Jak jste se dostala k práci na lodi Lékařů bez hranic?
O projektu Lékařů bez hranic jsem se poprvé doslechla během působení v Etiopii a Somálsku. Bavila jsem se o tom opakovaně s kolegy i místními lidmi. Jejich příbuzní totiž v tu dobu plánovali, nebo už podnikli nebezpečnou cestu do Evropy. Od té doby jsem přemýšlela, jaké by to bylo pracovat na lodi, která zachraňuje uprchlíky. Na konci pobytu v Etiopii jsem zažádala o přeřazení na další projekt Lékařů bez hranic. Krátce na to mi nabídli, zda bych nechtěla pracovat v rámci mise na záchranu uprchlíků ve Středozemním moři.
Barbora SollerováV roce 2011 získala ve Velké Británii atestaci jako porodní asistentka. Následně coby dobrovolnice pracovala ve Vietnamu. V roce 2014 se vydala na první misi s Lékaři bez hranic do Etiopie a Somálska. Pracovala tam jako porodní asistentka a dohlížela na práci mezinárodního týmu. Jejím hlavním úkolem však bylo vzdělávání lokálních komunit a místních humanitárních pracovníků v otázkách veřejného zdraví. Několik týdnů působila také v uprchlickém táboře Gambella v Etiopii a u hranic s Jižním Súdánem. Od května 2015 pracuje na palubě lodi Dignity I v rámci operace Lékařů bez hranic ve Středozemním moři. |
Jak dlouho už na lodi Lékařů bez hranic působíte a kde všude operuje?
Na lodi Dignity I jsem začala pracovat v červnu letošního roku. Posádka lodi se skládá ze dvou týmů, já jsem na palubě byla přes dva měsíce. Dignity I, stejně jako další naše plavidla, operuje u pobřeží Libye. Pohybujeme se v zóně asi padesáti kilometrů od pobřeží.
Jste jediná Češka na palubě?
Ano. Do dalších našich projektů se však zapojují pracovníci z celé řady zemí, například Španělska, Norska či Itálie.
Co všechno musí člověk splnit, aby mohl pracovat na lodi Lékařů bez hranic?
Předtím, než se stanete členem posádky, musíte podstoupit trénink a obdržet celou řadu certifikátů. Všechny kurzy a certifikáty jsou povinné pro všechny členy posádky bez ohledu na to, jakou funkci vykonávají. Vítáme také předešlé zkušenosti při práci na projektech Lékařů bez hranic.
Kolik lidí pracuje na jednom záchranném plavidle?
Posádka lodi sestává průměrně asi ze sedmi lidí. Všichni, tedy kapitán, důstojníci, námořníci a lodní kuchař, mají zkušenosti se záchrannými operacemi na moři. Pak jsou na palubě tři technici, kteří se starají o chod lodi. Zbytek posádky tvoří pracovníci Lékařů bez hranic jako oblastní koordinátor, důstojník pro humanitární záležitosti a tým doktorů. Ten sestává z lékařů, sester a porodních asistentek.
Jaké jsou vaše úkoly při záchranných operacích?
Na lodi oficiálně pracuji jako porodní asistentka. Moje úkoly se však upravují podle toho, co je během záchranné operace potřeba udělat. Jsem členkou zdravotnického týmu, tudíž mám na starosti mimo jiné to, aby všechno zdravotnické vybavení a léky byly připraveny, když je to zrovna potřeba. Stejně jako pro všechny ostatní kolegy, i pro mě je logistika jednou z hlavních náplní denní rutiny.
Jako porodní asistentka se pak starám o všechny ženy, které potřebují lékařskou péči. Během našich operací zachraňujeme mnoho těhotných žen. Ošetřuji také ženy, které si prošly týráním, sexuálním zneužíváním během pobytu v Libyi či mají gynekologické problémy a potenciální sexuálně přenosné choroby. Také ošetřujeme matky, které jsou krátce po porodu. V takových případech je mým úkolem zajistit, aby se matce i dítěti dařilo dobře. Součástí mé práce je také papírování. Sbíráme celou řadu dat a statistik a sepisujeme zprávy.
