Hry čerpající z námětu filmu to mají lehké – stačí zkopírovat název předlohy, na internet umístit lacinou reklamní kampaň, na zadní stranu obalu hry rozesít v co největším počtu slovní spojení jako „monumentální zážitek“, „orchestrální hudba převzatá z filmu“, „příběh vycházející z filmové předlohy“ a „dabing od skutečných herců“ a pokud vývojářům chybí opravdu hodně peněz, mohou ještě vyrukovat s výtahy z recenzí světových „odborníků“ -kupříkladu „Časopis Mladý zahrádkář ohodnotil naši hru čtyřmi hvězdičkami z pěti!“ - no nekupte to! Výsledkem pak jsou rozezlení skuteční recenzenti a především pak nebozí hráči, kteří se právem cítí podvedeni – jenže to autory těchto paskvilů pramálo zajímá, neboť jsou příliš zaneprázdněni sháněním licence na další filmový megatrhák, který jim opět naplní jejich bankovní konta k prasknutí.
Nutno ovšem podotknout, že čas od času se i na takto zkorumpované a prohnilé herní scéně objeví Zázrak, deus ex ludus, zkrátka titul, na jehož akcie by si před vydáním nevsadil ani křeček polní po mozkové příhodě, a který vzdor všem papírovým předpokladům, vycházejících z prosté, leč mimořádně efektivní premisy „Hra podle filmu = “, dokáže všem pochybovačům srazit čelist až na zem. Vzpomeňme například na fantastický a bezpochyby revoluční Terminator: Future
Shock nebo dva díly Aliens vs. Predator. Dnes si k těmto titulům můžeme s klidným svědomím přidat další a to The Chronicles of Riddick: Escape From Butcher Bay (EFBB). Výhodou tohoto titulu je, že není pouze jakousi nemastnou neslanou předělávkou filmových vzorů (filmů Černočerná tma a Riddick: Kronika temna), nýbrž jejich naprosto rovnocenným partnerem spolupodílejícím se na vytvoření konzistentní a pro (některé) fanoušky sci-fi velmi atraktivní trilogie o trampotách intergalaktického (anti)hrdiny Richarda B. Riddicka.
Hratelnost je v této hře nadmíru inovativní a zároveň velice intuitivní a chytlavá.
Pan Riddick je ve své podstatě dobrák, jen nemá rád, když ho kdejaký nájemný lovec odměn vyrušuje v teple domova (tj. útulné jeskyňky na planetě, kde průměrné roční teploty nepřesahují –20°C), zvlášť když právě hraje společenskou hru „Kdo ztratí hlavu, prohrál“ s obludou připomínající křížence medvěda, šavlozubého tygra a třípatrového činžáku a odváží ho do nejpřísnější, nejhlídanější, nejtvrdší a nejhorší kuchyní oplývající věznice v galaxii – Butcher Bay. Jak název napovídá, příběh hry se pak nese čistě kolem snahy páně Riddicka opustit pohostinství věznice a vrátit se zpátky domů, což se mu s vaší pomocí podaří. Tedy možná.
Prezentace hry je výborná. Je jisté, že Vivendi Universal do vývoje hry vložil nemalé finanční prostředky a je to znát – čeká vás tedy filmová hudba, výborný zvuk i hollywoodské hvězdy v čele s Vinem Dieselem. Vsuvka: Ve hře se objeví i postava dabovaná hercem Ronem Perlmanem (drsňák známý například z Vetřelce: Vzkříšení či Hellboye), proto jsem pátral na internetu a zjistil jsem, že je to právě on, jenž namluvil úvodní proslov k prvním dvěma dílům Falloutu („War. War never changes…“) – pamětníci nechť zamáčknou slzu dojetí. Konec vsuvky.
Grafická stránka hry je též nadmíru kvalitní a může se směle postavit vedle Dooma 3, od něhož by ale v přímé konfrontaci nejspíš dostala nakládačku, nicméně nezapomínejme, že zde recenzujeme konzolovou verzi hry. Dokonalá je především hra světla a stínu, příjemně překvapí detailní textury a všelijaké bump mapy a normal mapy korunují celkovou technickou propracovanost EFBB. Rychlost hry je solidní, není sice úplně plynulá, ale alespoň nedochází k nepříjemným propadům fps známých z jiných her, které dokáží zážitek z hraní notně pokazit.
