Efektně osvětlená pokladna multikina zeje prázdnotou a vypadá jako opuštěná řídicí věž letiště. Z plakátovacích ploch září plakáty na nový film F. A. Brabce Kytice, který poprvé rozzáří plátna nového multikina.
Několik minut před třetí vchází dovnitř muž, který stojí za realizací projektu - švýcarský podnikatel Sebastian Pawlowski. O několik hodin později, krátce před půl sedmou, už muži z ochranky čelí narůstajícímu davu příchozích.
Zpěvák a textař Lou Fanánek Hagen, jeden z prvních příchozích hostů, je sice díky své výšce a kožené bundě nepřehlédnutelný, ale působí tak trochu ztraceně. "Nerad jezdím do centra Prahy a jsem tady hlavně kvůli Frantovi Brabcovi. Tohle není můj svět. Ty kinosály to celé polidšťují, ale jinak je to pro mne bludiště. Z dřívější doby si tady pamatuju takový průchod s párkama, kam chodili bigbíti a různí povaleči."
Uvést při otevření Slovanského domu premiéru Kytice byl nepochybně chytrý tah, jenž přilákal hlavně spoustu lidí od filmu. Mezi zástupy se tak proplétá neustále telefonující producentka Deana Jakubisková, zatímco její manžel Juraj Jakubisko přichází o něco později. Juraj Herz s manželkou Terezou doprovází Karla Smyczka, je tu i Herzův kameraman legendárního Spalovače mrtvol Stanislav Milota, dramatik Jiří Hubač i jeho syn Ivan, čerstvý programový ředitel České televize.
Otevření Slovanského domu přilákalo i řadu lidí ze světa obchodu. Jeden z otců privatizace Dušan Tříska hovoří s rockerem Ondřejem Hejmou. Hejma vpozmíná, jak tady v sedmnácti letech rozpouštěl Československý svaz mládeže. Pro herečku Janu Švandovou je to místo spjaté s mládím, kdy sem chodila na diskotéky. Ladislav Smoljak zase vnímá Slovanský dům jako místo, kde se poprvé hovořilo o myšlenkách Pražského jara. Skoro každý z hostů má nějaké vzpomínky.
"Já jsem sem chodil už strašně dávno jíst, pak jsem chodil do UB Kitty, to bylo takové feťácké doupě, kde bývaly první house party. Teď jsem tady rád znovu, prošel jsem si sály kina, myslím, že jsou nádherné," říká hudebník Roman Holý.
Krátce před osmou zní z pódia v hlavním sále projevy, řada lidí teprve přichází, stojany v šatnách nezvládají nápor kabátů a navzdory ceremonii v sále mnozí raději postávají v okolních chodbách u stolků s vínem. Režisérka Irena Pavlásková poutá uprostřed decentních kostýmů pozornost květovanými hippie kalhotami. "Dřív jsem sem nechodila, sem chodily takový trošku jiný holky, než já. Jinak teď to vypadá na první pohled velkolepě. Kina mám radši menší, intimnější, ale takhle skvěle vybavené sály v centru jsou určitě výborné pro diváky i pro filmaře."
Obchody s hračkami, šperky a luxusním oblečením byly i v noci otevřené. A některé mají první tržbu už za sebou. Luxusní restaurace v podzemí však kryje na podlaze holý beton. Je to záměr, nebo nedodělek? Ani přítomní architekti se na tom nedokáží shodnout. Ředitel Galerie hlavního města Jaroslav Fatka si ale povzdychl. "Ta doba, kdy jsem do Slováče chodil na dvojku vína za deset korun, je nenávratně pryč. Asi jsem sentimentální."
 Model zrekonstruovaného Slovanského domu. Rekonstrukci zaplatila jedna z firem podnikatele Sebastiana Pawlowského, která objekt získala do správy ve výběrovém řízení od magistrátu. (6. prosince 2000) |
 Pohled z atria Slovanského domu. (6. prosince) |
 Interiér Slovanského domu. (6 prosince 2000) |
 Eskalátory do prvního patra Slovanského domu. (6. prosince 2000) |
 Při středečním zahájení provozu Slovanského domu se poprvé začal plnit i taneční sál. (7. prosince 2000) |
 Lidé v tanečním sále Slovanského domu čekají na slavnostní zahájení provozu. (7. prosince 2000) |
 První návštěvníci Slovanského domu jedou na eskalátorech ke kinosálům. (7. prosince 2000) |
 Lidé procházejí prostory Slovanského domu při slavnostním zahájení provozu. (7. prosince 2000) |