Jak postupujete při záchraně uprchlíků z moře?
Na palubu Dignity I nejprve dostaneme všechny akutní případy, tedy těhotné ženy a děti. Každý uprchlík musí být zaregistrován. Evidujeme pohlaví, národnost a věk. Údaje později předáváme do koordinačního centra v Římě. Všechny zachráněné obcházíme a ptáme se jich na zdravotní problémy. Pokud nějaké mají, podíváme se na ně v palubní ordinaci.
Po nalodění dostanou naši hosté vodu a později také jídlo v balíčcích na 24 hodin. Pokud na palubě zůstávají přes noc, dáme jim deky, ponožky a ručníky. Ženám pak šátky na hlavu. Na lodi je totiž přes noc celkem zima. S vybranými uprchlíky pak naši důstojníci vedou krátké rozhovory. Snažíme se tím pochopit jejich příběhy a utrpení a informace pak můžeme zužitkovat při léčbě.
Součástí mé práce porodní asistentky je také vzdělávání v otázkách zdraví, speciálně pro ženy, které si zažily násilí se sexuálním podtextem. Pomáhá nám to určit, zda naše pacientky nebudou potřebovat následnou pomoc po vylodění na pevnině.
Jaký byl váš nejhorší zážitek během působení na lodi Lékařů bez hranic?
Setkala jsem se s celou řadou těžkých situací. Když člověk vidí přeplněné nafukovací lodě uprostřed moře, je to těžká situace už sama o sobě. Některá plavidla se při našem připlutí začala potápět s lidmi na palubě. Bez záchranných vest. Mnohdy neumí ani plavat.
Uprchlíci si zažili mnoho špatného během pobytu v Libyi. Vzpomínají na mučení a násilí. Mají ošklivá zranění i psychologické problémy. Ženy si s sebou nesou následky sexuálního zneužívání a psychického teroru. Někteří zachránění mají dlouho neléčená zranění. Někteří pacienti kvůli tomu i umírají.
Můžete zmínit i nějaké pozitivní vzpomínky na záchranné operace?
Nezapomenu na případ ženy, kterou jsme zachránili v osmém měsíci těhotenství. Během cesty si zažila spoustu násilí. Když se k nám dostala, neměla žádné komplikace. Po dvou hodinách však začala krvácet a měla kontrakce. Kvůli skrytým zraněním musela podstoupit předčasný porod a měli jsme podezření také na částečné odtržení placenty, což je stav, kdy se placenta oddělí od dělohy. To způsobí krvácení a vysoké riziko úmrtí dítěte, pokud lékaři včas nezasáhnou.
Do Evropy připluje přes Středozemní moře až 700 tisíc lidí, odhaduje OSN |
S pomocí léků se nám podařilo utlumit její kontrakce a přepravili jsme jí do nemocnice na pevnině. Po hodině a půl od přistání porodila zdravého chlapečka. Oběma se daří dobře. Tenhle zážitek ukazuje, jak důležitá je zdravotnická pomoc přímo na záchranných lodích. Bez pomoci tato žena mohla zemřít, stejně jako její dítě.
Byla jste někdy u záchranné operace, kdy vaše loď na místo dorazila pozdě?
Během mého působení na Dignity I jsem nic takového osobně nezažila. Kolegové, se kterými pracuji, ale byli u toho, když se potopila dřevěná loď a utopilo se asi šest set lidí. Plavidlo Lékařů bez hranic dorazilo na místo pozdě, protože zrovna zasahovalo u jiného případu.
I když jsem tam nebyla osobně, velmi mě zasáhlo, co se tam stalo. Na té lodi přišli o život děti, ženy, muži, celé rodiny. Většinu z nás by nikdy ani nenapadlo na takovou loď nasednout. Posádka našeho plavidla stihla zachránit některé lidi, kteří se udrželi na hladině. Celá tragédie ukazuje, že jakékoli zpoždění při záchranných operacích je otázkou života a smrti.
