Skrze černé brýle a kusy masa na vás shlíží z výlohy řeznického krámku, usídlil se i nad pultem s šafránem. Obrys jeho tváře se vám odráží na zádech, když sedíte v autě, jeho obličej visí na zadním skle. Když čekáte v bance v Damašku, můžete z nudy počítat jeho portréty. Jsou i pod sklem na stolech bankovních úřednic. Bude jich něco kolem patnácti. Bašár Asad, prezident Sýrie, je všude.
I muž z reklamy na Coca-Colu má bašárovský knírek. Jméno vůdce se tu však vyslovuje šeptem. Jak moc se vlastně syrský totalitární režim podobá tomu, co známe z Československa před dvaceti lety? Na první pohled trochu. Na druhý ani trochu.
Portrét mezi cibulí
"Ten portrét přivezli spolu s cibulí a mrkví a zelinář jej dal do výkladu prostě proto, že se to tak dělá, že to dělají všichni, že to tak musí být. Kdyby to neudělal, mohl by mít potíže. Mohli by mu vyčíst, že není loajální... Toto sdělení má svého adresáta. Je namířeno nahoru, k zelinářovým nadřízeným, a je zároveň štítem, kterým se zelinář kryje před případnými udavači."
Takové vysvětlení by klidně mohl podat nějaký odbojnější Syřan, napsal je ale Václav Havel. S tím rozdílem, že nepsal o portrétu Bašára Asada, ale o heslu "Proletáři všech zemí, spojte se", umístěném ve výloze pražského zelinářského krámku za socialismu.
Portrét prezidenta Asada je v Sýrii na každém rohu.
Je však ještě něco, co Syřany trápí mnohem víc než vynucená loajalita, kterou někteří z nich považují za projev úcty. "Vítejte v zemi osy zla," říká žertem poradce syrského premiéra Ahmad Samir Altakí.
Většina Syřanů (včetně Altakího) je však tím, že na jejich zemi spolu s Kubou a Libyí administrativa George W. Bushe ukázala prstem a přiřadila ji k Íránu a Severní Koreji, dotčena. "Cítili jsme se uraženi, poníženi," říká západně oblečená Meray z Damašku. Mluví perfektní angličtinou s americkým přízvukem, o němž se Čechoslovákům za komunismu nesnilo. "Po 11. září jsme si připadali jako nové monstrum," shoduje se s ní i syrský emigrant, který utekl do Evropy.
Navíc po válce v Iráku začaly prastaré damašské trhy, kudy kdysi procházel svatý Pavel, zaplavovat lidé, kteří prodávají podivné zboží: jednu koženou bundu nebo třeba pět krabiček zápalek. Uprchlíci.
"1,2 milionu uprchlíků z Iráku, další z Palestiny nebo z Libanonu. Museli jsme jim zajistit přístřeší, dotované potraviny," lamentuje viceministr pro zahraniční záležitosti Fatah Ammoura s tím, že Sýrii nikdo nepomohl, naopak se svět od země s cejchem osy zla otočil zády.
Konec klatby?
JAKÁ JE SÝRIE- V Sýrii, arabské "socialistické lidové demokracii", vládne jediná strana - Baas (Strana arabské socialistické obrody). Prezidentem, který je volen na sedm let, je Bašár Asad. - Ačkoli tam existují soukromá média a podle pozorovatelů se situace v zemi pomalu zlepšuje, obsah zpráv stále podléhá cenzuře. Novináři i opozice jsou vězněni. - V roce 1967 Sýrie přišla o Golanské výšiny. Mezinárodní společenství je považuje za syrské území okupované Izraelem. - Termín "osa zla" vytvořil prezident USA George W. Bush. Do "osy" zařadil země, které napomáhají terorismu a vyrábějí zbraně hromadného ničení. Bush tak roku 2002 pojmenoval Irák, Írán a Severní Koreu. Americký velvyslanec u OSN John R. Bolton později přidal Kubu, Libyi a Sýrii. - Evropská unie i USA se nyní snaží o oteplení vztahů a navázání politické i ekonomické spolupráce. Nedávno prezidenta Bašára Asada navštívil John Kerry i Javier Solana. Vloni zde byl Jiří Paroubek. |
"Ekonomické reformy jdou ruku v ruce s politickou změnou," míní optimisticky vicepremiér Abdallah Dardari a upíjí přitom sladký čaj ze skleničky z českého křišťálu. Jenže podle kritiků režimu prezident Bašár Asad vládne podobně tvrdou rukou jako jeho otec a jedinou známkou uvolnění je fakt, že si občas (aby zapůsobil jako chlapík z lidu) nevezme na jednání kravatu.
"Rychlá změna může být problematická. Východní Evropa s tím má zkušenost," míní syrský diplomat Tamim Madani. A vicepremiér ho doplňuje: "Studovali jsme velmi podrobně ekonomické reformy jednotlivých zemí východní Evropy," říká Dardari a důrazně připomíná: "Sýrie není úplně socialistická, jako tomu bylo ve východní Evropě. V Sýrii totiž existuje privátní sektor."
Dardari se nejprve rozpovídá o Damašku, který stojí na trase starých karavan putujících z Benátek do Číny. V uličkách nejstaršího souvisle osídleného hlavního města na světě koupíte hedvábné šály, koření, obří datle, dýky z damascénské oceli. Prodavači vám do rukou vtisknou šálek mátového čaje.
"Sýrie je otevřená kniha pro ty, kdož s námi chtějí obchodovat. Podáváme ruku každému, kdo ji podá nám," říká Dardari. Důvodem, proč se dosud Spojené státy i Evropa zdráhaly vzít Sýrii na milost, je její přátelství s Íránem.
Po válce v Gaze Evropa, která si nechce špinit ruce vyjednáváním s palestinským militantním hnutím Hamas (považuje ho za teroristickou organizaci, zatímco arabský svět tvrdí, že byl zvolen demokraticky), doufá, že Sýrie může sehrát roli prostředníka.
A Sýrie tuto roli sehrát chce. Spatřuje v ní totiž i příležitost na vyřešení své staré bolesti z roku 1967, kdy přišla o Golanské výšiny. Mezinárodní společenství toto území považuje za syrské, avšak okupované Izraelem. Od té doby jsou telefonní linky do sousedního Izraele zablokované, internetové servery nefungují. Podobná nenávist funguje i na izraelské straně.
Vysoká politická hra má však zase začít. To, že se obyčejní Syřané považují za "akrobaty", co netuší, kdy je kdo udá, jde stranou. A Bašár Asad se na většině portrétů v jejich krámcích dívá neoblomně doleva.
