Extrémně nebezpečná plavba přes Středozemní moře je mezi uprchlíky stále jednou z nejvíce využívaných tras, kudy se dostat do Evropy. V jeho vodách jich ročně zemřou tisíce. Statisíce dalších spoléhají na záchranu jednou z italských plavidel. Plavba je však pro uprchlíky jen pomyslným vyvrcholením mnohaměsíční cesty za lepším životem.
Mrtvoly i politika. Aktivistka zachraňuje uprchlíky ve Středozemním moři |
Obyvatelé afrických zemí musí projít přes nekonečnou poušť i rozbouřenou Libyi. Pracovníci Červeného kříže na základě rozhovorů s uprchlíky v Itálii, Egyptě, Nigérii či Súdánu sestavili mozaiku příběhů, které mají společný nekonečný strach o život, znásilnění, nucenou práci, hladovění i odevzdání se napospas pašerákům. Ve zprávě „Humanity at a Crossroads“ Červený kříž popisuje nejoblíbenější cesty uprchlíků do Evropy i všechna nebezpečí, která jim hrozí (kompletní zprávu v angličtině si můžete přečíst zde).
Server The Guardian se ve spolupráci s Červeným křížem zaměřil na příběhy několika uprchlíků, kteří se reportérům svěřili se strastmi, které je potkali při úprku z jejich rodných zemích. Žádný z nich si ze strachu před případným postihem jejich rodin nepřál zveřejnit své pravé jméno.
Mučení v Libyi
Devatenáctiletá Nigerijka Tessy do sicilského přístavu Catania připlula v srpnu letošního roku. Nohy měla popálené od směsi paliva a slané vody. Během plavby na pašerácké lodi z Libye do Itálie viděla umírat šest lidí. Nebyl to její první pokus dostat se do Evropy. Při první cestě její loď zastavila pobřežní stráž a nařídila jí vrátit se do Libye. Tessy tam skončila ve vězení. Zažívala si pravidelné bití. Nedostatek jídla byl standardem. Do Itálie se dostala až po pěti měsících. Sní o tom, že bude studovat bankovnictví.
Cesta třiadvacetiletého Musy z Gambie byla jiná. Na odchod z vlasti prý nikdy nepomýšlel. Nyní však již třetím rokem žije na Sicílii. Zlom přišel ve chvíli, kdy mu zemřel otec. Jeho druhá manželka s Musou neměla slitování a vyhodila ho na ulici. Musa se rozhodl odcestovat do Senegalu, kde si chtěl najít práci.
Začal pracovat na stavbě. Jeho nadřízený mu však poradil, že si mnohem více vydělá v Libyi. Po pár měsících se Musa nechal přemluvit a vydal se na sever Afriky. Když se do Libye pro strastiplné cestě dostal, skončil ve vězení. „Libye je horší než peklo. Strávil jsem tam rok, o Libyi vám ale jinak nic říct nemohu,“ popisuje.
Žil v malém domě spolu se 40 až 50 dalšími lidmi. Pracoval od šesti hodin ráno až do večera. Jídlo dostával jednou denně. Věznitelé se ho ptali, zda může za své propuštění zaplatit. Musa se však nemohl spolehnout na pomoc rodiny. Začal si říkat, že v Libyi zcela jistě zemře. Jedné noci ho však z postele vytáhli dva ozbrojení muži. Odvedli ho k pobřeží a posadili na loď směřující do Evropy. Musa neměl na výběr. Po 17 hodinách jeho plavidlo zachránila italská pobřežní stráž.
Nyní pracuje jako dobrovolník na klinice italského Červeného kříže. Mluví anglicky, arabsky a zvládá i několik lokálních nářečí používaných v Gambii. Pracuje jako překladatel. „Doufám jen v to nejlepší. Viděl jsem spoustu špatných věcí. Nemyslím si, že by mě teď něco dokázalo vystresovat nebo rozzlobit,“ dodává.
Bez nohou až do Evropy
V porovnání se 24letým Nigerijcem Jusúfem však byla Musova cesta jednoduchá. Jusúf se narodil s nevyvinutými dolními končetinami. Nemůže chodit. S cestou do Evropy, která mu zabrala dlouhé čtyři měsíce, mu musel pomáhat jeho 36letý kamarád Monday. Kdykoli museli jít pěšky, Monday Jusúfa nesl na ramenou.
Jusúf z vlasti uprchl kvůli tomu, jak se v Nigérii zachází s postiženými lidmi. Z domova odjel za pomoci svého kamaráda v květnu letošního roku. Nejprve cestovali do Nigeru, kde se snažili najít řidiče, který by je přepravil přes Saharu. Většina však zoufalé Nigerijce odmítla.
Jeden odvážlivec se však našel, přes poušť společně s uprchlíky cestoval čtyři dny bez jídla a vody. V Libyi čekali další tři měsíce, než se jim podařilo dostat na loď. „Libye není zemí, kde by měl kdokoli zůstávat,“ myslí si Jusúf. Na moři spolu s Mondayem pluli asi pět hodin. Záchranáři je poté převezli do Catanie. Oba nyní žijí v uprchlickém centru ve městě Mineo. Červený kříž Jusúfovi poskytl kolečkové křeslo. Sám se tak může pohybovat poprvé v životě.
