Jednadvacetiletá Viktorija pochází z ukrajinského města Vinnycja ležícího 200 kilometrů jihozápadně od Kyjeva. S Ibráhímem, o dva roky starším než ona, se seznámila při studiu farmacie v Kyjevě. Sajdam pochází z uprchlického tábora Búrajdž a na Ukrajinu přijel studovat medicínu.
Vzali se před dvěma lety a před ruskými jednotkami postupujícími ke Kyjevu nejdříve odešli do Vinnycje. Koncem února však sbalili zavazadla, aby se přidali k milionům prchajících.
„Pochopili jsme, že se nedá říct, co bude zítra. Mrtvých a zraněných přibývalo každým dnem,“ řekla Viktorija rozená Brejová. Při bombardování letiště ve Vinnycji podle ukrajinských záchranářů zahynulo 7. března devět lidí.
„Museli jsme si s manželem najít bezpečné místo a zvolili jsme jeho vlast, Gazu,“ říká mladá žena, která pláče při pohledu na videa zachycující Rusy vybombardované domy na Ukrajině.
Odjeli minibusem a pak pokračovali pěšky do Rumunska. Tam nastoupili do letadla do Káhiry a v Egyptě překročili hraniční přechod Rafáh do Pásma Gazy.
Viktorija věděla, jak to v tomto palestinském mikrosvětě vypadá. Věděla o patnáctileté izraelské blokádě i o čtyřech válkách proti Izraeli a Hamásu, který pásmu vládne. Poslední z válek skončila loni v květnu. Za jedenáct dní v ní zahynulo při izraelských útocích 260 lidí, v Izraeli bylo mrtvých 14.
V Gaze se cítím v bezpečí
I když napětí panuje stále, teď je situace klidná. „Loni tady byla válka a může znovu začít, ale když jsme byli nuceni z Ukrajiny uprchnout, byla Gaza bezpečná. Nevíme, co bude zítra, modlíme se za to nejlepší,“ říká Viktorija, která konvertovala k islámu krátce po svatbě a z arabštiny zná jen pár slov.
V Gaze je podle ukrajinského zastoupení v Ramalláhu 2500 Ukrajinců. Většina z nich jsou ženy provdané za Palestince, kteří na Ukrajině studovali.
Vzala starý svetr i záruční listy, líčí Ukrajinka kvapný útěk mámy z Kyjeva |
„Prožil jsem v Pásmu Gazy tři války, takže mám určitou zkušenost. Zásoby jsem připravil týden před začátkem bojů na Ukrajině. Ale nečekali jsme, že to bude tak brutální. Mohli jsme jít do evropských států a požádat o azyl, ale dal jsem přednost Gaze, protože se tady cítím v bezpečí a znám zdejší zvyklosti,“ řekl Ibráhím s dokonale zastřiženými vlasy. Ukrajinsky mluví bez problémů.
Viktorija si přála poznat manželovu rodinu už dlouho, ale nepočítala s tím, že se to stane za takovýchto okolností. Už se jí podařilo zabydlet se v novém domově, ale nedokáže popsat paniku a strach, které se jí zmocňují vždy, když telefonuje sestře a bratrovi. Oba zůstali na Ukrajině.
„Stále nevěřím, že to není sen, je to hrozné. Sním o dni, kdy se budeme moci s manželem vrátit,“ říká Viktorija.
