Naráz se staly tři zásadní věci.
Za prvé: po desetiletích byla opět evropská země chladnokrevně a s rozmyslem napadena vojenskou silou, přestože jako obvykle panoval dojem, že něco takového už není v dnešním světě možné. Najednou se mluví o „evropské válce“, přičemž nikdo nemůže zaručit, že tím bude napořád míněna „jen“ válka v Evropě a ne celoevropská válka.
Nedostatek strategické představivosti, hrabivosti a víry, že všechno je jen byznys, najednou nedělá vtip ani z otázky, jestli jsme si ještě sami schopni vyrobit vlastní zbraně.