Maria a Joel do Evropy prchli z Mali. Mladý devatenáctiletý pár doufá, že se brzy vezme. Z vlasti utekli, když bylo Marii 17 let a zanedlouho měla podstoupit ženskou obřízku (více o této praktice se dočtete zde). Marie z Mali utekla nejprve se svým otcem, který chtěl dceru ochránit před touto zvrhlou tradicí. Joel je následoval později.
Nejčastější trasy afrických uprchlíků, po kterých směřují do Evropy.
V Libyi na ně čekalo peklo. Otec dívky byl zavražděn ve vězení. Marii znásilnili. S Joelem a dalšími vězni se rozhodli uprchnout z vězení, což se jim nakonec podařilo. Dostali se na loď do Evropy. Na moři je však přepadl ozbrojený gang a oloupil je o veškerou vodu, jídlo i vybavení. Nemohli si tak zavolat o pomoc. Pět lidí z pašeráckého plavidla se utopilo. Po 14 hodinách na moři zubožené uprchlíky zachránila německá loď. V dubnu letošního roku se Maria i Joel vylodili v Catanii.
Maria strávila první dva týdny v nemocnici. Zamilovaný pár se až nyní cítí v bezpečí. „Zakotvili jsme v zemi, kde dodržují lidská práva. Nikdo mě tady jen tak nezatkne ani mě nebude nutit do práce a nebude mě bít,“ vysvětluje Joel. Pár by rád zůstal v Itálii a začal zde nový život.
Češka pomáhá uprchlicím rodit na moři. Změnilo mi to život, říká |
Osmadvacetiletý Michael se na dlouhé cestě musel starat o svou početnou rodinu. Spolu s manželkou Daháb uprchli z rodné Eritreje do Súdánu s jejich nejstarším synem už v roce 2009. Na útěku se jim v průběhu let narodili další dva potomci. Mladí lidé z Eritreje prchají zejména kvůli tvrdé povinné vojenské službě, která často trvá i desítky let (více o situaci v Eritreji se dočtete zde). V Súdánu zůstali sedm let. Život zde však začal být kvůli probíhající válce krušný.
Až v letošním roce se odhodlali odcestovat do Evropy. V malém nákladním autě spolu s dalšími 35 lidmi dojeli do Libye. Vydrželi dvanáct dní s minimem jídla a vody. Tři lidé při cestě zemřeli. Z Libye pak jejich cesta vedla na moře. Po šesti hodinách na moři byli zachráněni. Nyní čekají na udělení azylu. Sní o tom, že budou moci odcestovat do Švýcarska, kde žijí sourozenci Michaela.
Statistika UNHCR
Do Evropy od začátku letošního roku připlulo 300 tisíc migrantů. Loni za prvních devět měsíců dorazilo po moři 520 tisíc lidí, meziročně se tedy počet příchozích snížil o 42 procent, oznámil Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Podle něj klesá počet lidí, kteří plují přes Egejské moře do Řecka, počet uprchlíků směřujících do Itálie se nemění.
Do Itálie letos dorazilo zhruba 130 tisíc migrantů, zatímco za prvních devět měsíců roku 2015 to bylo 132 tisíc. Naproti tomu do Řecka připlulo letos 165 tisíc lidí, zatímco loni jich ve stejném období bylo 385 tisíc. Počet migrantů na cestě přes Egejské moře začal rychle klesat díky březnové dohodě mezi EU a Tureckem o vracení lidí z řeckých ostrovů (více o dohodě zde).
„I když je počet plaveb přes moře o 42 procent nižší než loni ve stejném období, počet mrtvých nebo pohřešovaných je letos jen o 15 procent nižší, než kolik jich bylo za celý rok 2015,“ upozornil mluvčí UNHCR William Spindler na to, že letos při pokusu překonat moře zemřelo 3 211 lidí. „Při tomto vývoji bude rok 2016 znamenat historicky nejvíc úmrtí ve Středozemním moři,“ uvedl Spindler.
Uprchlíci, kteří cestují přes Středozemní moře, ve většině případů skončí v jednom z přístavů na Sicílii.
Zmocněnec OSN pro Libyi Martin Kobler v rozhovoru pro italský deník La Stampa připomněl, že v Libyi čeká v současné době na 235 tisíc uprchlíků, kteří se chystají dostat přes Středozemní moře do Itálie. „Podle mých údajů je tam 235 tisíc migrantů, kteří čekají na příležitost jet do Itálie. A oni to udělají,“ uvedl v rozhovoru Kobler.
Libye je od svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011 roztříštěná. V zemi se vytvořily dvě vlády a dva parlamenty, čehož využili radikálové z organizace Islámský stát, kteří se nyní snaží dobýt další území poté, co ovládli rozsáhlé oblasti v Sýrii a v Iráku. Letos se v Libyi ujala úřadu vláda národní jednoty, jíž ale minulý měsíc parlament nedal důvěru.
Problém podle Koblera však není jen v politické nestabilitě v Libyi, ale i v chudobě zemí, odkud migranti do Libye a pak dále do Evropy přicházejí. „Mluvil jsem se Senegalci či lidmi z Guineje-Bissau a všichni mi řekli, že utíkají, protože doma nemají co jíst,“ řekl zmocněnec OSN pro Libyi.
