Kirby Mouse Attack – myši se šlehačkou

Růžová bublina je zpátky, to je radosti. Zase se budeme vesele vznášet nad krajinou a nasávat a nasávat – hrome, to je nějak nebezpečně inspirující!

Jedno se Kirbymu nedá upřít: v zástupu nejrůznějších chlupatých, ježatých a omontérkovaných obratlovců růžová bublina coby hrdina plošinovek slušně vyčnívá. O způsobu, jakým likviduje protivníky ani nemluvě. My o tom ale přece jen promluvíme, co kdyby nás četl někdo, kdo s Kirbym dosud neměl tu čest. Kirby je tedy jakási růžová koule s náznaky končetin bez prstů, která se umí nafouknout jako balón a vznášet se a s nepřáteli bojuje tak, že je nejprve nasaje a pak s nimi bombarduje jejich zlovolné kolegy, čímž zabije dvě mouchy jedním fukem. Přitom platí jednoduchá pravidla: Kirby nesoucí v útrobách nepřítele nebo jiný objemný předmět se nemůže vznášet a naopak vznášející se a nafouklý se dosti pomalu snáší k zemi, což je někdy v rozporu s potřebou rychlých úhybných manévrů. Naštěstí Kirby umí „vypustit páru“ a výrazně tak návrat na pevnou zem urychlit – a to se vyplatí. Překvapivě tvůrci ustoupili od novátorství předchozího dílu a dotykový displej tentokrát bohužel zahálí: ovládání je svěřeno převážně směrovému kříži a tlačítkům.

Tvůrci ustoupili od novátorství předchozího dílu.

Obvyklým místem Kirbyho výskytu je 2D pohádkové universum, jímž se hrdina pohybuje povětšinou zleva doprava, jak už tak bývá ve skrolovacích hopsačkách zvykem. Tentokrát je prostředí klasicky „marioidní“, ale místy s hezky vykreslenými kulisami na pozadí a s důrazem na řádně ujetou atmosféru. Pokud je vám víc než málo let, bude to možná právě souvislost s vizemi hippies, která vás přenese přes pocit, že je hra nesnesitelně lehká, a způsobí, že se po první hodině začnete docela dobře bavit. Naneštěstí, právě když se tak dobře a pohodově bavíte, objeví se boss, který vám zmrazí úsměv na rtech. Někteří tito pořízci jsou zdolatelní s prstem v nose metodou „nasaj to, co z bosse vypadlo, plivni to po něm a uhýbej“, u několika ale bezmála zešedivíte. Například o souboji s elektrickým kyklopem v bouřkových mracích na konci třetí velké lokace se vám nejspíš bude i zdát. Pokud tedy hru zakoupíte pro svou školou nepovinnou ratolest, bude nesporně nějakou dobu výskat radostí, ale počítejte s tím, že dříve či později se u vás objeví s handheldem v upocené dlani a s úpěnlivou prosbou o pomoc.

Abyste nebyli odkázáni jen na monotónní nasávání a plivání, obsahuje hra užitečnou vychytávku: můžete si přisvojovat vlastnosti některých pozřených protivníků. Takto, stejně jako prostým nálezem nabyté schopnosti, přechováváte v prostoru připomínajícím žaludek, který je zobrazen na dotykovém displeji – „žaludek“ má kapacitu pěti schopností nebo užitečných předmětů. Přechovávané vlastnosti přitom lze i spojovat, čímž vznikají další. Ten um, který máte zrovna aktivní, využíváte tak dlouho, dokud vás protivník nezasáhne. Pokud nestačíte úderu nepřítele uhnout, schopnost z vás vypadne v podobě ošemetně poskakující hvězdy, již ale můžete při troše šikovnosti a štěstí opět nasát a aktivovat. Přisvojitelných schopností je pak bohatá nabídka. Lze tak přechodně chrlit oheň, metat šurikeny, proměnit se v rychle jedoucí kolo, sekat mečem, obklopit se elektrickým polem, vrhat bomby a podobně. Řada míst a bossů přímo vyžaduje použití konkrétní schopnosti, takže vám nějakou chvíli zabere identifikovat tu správnou a najít ji – občas se pro ni musíte vrátit dost hluboko do již zdolaných lokací.

Můžete si přisvojovat vlastnosti některých pozřených protivníků.

