Útočník nejprve zanechal ve stanici Ploščaď vosstanija nálož (kterou se podařilo odhalit a zneškodnit) a později se odpálil ve vagonu mezi stanicemi Sennaja a Těchnologičeskij institut. Výbuch v uzavřeném prostoru byl fatální. Zraněno bylo šedesát cestujících, čtrnáct z nich zatím zemřelo.
Pachatelem je podle vyšetřujících orgánů ruský občan kyrgyzského původu Akbardžon Džalilov, jehož ostatky byly nalezeny na místě činu. Zatím nebyly zveřejněny další podstatné okolnosti. Nevíme, zda pachatel svůj hrozný čin spáchal jako člen některé ze známých teroristických organizací, zda měl nějaké komplice, nebo zda šlo o akci radikalizovaného jednotlivce. Můžeme se také jenom dohadovat, jaké byly jeho cíle a motivy.
Je smutnou skutečností, že tento teroristický útok nebyl první a jistě nebude ani poslední, se kterým se musí Rusko vyrovnat. I když většina z nich byla zacílena proti představitelům státní moci především v regionu Kavkazu, od roku 1994 si vyžádaly více než dvě tisícovky civilních obětí. Připomeňme si ty nejvýznamnější.
Dlouhá řada útoků v Rusku
V červnu 1995 zaútočili čečenští separatisté v čele se Šamilem Basajevem na nemocnici v Buďonovsku ve Stavropolském kraji. Útočníci tehdy vzali více než tisíc pacientů a dalších obyvatel jako rukojmí. Přesto, že při akci zemřelo 136 lidí (včetně 15 teroristů), tehdejší ruský premiér Viktor Černomyrdin přistoupil na Basajevovy podmínky a umožnil čečenským bojovníkům volný odchod a zastavil vojenské akce v Čečensku.
4. dubna 2017 |
O podobnou akci se pokusil v lednu 1996 i Salman Radujev, když v čele svého oddílu obsadil dagestánské město Kizljar. Při návratu do Čečenska byl obklíčen ve vesnici Pervomajskoje, ale po několikadenních bojích se mu podařilo s částí svých lidí proklouznout obklíčením a zmizet. Údajně zemřelo na 150 teroristů, 40 rukojmí a 26 vládních vojáků.
V září 1999 proběhla dodnes řádně neobjasněná série výbuchů zacílených na obytné domy v Moskvě, Bujnaksku a Volgodonsku. Zemřelo více než 300 nevinných obětí. Oficiální verze viní z teroristy ze severního Kavkazu, z organizace výbuchů jsou ale podezřelé také ruské tajné služby.
Vladimír Votápek Analytik Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
V důsledku teroristických útoků se zvýšila podpora veřejnosti pro zahájení takzvané druhé čečenské války, která vedla k vítězství federálních sil nad de facto nezávislou kavkazskou republikou.
Tento úspěch posílil postavení tehdejšího premiéra Putina do té míry, že v jeho prospěch na přelomu roku rezignoval prezident Boris Jelcin a umožnil mu tak stát se na dalších sedmnáct let vládcem Ruska.
V říjnu 2002 obsadilo 40 teroristů, vedených Movsarem Barajevem, moskevské divadlo Nord-ost, vzalo více než 800 diváků jako rukojmí a tím spustilo několikadenní maraton vyjednávání. Během něho teroristé zabili čtyři a propustili 54 rukojmí.
Čtvrtý den ráno se Kreml rozhodl zaútočit. Při akci ruských speciálních sil byl prostor divadla zamořen uspávacím plynem. Díky tomu protiteroristická jednotka pronikla bez odporu do budovy a na místě zabila všechny teroristy. Vládní síly ale nedokázaly poskytnout omámeným divákům účinnou první pomoc a tak se 130 až 176 rukojmí udusilo v důsledku zablokování dýchacích cest.
V září 2004 obsadili teroristé školu v severoosetském Beslanu. Poté, co na ně vládní síly zaútočily, došlo uvnitř budov k řadě výbuchů, které zabily nejen většinu teroristů, ale také stovky zajatých dětí. Celkem zahynulo 333 lidí, osm stovek bylo raněno.
3. dubna 2017 |
Útoky zacílené na metro
Samostatnou kapitolu tohoto smutného seznamu tvoří útoky proti metru, z nichž se většina uskutečnila v Moskvě.
Výbuch v červnu 1996 měl sílu 500 gramů TNT a zabil čtyři lidi. Ve stejném roce došlo k výbuchu i v petrohradském metru, který naštěstí zranil jenom jednoho člověka. Mnohem fatálnější výsledky měl útok z února 2004, kdy sebevražedný útočník zabil v moskevském metru 42 lidí.
V srpnu téhož roku se sebevražedná útočnice zalekla policejní hlídky a odpálila se ještě před vstupem do stanice metra Rižskaja. Zabila 11 lidí. Katastrofické následky měl i útok v březnu 2010, kdy dvě sebevražedné teroristky při útocích ve dvou stanicích moskevského metra zabily 40 lidí.
Snaha vykázat činnost místo odhodlání dosáhnout výsledků?
Z tohoto tragického přehledu je vidět, že Rusko, bez ohledu na všudypřítomnou policii a velké pravomoci tajných služeb, trpí terorem v míře pro nás nepředstavitelné.
S teroristy je samozřejmě nutné bojovat všemi prostředky, ale při analýze vládních kroků se nelze ubránit dojmu, že řada z nich je v boji proti teroru málo účinná. Zdá se, že část opatření je motivována více tradiční ruskou „pakazuchou“, tedy snahou udělat nějakou činností dojem na vedení, než odhodláním dosáhnout reálných výsledků.
Ještě horší je, že řada postupů dělá dojem, jako by byla zaměřena spíše na omezení občanských svobod a boj s potenciální opozicí, než na boj s terorismem. Asi nejvýraznějším příkladem takových problematických kroků je rozhodnutí Vladimíra Putina zrušit přímé volby gubernátorů, které bylo vyhlášeno po útoku teroristů v Beslanu.
Oficiální zdůvodnění, že je v rámci boje s terorismem nutno upevnit „jednotu země“ a „jednotu vertikály výkonné moci“, kulhá na obě nohy. Stejně tak je možné pochybovat, zda i další opatření, jako například posílení pravomocí Federální služby bezpečnosti z roku 2013, nebo soubor protiteroristických zákonů, pojmenovaný podle jedné z předkladatelek „balík Jarovové“ přinesou prospěch v boji proti terorismu, nebo naopak ještě více přidusí slaboučkou občanskou společnost v Rusku.
Bude proto zajímavé sledovat, s jakými závěry přijde oficiální vyšetřování a jakou reakci následně zvolí Kreml. Přejme obyvatelům Ruska a konec konců i nám všem, aby ruské vedení považovalo účinný boj s terorismem za svou skutečnou prioritu. Prioritu významnější, než je boj proti vlastním občanům. Proti občanské společnosti, která by mohla být motorem tolik potřebné společenské reformy a tím přispět k oslabení terorismu.
