Od chvíle, kdy se koncem března vynořili ze sklepa v ukrajinském Makarivu, kde se během ruské okupace po několik týdnů schovávali před boji na povrchu, nejsou synové Serhije Solomenka stejní jako dříve.
Ve dvanáctiletém Jaroslavovi a sedmiletém Vladovi se něco změnilo. „Nemají normální chuť k jídlu, nejsou tak hraví, mají problém si vybavit věci, které se naučili ve škole,“ líčí jejich otec, který je lékařem v místní nemocnici.
„Tyto potíže jsou rozšířené a časem budou stále více zřejmé. Všichni se jako rodiče snažíme vytvořit pro naše děti ostrov bezpečí, ale teď to není možné, protože všude zuří boje,“ dodává otec.
 |
Fyzická zkáza způsobená válkou je zřejmá. Za deset týdnů si vyžádala životy více než tří tisíc civilistů a desetitisíců vojáků na obou stranách. Ostřelování zdecimovalo celá města. Kromě toho je tu ale i škoda, jež není na první pohled vidět – psychické trauma.
Jeho příznaky se podle odborníků projevují nejdříve a nejzjevněji právě u dětí. „Někteří lidé byli uvězněni v bojové zóně, někteří viděli hrozné věci, někteří ztratili blízké, jiní slyšeli exploze,“ uvedla Olga Volyněcová, psycholožka z Ukrajinské nadace pro veřejné zdraví (UFPH). „Každý na Ukrajině je nějakým způsobem traumatizován touto válkou,“ podotkla.
Hlavně je tu nebe bez bomb, říká matka šestnácti dětí z Ukrajiny |
„Situace na Ukrajině je krizí ochrany dětí mimořádných rozměrů, jakou jsme možná ještě nezažili. Válka ovlivnila duševní pohodu všech dětí na Ukrajině,“ uvedl začátkem května Aaron Greenberg z Dětského fondu UNICEF.
„Dvě třetiny všech ukrajinských dětí musely opustit své domovy, další ztratily své příbuzné a řada z nich se vyrovnává s nepřítomností svých otců a starších bratrů, kteří jsou nasazeni. A co je nejdůležitější, mnoho dětí bylo svědky fyzického a sexuální násilí,“ podotkl Greenberg
Na Makarivu vzdáleném šedesát kilometrů od Kyjeva, kde před válkou žilo deset tisíc lidí, se invaze velmi podepsala. Dělostřelecká palba zničila dvě stovky budov a dalších 600 těžce poškodila včetně centrální nemocnice, kde osmatřicetiletý Solimenko i jeho žena Olga, rovněž lékařka, pracují.
Na rozdíl od většiny obyvatel města se pár rozhodl zůstat a pečovat o raněné. Kromě tělesných zranění ale po osvobození čelí rostoucí vlně děti s duševními potížemi. „Vidíme děti, které nemohu spát, pomočují se, přestanou mluvit nebo koktají,“ vylíčil Solomenko listu The Times.
„Některé se chovají agresivně, jiné se naopak uzavřou do sebe. Mnohé pláčou, když slyší hlasité zvuky nebo sirény. Jiné dokonce zvracejí,“ dodal. Některé děti traumatizovala konkrétní událost.
„Když jsme se evakuovali, můj osmiletý syn viděl mrtvoly. Smál se a říkal: ,Podívej, támhle je Rus bez hlavy.’ Až později, když byl v bezpečí, tak začal plakat,“ uvedla ředitelka makarivské nemocnice Halyna Romaněnková.
Psychologů je akutní nedostatek
Zdravotní systém na Ukrajině je kvůli válce přetížený. Psychologové chybějí všude, zejména ti se specializací na děti. Ani zkušení odborníci ale mnohdy nevědí, jak s válečnými oběťmi pracovat. „Nikdy jsem neřešila trauma způsobené konfliktem. Musíme se v této problematice vzdělávat,“ uvedla psycholožka Inna Zakalijová z UFPH.
Podle UNICEFU je nyní zásadní dostat na místo pomoc. „Mezi naše priority patří zvýšení investic do místních nevládních organizací poskytujících péči o duševní zdraví. Není ale snadné najít dostatek odborníků, kteří by pomohli, protože sociální pracovníci, dětští psychologové a další experti jsou tímto konfliktem zasaženi stejně jako ostatní Ukrajinci,“ uvedl Greenberg.
Láska je pro ukrajinské děti nejlepší lék na válečné utrpení, míní psycholog |
UNICEF podle něj po celé Ukrajině rozmístil 56 mobilních jednotek, které poskytují specializované zdravotnické služby traumatizovaným dětem. „Dvanáct z nich je na východě, kde nyní zuří boje,“ vylíčil.
Greenberg varoval, že u části těch nejvíce zasažených dětí se pravděpodobně rozvine posttraumatická stresová porucha. „A to mezi dvěma až čtyřmi měsíci poté, co byli traumatizováni. Tato skupina bude potřebovat intenzivní podporu od profesionálů,“ podotkl.
Situaci podle Solomenka komplikuje také uzavření škol, které nahradila online výuka. „Nemají školní rutinu. Nemohou si hrát s dalšími dětmi. Spoustu času tráví u elektronických zařízení. Ztratili jsme to, co děti nejvíce potřebují – pocit, že jsou chráněny a v bezpečí. Chci synům vrátit ten ostrůvek bezpečí a ujistit je, že tohle všechno brzy skončí,“ uzavřel.