O zvuku se toho moc říct nedá, tak jen v krátkosti – hudba je velmi dobrá, bohužel si jí během hry příliš neužijete, poněvadž hraje pouze na určitých místech a navíc poměrně krátce. Zvuky jsou taktéž vydařené, na čemž má lví podíl xboxový zvukový standard Dolby Digital, který je o poznání kvalitnější nežli Pro Logic II z konkurenčních konzolí.
Hra disponuje dobrou umělou inteligencí, nepřátelské stráže mají tendenci schovávat se za překážky, občas i částečně spolupracují.
Nyní se dostáváme ke stěžejní části recenze, tedy rozboru hratelnosti. Ta je v této hře nadmíru inovativní a zároveň velice intuitivní a chytlavá. Nedá se sice říci, že by redefinovala žánr FPS či dokonce založila úplně nový, nicméně v sobě obsahuje vyvážený mix několika, hráčskou komunitou velice oblíbených, „podžánrů“ známých zejména z PC. Posuďte sami. Poté co si EFBB poprvé pustíte, pomyslíte si, že hrajete klasickou FPS, a začnete se okamžitě dožadovat spolehlivé zbraně, hrstky nábojů a přísunu průměrně inteligentních nepřátel, jež budete kosit po desítkách, ale ouha! Zjistíte totiž, že byť je námět hry vcelku primitivní a lineární, její samotný průběh je podložen nenásilnou sociální interakcí mezi Riddickem a jeho spoluvězni, případně některými bachaři. První část hry je tedy vyplněna v podstatě pouze rozhovory s vašimi kolegy, jejichž cílem je naplánování dokonalé strategie Riddickova útěku. Dojde dokonce na plnění několika nepovinných subquestů známých z FPS/RPG akcí ala . První zbraň (nepočítám-li
tutorial, který je do hry velice citlivě umístěn jako jakýsi prolog) tak dostanete do rukou asi tak po hodině hraní, do té doby si musíte vystačit s pěstmi. Ano, v EFBB skutečně lze v boji poměrně efektivně využívat vlastních rukou a narazíte-li na neozbrojeného nepřítele, můžete ho několika přesnými háky poslat k zemi. Fanoušci klasické FPS školy však nemusí smutnit, neboť později dojde i na líté souboje za účasti automatických a pulsních pušek, brokovnic a granátů, kdy se ztráty na životech počítají na stovky. Avšak v okamžiku, kdy vás neustálé střílení začne pomalu unavovat, nastane zlom a zčistajasna namísto Dooma hrajete Thiefa! Přijdete o všechny zbraně a v rukou máte pouze elektrickou pistoli, jež dokáže postřelenou oběť všehovšudy na chvíli znehybnit. Ke slovu tedy nyní přichází plíživá taktika, kdy se vaším největším přítelem stane tma a naprosté ticho. A toto je největší deviza hry – časté a nápadité střídání stylů hry od RPG adventure, přes taktickou thiefovinu až po zběsilou střílečku vás po celou dobu hraní udržuje v napětí a nedovolí vám na chvíli vydechnout. Hra navíc disponuje velmi dobrou umělou inteligencí, na pivo s ní sice asi nepůjdete, ale nepřátelské stráže mají tendenci schovávat se za překážky, občas i částečně spolupracují, když se jim něco nezdá, zburcují své kolegy a začnou pátrat, zkrátka umělá inteligence je v pohodě.
|
Vin Diesel (*18. 7. 1967 v New Yorku, USA) |
|
Syn astroložky a adoptivního otce se již od útlého věku musel protloukat drsným prostředím New Yorku, jak se dalo. V 17 letech se stal vyhazovačem v jednom z tamějších klubů a tehdy si změnil jméno z dosavadního Mark Vincent na to současné - Vin Diesel. Před studiem na univerzitě dal přednost kariéře herce a odjel hledat štěstí do Hollywoodu. Zde po počátečních neúspěších natočil v roce 1994 krátký film Multi-Facial, který uspěl na festivalu v Cannes, díky čemuž si ho všiml Steven Spielberg a obsadil ho do role vojína Caparza v Zachraňte vojína Ryana. To odstartovalo jeho hvězdnou kariéru – následovaly filmy Černočerná tma, Rychle a zběsile, xXx, Osamělý mstitel aj. Avšak nezůstalo pouze u filmu – v roce 2002 Diesel, nespokojený s klesající kvalitou videoher, založil počítačovou firmu Tigon Studios, jež si dala za cíl „položit základy novému typu her kombinujících filmové prvky s jedinečnou hratelností, technologickou vyspělostí a originalitou.“ Doufejme, že svým závazkům dostojí i v budoucnu, její premiéra v podobě Escape From Butcher Bay vyšla nad očekávání skvěle.
