Sudetoněmecké krajanské sdružení (SL), které především hájí zájmy Němců vysídlených z českých zemí, o tom v neděli informovalo v tiskovém prohlášení. Stanovy mluví i o vytvoření spravedlivého uspořádání, v němž bude garantováno právo národů na sebeurčení.
Změna, kterou na víkendovém shromáždění SL v Mnichově prosadilo vedení sdružení, se týká článků stanov, které popisují účely fungování landsmanšaftu. V dosavadních stanovách se mimo jiné uvádělo, že SL „prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení“ a že „hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj“.
Oba články už v nových stanovách chybí. Místo toho sdružení uvádí, že je jeho cílem „podílet se na spravedlivém národnostním a státním uspořádání, v němž budou pro všechny garantována lidská a základní práva, právo na domovinu a právo na sebeurčení národů a národnostních skupin. K tomu patří i to, že ve všech členských státech EU bude neomezeně ve všech svých částech závazná Listina základních práv EU“, která byla součástí lisabonské smlouvy o reformě unijních institucí. Dále landsmanšaft nově uvádí, že „odsuzuje porušení těchto práv, jako jsou genocida, vyhánění, etnické čistky, zločiny proti lidskosti, protiprávní vyvlastňování a diskriminaci, a tam, kde k nim dochází, usiluje o jejich nápravu na základě spravedlivého vyrovnání“.
Bývalý prezident Václav Klaus v roce 2009 prosazoval pro ČR výjimku z Listiny základních práv EU, neboť tvrdil, že uplatnění listiny by otevřelo cestu majetkovým nárokům sudetských Němců proti Česku. Právní experti tehdy takové riziko většinou vylučovali. Současná česká vláda loni oznámila, že výjimku už nebude nadále prosazovat.
Ani změna stanov hlavního reprezentanta vysídlenců z českých zemí však neznamená, že jednotlivci se nemohou svých práv domáhat u příslušných soudů.
Úpravě stanov SL předcházela kritika ze strany některých místních sudetoněmeckých organizací. Ty se obávaly, že přímým důsledkem změny bude to, že landsmanšaft přestane odmítat takzvané Benešovy dekrety, na jejichž základě byli po válce sudetští Němci v Československu zbaveni občanských práv a majetku. Část organizací také kritizovala vedení SL za to, že nedalo jednotlivým členům dost času k diskusi o změně stanov.
Podle dekretů prezidenta Edvarda Beneše sudetští Němci přišli o občanství a majetek, než byli na základě dohod vítězných válečných velmocí vysídleni. Landsmanšaft dekrety dlouhodobě kritizuje, podle něj se v nich promítl princip kolektivní viny vůči všem německy hovořícím obyvatelům Československa. Dekrety stále zůstávají součástí českého právního řádu, čeští reprezentanti na ně ale pohlížejí jako na „právně vyhaslé“.