Dosud nebyla řeč o příběhu, ale hra ho alespoň náznakem obsahuje, takže se o něm musíme zmínit. Jde tedy o to, že Kirbymu, mírumilovně žijícímu v Zemi Snů, někdo ukradl jahodový dort, který si chystal ke svačině. Kirby nejprve nahání svého tradičního rivala, krále Dededeho, ale pak objeví ještě lepší protivníky – Písklata! Pro objasnění: Písklata jsou tým intergalaktických zlodějů připomínajícíh myši – tak teď už je asi každému jasné, s kým a hlavně s jakou hrou má co do činění. Tři hlavní Písklata mají jména: Daroach je vůdce bandy, obr Storo je nejsilnější a Doc nejchytřejší. Vedle nich jsou v bandě ještě bezejmenní pohůnci různých barev. Kromě toho, že honíte svůj ukradený dort a čas od času se utkáváte s Písklaty, musíte před zloději bránit i truhličky s poklady, které nacházíte napříč hrou. A že je to banda proradná zlodějská, na to vemte jed: posbírat všechny poklady a donést je bez újmy až na konec levelu, kde je lze otevřít, malého hráče slušně zaměstná – kompletace je ovšem nepovinná.

Odměnami za dobře vykonanou práci se lze následně kochat i z hlavního menu po otevření tzv. Sbírky. Kromě zálibného zírání na odznaky bossů – jde spíš o zlaté figurky – si můžete i pouštět typicky hopsačkové hudební motivy ze hry, měnit Kirbyho barvu a podobné kratochvíle. Vedle toho ale nasbíráním patřičného množství power-upů prodloužíte svému hrdinovi život, případně odemknete nové schopnosti, což potěší víc. Dále lze z hlavního menu spouštět i několik miniher pro dotykový displej, ale nutno říci, že to není žádná sláva. Speedy Tea Time spočívá v tom, že závodíte se Storem, kdo po zvednutí poklopu rychleji sebere

Klady a zápory

Spousta barevných snů
Spousta truhliček ke kompletaci

Většinou příliš jednoduché
Na pár místech nedětsky obtížné
Nečekaně tradiční

kus dortu nevylepšený bombou. Smash Ride je něco na způsob Destruction Derby, kdy šmejdíte po ploše, narážíte do protivníků a snažíte se je shodit přes okraj kruhové arény. A konečně Treasure Shot vyžaduje, abyste se trefovali do tří truhliček, kde se střídavě vynořují poklady. O samotě jsou tyto minihry prakticky nulová zábava, kterou si můžete trochu – ale ne moc – zvýšit wireless multiplayerem až se třemi protivníky, což lze provozovat i s jedinou cartridgí.

Závěrem nezbývá než znovu zalitovat, že tvůrci ustoupili od novátorství předchozího dílu pro NDS a vytvořili hopsačku velmi tradiční, ale i tak jde o povedené dílko, které se mezi konkurencí neztratí.

Znáte rozdíl mezi právníkem a vysavačem?

Kirby se původně vůbec nejmenoval Kirby, nýbrž Popopo a první hra s touto „postavou“ se měla nazývat Twinkle Popopo, přičemž Masahiro Sakurai, který Kirbyho vymyslel, byl údajně od počátku veden snahou vytvořit jakousi hru pro začátečníky. To mělo ve své době zajisté velký smysl – stačí si zahrát, nebo spíš zkusit zahrát, nějakou klasickou „oldschoolovku“. Co se však týče konečného jména Kirby, jeho původ není úplně jasný. Někteří je odvozují od firmy Kirby Corporation, která – tématicky správně - vyrábí vysavače. Podle jiných zdrojů jde ale o poctu právníkovi Johnu Kirbymu, najatému Nintendem pro ošemetný spor s Universal City Studios. Šlo o značku Donkey Kong, kdy filmová společnost žalovala Nintendo ze zneužití registrované značky King Kong. Vítězství Nintenda bylo triumfální a pro budoucnost zásadní, takže by nebylo divu, kdyby právě odtud vítr vál, tím spíš, že se k takové genezi jména růžové bubliny sám vážený právník hlásil. Bohužel, Masahiro Sakurai přiznal, že vlastně neví, jak na jméno Kirby přišel, čímž nás navěky zanechal v mučivé nejistotě.

Kirby: Mouse Attack

Výrobce/Distributor	HAL Labs / Nintendo
Platforma	Nintendo DS

Ukládání pozic:	3 pozice
Multiplayer:	2-4 hráči

Verdikt:

Solidní a pestrá dětská plošinovka, která neurazí ani dospělého – ten bude ostatně muset tak jako tak přiložit ruku k dílu.

Hodnocení:

70% (info)