Prostřednictvím obchodníků, kteří využívají díry v švédském identifikačním systému, získalo práci více než 1 100 migrantů Tvrdí to reportáž Rádia Svobodná Evropa vzniklá ve spolupráci se švédskou televizní stanicí TV4.
Takovýmto obchodníkem je Akmal, jenž přišel do Švédska v roce 2004 jako imigrant. Za 200 až 500 eur (5 100 až 12 750 korun) poskytuje zájemcům falešné dokumenty o koupi ojetého auta. Jedno takové dokázal prodat více než 112krát.
Kupujícími jsou většinou migranti z postsovětských zemí ze Střední Asie. Mnozí z nich si pořizují auto, ačkoliv je nikdy neřídili a nemají platný řidičský průkaz.
Vůz totiž není podstatný. Pro migranty je důležité, že získají identifikační číslo od švédského daňového úřadu, které jim umožňuje si otevřít bankovní účet v zemi. Pokud mají potenciální pracovníci tento identifikační údaj, švédští zaměstnavatelé se jich často ani neptají na pracovní povolení.
Role švédské dopravní správy
Pokud si cizinec kupuje ojeté pracovní auto a nemá švédské číslo sociálního zabezpečení, švédská dopravní správa (Transportstyrelsen) mu přidělí daňové koordinační číslo známé jako „samordingsnummer“. To cizincům, například studentům, poskytuje i migrační úřad nebo policie.
Překupníci využívají identifikačních údajů od švédské dopravní správy, protože z odpovědných institucí vykazuje nejlaxnější přístup. Data získává od daňového úřadu, který je posílá emailem či faxem.
V roce 2017 švédský ministr vnitra a ministryně infrastruktury rezignovali na své funkce v souvislosti s bezpečnostním skandálem, jenž propukl poté, co čeští pracovníci technologické společnosti IBM získali přístup ke dvěma tajným policejním databázím, ačkoliv neměli bezpečnostní prověrku.
K incidentu došlo proto, že právě švédská dopravní správa, jež si v roce 2015 objednala u IBM údržbu počítačových sítím, nedodržela bezpečnostní postupy.
Díra ve švédských zákonech
Rádio Svobodná Evropa zjistilo, že 476 švédských společností si najalo 1 100 migrantů, kteří obdrželi falešný samordingsnummer přes Akmala. Některé z nich jsou respektované, jiné patří mezi ty, které existují jen po krátký čas, aby nakonec vyhlásily insolvenci.
Anders Bjorkenheim, specialista na daňové podvody, tvrdí, že některé firmy se zaměřují vyloženě na najímání migrantů, kteří jsou ochotní pracovat za polovinu minimální mzdy. Ta činí například v restauracích 21 930 švédských korun (53 070 korun).
Většina migrantů pracuje v restauracích, na stavbách, v hotelech, v nákupních centrech či jako uklízeči v nemocnicích, na školách a ve vládních budovách. Jeden migrant dokonce pracoval jako vrátný u švédské pohraniční policie na letišti Stockholm-Arlanda. Ta má přitom dohlížet na to, aby nelegální migranti ve Švédsku vůbec nepůsobili.
Podle Bjorkenheima je tato díra v švédských zákonech nástrojem pro organizovaný zločin. O službách, jaké poskytuje Akhmal, dává vědět přes sociální média. Migranti se o nich dozvídají taktéž od jiných přistěhovalců, kteří už ve Švédsku pobývají.
Podle zákonů je sice jednání migrantů nelegální, ne však tak to, co dělá Akhmal. „Převod vlastnictví automobilu není zločin,“ poukazuje Anna Berggrundová, zástupkyně ředitele švédského dopravního úřadu. Pokud je žádost formálně v pořádku, pak ji úřad nemůže odmítnout, i když by měl pocit, že úmysly předkladatelů nejsou úplně čisté.
„Je pro nás obtížné posoudit, zda nejde o jedince, který z dobré vůle pomáhá přátelům a rodině tím, že předkládá dokumenty,“ vysvětluje Berggrundová. Podle ní úřady neposkytnou daňové identifikační číslo jen v tom případě, pokud je „předkládaná dokumentace nedostatečná“.