| | |
K ovládání taktéž nemám žádných výhrad – xboxový ovladač je na ovládání FPS jako dělaný, hra je navíc poměrně tolerantní při míření, takže vám nic nebrání si akci náležitě vychutnat i bez klávesnice a myši. Uspokojující však rozhodně není délka hry. V podstatě jde o jedinou její chybu, je ovšem natolik zásadní, že hře znemožňuje dosáhnout devadesátkového skóre. Jak bylo řečeno,
EFBB je mistrovskou kombinací několika FPS stylů – za sebe mohu říci, že jsem z něho měl pocit jako při hraní
Thiefa,
Deus Ex,
Half-Life a
No One Lives Forever dohromady. Jenže dohrání
Thiefa mi zabralo asi 30 hodin,
Deus Ex 50,
Half-Life 20 a
NOLF taky 20. A teď si představte, že pokoření EFBB vám nebude trvat déle než 10 (slovy deset) hodin čistého času! To je opravdu málo a i když se během těchto deseti hodin budete bavit skutečně královsky, těžko lze
EFBB postavit na stejnou úroveň s
Thiefem či
Deus Ex, které vám poskytnou trojnásobek resp. pětinásobek stejně kvalitní zábavy. Na druhou stranu, faktem je že na konzolích, potažmo Xboxu, má
EFBB jedinou konkurenci v sérii
Halo, protože jak
Thief 3 tak
Deus Ex: Invisible War kvalit svých PC předchůdců rozhodně
nedosahují.
Finální verdikt se tedy nese v pozitivním duchu; EFBB vás dozajista nezklame, jeho atmosféra je impresivní a hratelnost adrenalinová. Pokud jste navíc fanoušky Vina Diesela nebo dokonce jeho Riddickových příběhů, není vůbec co řešit. Příjemnou zábavu.
| The Chronicles of Riddick: Escape From Butcher Bay |
|
| Multiplayer: |
ne |
| Vibrace/Analog: |
ano/ano |
| Paměťová karta: |
ano |
|
| Verdikt: |
Jedna z nejlepších FPS pro Xbox. |
|
|
Hry čerpající z námětu filmu to mají lehké – stačí zkopírovat název předlohy, na internet umístit lacinou reklamní kampaň, na zadní stranu obalu hry rozesít v co největším počtu slovní spojení jako „monumentální zážitek“, „orchestrální hudba převzatá z filmu“, „příběh vycházející z filmové předlohy“ a „dabing od skutečných herců“ a pokud vývojářům chybí opravdu hodně peněz, mohou ještě vyrukovat s výtahy z recenzí světových „odborníků“ -kupříkladu „Časopis Mladý zahrádkář ohodnotil naši hru čtyřmi hvězdičkami z pěti!“ - no nekupte to! Výsledkem pak jsou rozezlení skuteční recenzenti a především pak nebozí hráči, kteří se právem cítí podvedeni – jenže to autory těchto paskvilů pramálo zajímá, neboť jsou příliš zaneprázdněni sháněním licence na další filmový megatrhák, který jim opět naplní jejich bankovní konta k prasknutí.
Shock nebo dva díly Aliens vs. Predator. Dnes si k těmto titulům můžeme s klidným svědomím přidat další a to The Chronicles of Riddick: Escape From Butcher Bay (EFBB). Výhodou tohoto titulu je, že není pouze jakousi nemastnou neslanou předělávkou filmových vzorů (filmů Černočerná tma a Riddick: Kronika temna), nýbrž jejich naprosto rovnocenným partnerem spolupodílejícím se na vytvoření konzistentní a pro (některé) fanoušky sci-fi velmi atraktivní trilogie o trampotách intergalaktického (anti)hrdiny Richarda B. Riddicka.
