Snímky krakatice najdete ve fotogalerii.
Skupina expertů kolem Cunemi Kubodery z japonského Národního vědeckého muzea krakatici vyfotografovala loni v září v momentě, kdy se v chladných a temných vodách Tichého oceánu chystala pozřít návnadu.
K obrovitému měkkýši je dovedli vorvani, kteří jsou považováni za nejúspěšnější lovce krakatic. Skupina vorvaňů se shromáždila poblíž souostroví Ogasawara v severním Pacifiku, kde až do zimy hledali potravu.
V této lokalitě ležící asi 1000 kilometrů jižně od Tokia vědci do hlubin oceánu na laně spustili speciální dálkově ovládanou kameru a poblíž na háky připevnili vnadidlo.
O jeden z háků se krakatice zachytila jedním ze svých dvou předních protáhlých chapadel. Kamera během následujících čtyř hodin pořídila 550 snímků krakatice zápasící s hákem. Rameno dlouhé 5,5 metru se nakonec utrhlo a vědci je vytáhli z moře spolu s kamerou.
"Nejvýraznějším rysem krakatic obrovských je pár extrémně dlouhých chapadel, které se liší od zbylých osmi kratších ramen. Dlouhá chapadla tvoří až dvě třetiny délky dosud známých mrtvých exemplářů," uvedl tým v odborném časopise Proceedings, kde poprvé zveřejnil výsledky fotografování.
Podle vědců je krakatice obrovská zřejmě mnohem aktivnějším dravcem, než dosud předpokládali. Tito tvorové údajně svou kořist omotávají právě svými dvěma prodlouženými chapadly.
Až dosud vědci informace o krakaticích, dorůstajících až do délky 18 metrů, získávali na základě zkoumání mrtvých nebo už umírajících jedinců, které vyplavilo moře na břeh, nebo uvízli v rybářských sítích.
Pro vědce je velmi obtížné krakatice lokalizovat a pozorovat v jejich přirozeném prostředí. Ke studiu života v hlubokých mořích jsou nutné velké lodě a speciální technické vybavení, což je velmi nákladné.
