Říká se, že po trochu rozpačitém období francouzský film znovu ožívá. Kde vidíte příčiny jeho znovuvzkříšení?
Pozor, vitalita našeho filmu nikdy nepřestala existovat, francouzská tvorba nikdy neztratila náboj umělecký ani komerční, o čemž svědčí počty titulů i diváků. Jiná věc je, jak se k nám staví český trh: tam vidím úpadek.
V tuzemsku ovšem panuje dávné povědomí, že francouzský film zosobňuje žánr historické, romantické a dobrodružné komedie. Natáčíte ještě takové typy úspěšných snímků?
Filmové styly se rozvíjejí s vývojem diváka, principy těchto "typicky francouzských" komedií zastaraly. Občas se jejich prvky objeví, ale komika se mísí s moderním výrazem i sociální rovinou. A výpravné kostýmní filmy už bývají výjimkou - pro vysoké náklady a nejistý úspěch.
Před časem zástupci Unifrance přiznali, že se zkusí od americké konkurence učit pravidlům hvězdného systému, který zavazuje herce k propagaci filmu i po konci natáčení. Jak jste s tímhle experimentem daleko?
Samozřejmě už pro nás není problémem vozit herce a režiséry do zahraničí, jsme schopni mobilizovat síly i na reklamu.
Horší je to s trhem, který ve většině zemí kontroluje Hollywood.
Ani v Česku, krom televize, nemá Unifrance profesionální partnery, váš systém je křehký.
Chystáme nový zákon, který může situaci napravit. Myslíte, že je k nám francouzský model přenosný?
Pokud podobný zákon schválíte, bude to pro nás první dobrá zpráva, ale zatím tu vidíme nedostatečnou podporu kultuře, způsobenou liberálními postoji.
Pro kulturu je pomoc státu otázkou života a smrti, je třeba nastolit i kvóty - povinnou většinu evropské tvorby. Chcete-li do Evropské unie, musíte kvóty dodržovat, a pokud je nepřijmete, možná se Francouzi postaví proti. Zdá se vám francouzský systém ochrany a podpory poněkud přehnaný? Pak vězte, že představuje padesátiletou zkušenost!
Poraďte tedy argumenty i karlovarskému festivalu, který platí dosud hlavně sponzoři. Jak je tomu třeba v Cannes?
Přesně naopak, privátní zdroje jsou minoritní. Nejvíc do festivalového rozpočtu dává Národní kinematografické centrum, pak město Cannes a region, valnou většinu tedy tvoří veřejné prostředky. A to je jediné dobré řešení.
Francouzům nevadí, že své filmy platí z vlastních daní?
Považují pomoc kultuře za přirozenou, navíc jde o daně nepřímé, z kinosálů, televizního vysílání, z distribuce. Francouzský systém je populární, automatický a účinný.
