Co je vaše hlavní výdělečná činnost v současné době?
Letos v únoru jsem založil firmu Bootcamps, která mě nyní živí. Poskytujeme veřejnosti i sportovcům speciální kondiční program. Původně šlo o výcvik armády Spojených států, prostřednictvím kterého byli přijímáni vojáci k námořnictvu. Já jsem se s ním poprvé setkal v Austrálii a rozhodl jsem se ho přivézt do České republiky.
Proč vás to napadlo?
V Austrálii spousta lidí sportuje daleko víc než tady. Po práci si jdou zaběhat do parku, projít se, pokecat, lidé se o sebe víc starají. Když jsem viděl bootcamp, připomněl mi letní přípravu, kterou jsme měli s hokejovou Slávií. Je to intenzivní perioda, kdy si lidi sáhnou na dno a dostanou se do formy. Sám jsem tedy věděl, že taková věc funguje a bylo mi líto, že u nás vůbec není.
Jak jste začal?
Nejhorší bylo, že vůbec nikdo nevěděl, co to je. Jako osobní trenér jsem ale měl hodně zahraničních klientů, kteří bootcamp znali. Řekl jsem jim o svém záměru a oni slíbili, že přijdou. Měl jsem tedy jistotu nějakých prvních účastníků, což mi pomohlo a dodalo mi odvahu.
Firmu jste ale založil až později. Měl jste strach, že to nevyjde?
Vůbec jsem netušil, co mám čekat. Loni v září jsme udělali jakési představení a první čtyřtýdenní turnus. Čekali jsme, co bude dál. Vše nabralo ale strašně rychlý spád. Když první bootcamp končil, lidé se ho nechtěli vzdát. Chtěli pokračovat.
Jaké měli první absolventi zážitky?
Byli odvážní, protože vůbec nevěděli, co je čeká. Ale hned po prvním tréninku začali vyprávět v kanceláři i známým, do čeho se pustili a ostatní to chtěli také vyzkoušet. Nejlepší reklamou byla klasická šeptanda.
Na co přesně se má tedy zájemce o bootcamp připravit?
Klienti se scházejí třikrát týdně na tréninky. Nejdříve uděláme fyzické testy, podle toho se zájemci rozdělí do skupin, aby trenér věděl, co od koho požadovat.
Pak cvičíme tím nejpřirozenějším způsobem – běhání do kopce, v písku, dřepy, kliky, sklapovačky, ale využíváme třeba i medicinbal, železné tyče, hodně cvičíme ve dvojicích. Koncept je unikátní právě tím, že se cvičí v týmu, vzniká parta, která se vzájemně podporuje, což pomáhá lidem cvičit co nejefektivněji.
Kdo se hlásí nejčastěji?
Nejvíc chodí lidé zhruba od 30 do 40 let, kteří pracují v kanceláři, či mají sedavé zaměstnání. Chodí ale i sportovci, kteří bootcamp berou jako intenzivní přípravu pro ten svůj sport.
Proč by měl člověk jít cvičit ven, když může navštívit luxusní fitnesscentrum?
Permanentka do fitka ještě neznamená, že tam budete chodit a makat. U nás je motivací právě ten tým, lidé se seznámí a příště přijdou nejen za cvičením, ale taky za lidma, za legrací. A mají jistotu profesionálně vedeného tréninku. Výsledky jsou pak vidět brzo.
Co za pokrok může během jednoho turnusu člověk udělat?
Samozřejmě záleží na počáteční kondici. Těch příběhů je ale strašná spousta, každý to má trochu jinak. Fyzička se ale zvedne, většina lidí zhubne, je to znát.
Začínal jste sám od nuly, jak jste sháněl trenéry a další spolupracovníky?
Kamarádi i známí – sportovci - byli naštěstí rádi, že se do projektu mohou zapojit. Nyní jsme navázali úzkou spolupráci s FTVS, což zaručuje ty opravdové profíky. Pro naše budoucí trenéry máme samozřejmě přichystané speciální školení.
Po hokejové kariéře se vám nestýská?
Profesionálně jsem hrál hokej naposledy právě v Sydney. Pak jsem měl pokračovat v Americe, ale nedostal jsem víza. Když jsem se vrátil do Čech, přemýšlel jsem co dál a teď jsem rád, že to takhle dopadlo. Hokej hraju už jen pro zábavu.
Měl jste dřív nějaké zkušenosti s podnikáním, nebo jste výhradně sportoval?
Vše jsem si musel nastudovat, najal jsem si účetní, právníka…Můj otec podniká v realitách už asi od svých 25 let. Ani já bych asi nemohl být klasicky zaměstnaný. Mohl jsem podnikat s otcem, ale oblast realit mě moc nelákala, nic jsem o tom nevěděl, chtěl jsem něco dokázat sám. A sportovní zaměření bylo ideální.
Bral jste si úvěr, nebo jste vše zvládl z vlastních zdrojů?
Výhoda byla, že počáteční investice nebyly nějaké obrovské. Domluvili jsme se se sportovním areálem Hamr, který nás podpořil, nabídl prostory, pak už se vše jen nabalovalo.
Kolik máte nyní zaměstnanců?
Ve firmě jsem já a slečna, která má na starost provoz bootcampů a marketing a média. Většina dalších spolupracovníků zatím pracuje na své živnostenské listy. Ty nejakčnější ale chceme zaměstnat, aby dál více pomohli v rozvoji firmy.
Kde všude už nyní bootcampy provozujete?
Zatím to je několik míst v Praze, pak Brno, Vary a Prostějov.
Kromě vojenského drilu nabízíte lidem ale třeba i bruslení…
Založili jsme také školu in-line bruslení ve spolupráci s K2, nabízíme i klasický osobní trénink a výživové poradenství. Chceme také oslovit firmy a dělat programy na míru – víkendové akce, teambuilding, trénujeme profesionální sportovní týmy, je toho čím dál víc...
Vy ještě sám trénujete, nebo už vás firma pohltila?
Dělám všechno, co je třeba, na trénink se občas zajdu podívat. Člověk má za firmu velkou zodpovědnost, času ubylo. Nyní nově připravuju také vedení fitnesscentra tady na Hamru v Záběhlicích, což mi zabírá veškerý čas.
Fyzicky náročná činnost prý sbližuje. Už máte na kontě nějaké nové páry nebo dokonce svatby?
Lidi se seznamují hodně. To mi původně ani nedošlo, jak budou vznikat nová přátelství a vztahy. Teď třeba máme v Záběhlicích spoustu těhotných klientek. Pátrali jsme u trenéra, ale ten za to snad nemůže (smích).
Stíháte ještě vůbec svůj oblíbený sport?
Hraju hokej, fotbal, tenis, na golf nemám čas, i když mě to láká. Ten si nechám, až budu o něco starší. Baví mě i cestování, poznávání nových zemí. Firma ale funguje teprve sedm měsíců, tak se ještě tak trochu rozkoukáváme. Nápadů je ale spousta. A tak sháníme další lidi, kteří vlastní mozek, umějí samostatně uvažovat a pracovat, ideálně s vytříbeným smyslem pro humor (smích).