Prezentace hry je výborná. Je jisté, že Vivendi Universal do vývoje hry vložil nemalé finanční prostředky a je to znát – čeká vás tedy filmová hudba, výborný zvuk i hollywoodské hvězdy v čele s Vinem Dieselem. Vsuvka: Ve hře se objeví i postava dabovaná hercem Ronem Perlmanem (drsňák známý například z Vetřelce: Vzkříšení či Hellboye), proto jsem pátral na internetu a zjistil jsem, že je to právě on, jenž namluvil úvodní proslov k prvním dvěma dílům Falloutu („War. War never changes…“) – pamětníci nechť zamáčknou slzu dojetí. Konec vsuvky.
O zvuku se toho moc říct nedá, tak jen v krátkosti – hudba je velmi dobrá, bohužel si jí během hry příliš neužijete, poněvadž hraje pouze na určitých místech a navíc poměrně krátce. Zvuky jsou taktéž vydařené, na čemž má lví podíl xboxový zvukový standard Dolby Digital, který je o poznání kvalitnější nežli Pro Logic II z konkurenčních konzolí.
tutorial, který je do hry velice citlivě umístěn jako jakýsi prolog) tak dostanete do rukou asi tak po hodině hraní, do té doby si musíte vystačit s pěstmi. Ano, v EFBB skutečně lze v boji poměrně efektivně využívat vlastních rukou a narazíte-li na neozbrojeného nepřítele, můžete ho několika přesnými háky poslat k zemi. Fanoušci klasické FPS školy však nemusí smutnit, neboť později dojde i na líté souboje za účasti automatických a pulsních pušek, brokovnic a granátů, kdy se ztráty na životech počítají na stovky. Avšak v okamžiku, kdy vás neustálé střílení začne pomalu unavovat, nastane zlom a zčistajasna namísto Dooma hrajete Thiefa! Přijdete o všechny zbraně a v rukou máte pouze elektrickou pistoli, jež dokáže postřelenou oběť všehovšudy na chvíli znehybnit. Ke slovu tedy nyní přichází plíživá taktika, kdy se vaším největším přítelem stane tma a naprosté ticho. A toto je největší deviza hry – časté a nápadité střídání stylů hry od RPG adventure, přes taktickou thiefovinu až po zběsilou střílečku vás po celou dobu hraní udržuje v napětí a nedovolí vám na chvíli vydechnout. Hra navíc disponuje velmi dobrou umělou inteligencí, na pivo s ní sice asi nepůjdete, ale nepřátelské stráže mají tendenci schovávat se za překážky, občas i částečně spolupracují, když se jim něco nezdá, zburcují své kolegy a začnou pátrat, zkrátka umělá inteligence je v pohodě.
K ovládání taktéž nemám žádných výhrad – xboxový ovladač je na ovládání FPS jako dělaný, hra je navíc poměrně tolerantní při míření, takže vám nic nebrání si akci náležitě vychutnat i bez klávesnice a myši. Uspokojující však rozhodně není délka hry. V podstatě jde o jedinou její chybu, je ovšem natolik zásadní, že hře znemožňuje dosáhnout devadesátkového skóre. Jak bylo řečeno, EFBB je mistrovskou kombinací několika FPS stylů – za sebe mohu říci, že jsem z něho měl pocit jako při hraní Thiefa, Deus Ex, Half-Life a No One Lives Forever dohromady. Jenže dohrání Thiefa mi zabralo asi 30 hodin, Deus Ex 50, Half-Life 20 a NOLF taky 20. A teď si představte, že pokoření EFBB vám nebude trvat déle než 10 (slovy deset) hodin čistého času! To je opravdu málo a i když se během těchto deseti hodin budete bavit skutečně královsky, těžko lze EFBB postavit na stejnou úroveň s Thiefem či Deus Ex, které vám poskytnou trojnásobek resp. pětinásobek stejně kvalitní zábavy. Na druhou stranu, faktem je že na konzolích, potažmo Xboxu, má EFBB jedinou konkurenci v sérii Halo, protože jak Thief 3 tak Deus Ex: Invisible War kvalit svých PC předchůdců rozhodně
nedosahují.