Kolik lidí vaše loď zatím zachránila?
Dosud Dignity I ve Středozemním moři zachránila 5334 lidí.
Jak se vyrovnáváte s tlakem, který práce na záchranné lodi obnáší?
Všichni jsme si tady zažili věci, které nám změnily život. Celou situaci nám ale ulehčuje to, že se v rámci týmu vzájemně podporujeme.
Uprchlická krizeNĚMECKO: Mezi uprchlíky se množí vraždy a bitky ROZUMEK: Česká zařízení jsou nelidská PRŮZKUM: Polovina Čechů odmítá i uprchlíky před válkou MERKELOVÁ: V televizi jí navlékli čádor SOFIE: Začíná operace proti pašerákům PÁKISTÁNEC: Na azyl v Česku čeká osm let OBRAZEM: Jak uprchlíci žijí v německém Hanau AFGHÁNISTÁN: Exodus pohání Taliban a bída KOMENTÁŘ: Uprchlíků se báli už naši dědové SUMMIT: Evropa chce zastavit lidskou vlnu miliardou eur NÁKLADY: Kolik uprchlíky stojí cesta do Evropy? PŘEHLEDNĚ: Co se děje se zadrženými běženci? |
V souvislosti s uprchlíky se často mluví o tom, že do Evropy mohou zanést nemoci. Jaké nemoci mají zachránění podle vašich statistik?
Vím, že tohle je je jedna z obav, kterou mají lidé přijímající uprchlíky na pevnině. Mnozí se bojí eboly a dalších tropických nemocí. Většina uprchlíků však má hlavně střelná a bodná poranění z doby, kdy byli v Libyi. Jsou to následky mučení a násilností. Neměli tam přístup k lékařské péči, takže mívají také neléčené infekce a zápaly plic.
Mnozí se během plavby dostávají také do styku s palivem a kouřem z motorů. Někteří bývají intoxikováni což často vyústí až v jejich smrt. To se stává většinou na dřevěných plavidlech, kde uprchlíci cestují v podpalubí, kde jsou motory. U žen se setkáváme se sexuálně přenosnými nemocemi.
Uprchlíci jsou také často drženi v detenčních centrech, kde panují velmi špatné podmínky. Nemají zde přístup k pitné vodě ani jídlu. Proto se u nich setkáváme s podvýživou. Někteří uprchlíci mají také svrab, který je za normálních podmínek dobře léčitelný.
Setkala jste se při práci s uprchlíky, kteří by byli na pracovníky Lékařů bez hranic agresivní?
Ne. Všichni jsou vděční za to, že jsme jim zachránili život.
Velká část uprchlíků je muslimského vyznání. Jak přijímají pomoc od ženy?
Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by uprchlíci měli problém s tím, že jim pomáhá žena. Je jim jedno, zda je zachraňuje žena nebo muž. Respektují nás a my také respektujeme jejich náboženství a chráníme jejich důstojnost.
Vysvětlují vám uprchlíci, proč se vydávají na extrémně nebezpečnou cestu do Evropy přes Středozemní moře?
Je spousta faktorů, proč si volí tuto cestu. Jednou z nich je politická situace v jejich zemi. Lidé prchají před nestabilitou, válkou, mučením a represemi. Je jim jasné, že pokud zůstanou ve válce, zemřou. Dalšími faktory pak jsou například rasismus, sexismus či náboženské pronásledování. Lidé jsou ve svých vlastech diskriminováni a hledají svobodu, mír a dodržování lidských práv. Chudoba, nezaměstnanost a nedostupná zdravotní péče jsou dalšími důvody. Ti lidé nemají jinou možnost, než riskovat vlastní život.
Podívejte se na záchranu uprchlíků ve Středozemním moři:
