla hrát.
Na výzvy ke hrám Bikira nepřistoupila, ale na zádech Tatua začala vozit pravidelně. O něco později se od ní nechal svézt i Kiburi, takže se bariéra mezi Bikirou a mláďaty prolomila. Ani Kijivu nebo ostatní samice proti sbližování Bikiry a obou mláďat nic nemají, takže se vztahy ve skupině opět zlepšily.
Jak si Tatu osedlal Bikiru a udělal si z ní kamarádku, se můžete podívat zde:
8. prosince 2011 |
Tatu už pomalu začne dospívat
Tatu je dnes sebevědomý a velmi inteligentní mladý sameček. Přesto ještě občas utíká ke Kambě a nechá se od ní vozit na zádech. Dokonce se ještě občas přisaje k bradavce, i když Kamba už s největší pravděpodobností mléko nemá. Většinou s Kambou i spí, ačkoli se ke spánku večer ukládá sám; během noci si ji ale najde a dál se k ní tulí. Už se blíží k věku, kdy by se měl osamostatňovat, ale k tomu dojde nejspíš až s narozením dalšího mláděte Kijivu; v tu chvíli se totiž Kamba soustředí na Kiburiho.
Svou inteligenci Tatu prokázal i při nedávných experimentech, kdy se chovatelé snažili naučit gorily, aby se při hledání pamlsků řídily nejen tím, co vidí, ale také čichem. Tatu a Richard byli při hledání "navoněných" skrýší jednoznačně nejrychlejší a nejlépe pochopili, co po nich chovatelé vlastně chtějí (více informací, fotografie a video z těchto experimentů najdete ZDE). Tatu miluje i experimenty s vodou, kterou nabírá do pusy, plive a rozmazává si ji po těle.
Tatu se i téměř pětiletý pořád ještě občas rád povozí na zádech "tetičky" Kamby.
I když je mu teprve pět, má povahové rysy, které mu můžou prospět, až bude jednou vůdcem své vlastní skupiny. Má snahu chránit a starat se o své blízké, občas po šarvátkách v pavilonu "utěšoval a ošetřoval" svou milovanou Kambu. Zájem jevil po konfliktech i o Bikiru, ta ale o jeho péči moc nestála.
