"Velké filmy, zničené životy a atmosféra strachu, která v Hollywoodu vládne dodnes," to vše podle ní ke Kazanovi patří. Rebbeca Wilsonová, dcera spoluautora scénáře filmu Most přes řeku Kwai Michaela Wilsona, pak upozorňuje, že o jejím otci se znovu smělo mluvit až dávno poté, co Most přes řeku Kwai ovládl v roce 1957 oscarový večer. Pro ten letošní vytvořil Bernard Gordon Výbor proti mlčení, jenž vyzval účastníky předávání Oscarů, aby Eliu Kazana přijali v tichu a neodměnili ho potleskem.
Sám Gordon a jeho přátelé budou protestovat u vchodu do sálu.
Zdaleka ne všechny filmaře však přesvědčí o své pravdě.
Rozhodnutí akademie jednoduše zní, že Elia Kazan je jeden z nejvýjimečnějších režisérů století a vytvořil dílo, které ovlivnilo podstatu filmové práce. Herec Charlton Heston soudí, že jde o "naprosto zaslouženou a dlouho očekávanou odměnu". Ti, kteří s režisérem pracovali - Marlon Brando, Kirk Douglas či Paul Newman -, se většinou zahalili mlčením. Steven Spielberg o Kazanovi říká: "Na paměti je třeba mít jeho dílo. Nemusím souhlasit s rozhodnutím, které udělal, a myslím, že to, co udělal, byla chyba - ale to pro mne nic nemění na jeho filmech." Kazan před sněmovnou vypovídal dvakrát. V lednu 1952 přiznal, že byl komunista, ale odmítl kohokoli jmenovat. O pět měsíců později však výboru nabídl osm jmen. Co se stalo mezi tím? Sám Kazan tvrdí, že v jeho srdci nastala změna: pochopil, že již nesouhlasí s programem komunistů. Mlčení slouží komunistům, zněl pak nadpis placeného inzerátu, který otiskl v New York Times po svém dubnovém svědectví