Provozovatelé kin a distributoři se snaží dohodnout se na tom, aby se v jednotlivých kinech výše vstupenky příliš nelišila.
Multikino Village Cinemas zahájí ve čtvrtek provoz na Černém Mostě se vstupným pětašedesát korun, ale bude to pouze reklamní tah pro první týden. Běžné ceny budou sto dvacet až sto třicet korun.
Je to moc, anebo to odpovídá špičkovým technologiím obrazu a zvuku i pohodlí, jež multikina nabízejí? Do multikina ve Slovanském domě přišlo o uplynulém víkendu na pět tisíc lidí. Přesto nad částkou sto čtyřicet devět korun za lístek mnozí kroutí hlavou.
"Je to předražené. A obávám se, že spoustě lidí kino, ten nejlidovější druh zábavy, tak zůstane odepřené. Za ty peníze bych tam nešel, stejně tam neuvidím takové filmy, které mě zajímají," uvedl bývalý producent České televize a bývalý dramaturg kina Illusion Čestmír Kopecký.
Ceny vstupenek v pražských kinech odpovídají ekonomické realitě. To alespoň tvrdí lidé z distribučních firem. Šéfové společností, které pronajímají filmy do kin, si notují i v předpokladu, že vstupenky budou stále dražší. "Půjde to dál nahoru, ale teď už spíše velmi pomalu," předpokládá Jan Bradáč.
Ředitel Bontonfilmu Aleš Danielis sice rovněž prorokuje další růst cen, ale především tam, kde ještě nedosáhly pražského maxima. "V průměru určitě ceny potlačí nahoru i další mimopražské multiplexy. V Praze jsme ale na hranici. Nevylučuji i korekci cen směrem dolů, například díky systému slev v multikinech.
Třeba Budapešť má dnes ve srovnání z Prahou ceny nepatrně nižší," říká Danielis. Způsob, snižování cen, vidí ředitel Bontonfilmu například v různých slevách vtupenek podle toho, v jak atraktivním časovém pásmu je film nasazen.
O tom, kolik peněz zaplatí divák za lístek do kina, rozhoduje dohoda mezi distributorem a kinařem. Nejčastěji užívaný model je půl na půl, což znamená, že padesát procent zisku zůstává provozovateli kina a druhou polovinu dostane distributor.
Tlačit vstupné co nejvýše je tedy v zájmu obou. Jiný cenový model uplatňují především vícesálové multiplexy. "Začínají u modelu padesát na padesát. Čím déle je pak ten či onen titul v jejich multiplexu promítán, tím méně peněz odvádějí distributorovi," popisuje Danielis.
Dilema, zda zaplatit v kině opět o něco více, nebo raději počkat, až se film objeví ve videopůjčovně, řešili Pražané v minulých letech již několikrát. V roce 1995 se ještě dalo jít do kina na Václavském náměstí za 36 korun a magickou hranicí čtyřiceti korun otřásl První rytíř s Richardem Gerem.
První, ale jen krátkodobý skok těsně pod stokorunu přinesla filmová verze muzikálu Evita. Filmem, který nenávratně poslal ceny v Praze za stovkovou hranici, byl Titanic.
"Dnes si kinaři hlídají především spodní hranici cen vstupného. Horní nechávají otevřenou. Díky multiplexům však už diváci umějí zhodnotit, jaký servis jim za stejnou cenu poskytne nejmodernější sál a jaký staré kino," říká Jan Bradáč.
Právě ve vícesálových kinech s nejmodernější technikou, pohodlnými sedačkami, bary, bohatým zázemím a systémy slev vidí distributoři hlavní směr vývoje kin.
"Multiplexy přes veškeré diskuse o drahotě vstupenek zvyšují počet diváků v kinech. Za dvanáct měsíců existence multikina Olympia na periferii Brna se tam zdvojnásobilo množství diváků a ztrojnásobily tržby," doplnil Bradáč.
V multiplexu však podle něj není možné nasadit každý film. Perspektivu tak mají i artkina s dramaturgií, zaměřenou na nekomerční umělecké filmy, stejně jako stará kina v centru Prahy.
"Těch téměř sto padesát korun za vstupenku se může mnoha lidem jevit jako moc peněz, ale při investicích, nutných k dosažení takové kvality, je to plně odpovídající částka," řekl Jan Bradáč.
Vinohradskému kinu Illusion zbývá už jen půl roku
Nejlevnější pražské kino Illusion na Vinohradech, které se jako jediné v metropoli zaměřuje výhradně na české filmy a kde vstupenka stojí sedmdesát korun, skončí v červnu příštího roku.
Ve stejném termínu se také zavřou kina Morava a Sigma.
Nezájem diváků, tak to zdůvodňují radní města, kteří o tom rozhodli. Je to však složitější. Sólová kina zanikají i vznikají, nicméně konkurence multiplexů jim zasazuje smrtící ránu.
"Nezávislý kinař, který sestavuje program podle své libovůle, nemá šanci vzdorovat zákonům filmového megaprůmyslu. Provozovateli kina se postupně stávají nadnárodní distribuční sítě," napsal letos časopis Fórum architektury a stavitelství.
Bývalý producent České televize Čestmír Kopecký a někdejší dramaturg kina Illusion ta slova potvrzuje: "U distributorů jsme měli problémy, že jsme nasadili dumpingové ceny. Na oplátku bojkotovali naše filmy," řekl Kopecký.
Kino provozoval filmový podnik ve spolupráci s Českou televizí, která se na vzniku mnoha českých filmů podílela jako producent.
