Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvKdyž bojovníci Islámského státu v červnu 2014 sdíleli na Twitteru snímky buldozerů, které bořily hraniční přechod mezi Sýrií a Irákem, hrdě oznamovali, že zničili takzvanou Sykes-Picotovu hranici.
Sykes-Picotova dohodaSykes-Picotova dohoda se týkala rozdělení sféry vlivu v oblasti Osmanské říše po ukončení první světové války. Tajný plán podepsala Francie a Velká Británie 16. května 1916, souhlasilo s ním rovněž Rusko. Dohoda Francii přiznávala syrské a libanonské pobřeží, sféru vlivu měla mít ve vnitrozemí Sýrie, severní Mezopotámii a v jižní části anatolských oblastí až po Sivas a Diyarbakir. Velké Británii dohoda přidělila území střední a jižní Mezopotámie s Basrou, Bagdádem a ústím řek Eufrat a Tigris do Perského zálivu. Do britské sféry vlivu mělo spadat i Jordánsko. Na správě Palestiny se měly obě země podílet společně. K vyzrazení dohody došlo po Říjnové revoluci v roce 1917, kdy Lev Trockij zveřejnil tajné smlouvy carského Ruska. |
Pro džihádisty to byl další krok, jak se vypořádat s dědictvím kolonialismu a ukázat svou nenávist vůči západním mocnostem. Ty totiž v roce 1916 tajně podepsaly takzvanou Sykes-Picotovu dohodu a po první světové válce si rozdělily sféry vlivu v někdejší Osmanské říši.
Symbolická demolice hraničního přechodu podle novináře a odborníka na Blízký východ Malise Ruthvena ukázala, do jaké míry je Islámský stát živen mýtem o předkoloniální nevinnosti, kdy Osmanské říši vládli sunnité a šíité znali své místo. Návrat k obrovské říši, která se rozkládala od severní Afriky až k Perskému zálivu, totiž představuje sen mnohých džihádistů.
V polovině května sice od uzavření Sykes-Picotovy dohody uplyne už sto let, pro bojovníky Islámského státu však nadále zůstává velice aktuální. Podle odborníků totiž dohoda stála na začátku sledu událostí, které mnozí Arabové považují za zradu Západu - ať už to byl vznik Izraele v roce 1948 nebo americká invaze do Iráku v roce 2003.
Souvislost tažení proti Saddámovi Husajnovi a vzestup Islámského státu ostatně potvrzují i západní politici. Bývalý britský premiér Tony Blair v říjnu v rozhovoru pro stanici CNN přiznal, že invaze do Iráku a svržení Husajna otevřely cesty islamistům.
Hranice už existují jen na papíře
Dohoda dojednaná britským diplomatem Markem Sykesem a Francouzem Françoisem Georges-Picotem je dnes pevnou součástí propagandy Islámského státu, který lidem líčí Západ jako viníka veškerých potíží v regionu. „Tohle je historie, kterou Arabové nikdy nezapomenou, protože vidí její přímou souvislost s problémy, kterým dnes čelí,“ uvedl Eugene Rogan z Oxfordské univerzity pro deník The Guardian.
Dohoda ze San RemaPřestože se označení Sykes-Picotova dohoda dnes používá v souvislosti s hranicemi Blízkého východu (konkrétně Sýrie, Libanonu, Jordánska, Iráku, Izraele a Palestiny), dohoda z roku 1916 ve skutečnosti přesné hranice post-osmanského Blízkého východu nestanovila. „To učinila až pozdější dohoda ze San Rema z roku 1920 (která byla o něco později vtělena do smlouvy ze Sévres) a některé další dohody. Velké části hranic vymezených v této době formálně stále existují, byť v nedávné době de facto zanikla - přinejmenším na čas - oficiální syrsko-irácká hranice vyhlášením samozvaného Islámského státu,“ uvedl pro iDNES.cz odborník na Blízký východ Marek Čejka. |
I když mnozí historici džihádistickou propagandu odmítají a trvají na tom, že arabské státy vzniklé po první světové válce byly velmi odolné, obyvatelé válkami otřásaného regionu to vidí jinak. „Dohody o poválečném rozdělení zanechaly dědictví imperialismu, arabské nedůvěry v politiku velmocí a víru v konspirace (...), které od té doby podle Arabů nesou zodpovědnost za jejich neštěstí,“ dodal Rogan.
Vytyčené hranice Sýrie a Iráku tak podle mnohých už existují pouze na papíře. Islamisté na jejich troskách budují svůj sunnitský stát, Bašár Asad na západě Sýrie s pomocí Rusů opevňuje pozice vládnoucích alávitů a o nezávislost stále víc usilují i Kurdové.
Nezávislost je blízko, věří Kurdové
Jestli se Islámský stát a Kurdové na něčem shodnou, je to právě snaha o přepsání hranic na Blízkém východě. Prezident iráckého autonomního Kurdistánu Masúd Barzání v lednu vyzval světové lídry, aby uznali konec Sykes-Picotovy dohody a vytvořili nový mezinárodní pakt, ve kterém bude místo i pro kurdský stát. Irák a Sýrie totiž podle něj už nikdy nebudou jednotné státy.
„Myslím, že světoví lídři už došli k závěru, že éra Sykes-Picotovy dohody je u konce. Ať už to říkají a přijímají, nebo ne, je to realita. Ale jak víte, diplomaté jsou konzervativní a své odhady zveřejňují až v pozdním stádiu věcí. A někdy ani nemohou s vývojem držet krok,“ řekl Barzání deníku The Guardian.
Politická mapa Iráku a Sýrie se za poslední roky drasticky změnila. Kurdové obsadili severoirácký Kirkúk a Sindžár a jejich nezávislost je podle Barzáního blíž než kdy jindy. „Veškerá opozice vůči nám byla založena na několika chybných dojmech. Kurdský region není pro žádného ze sousedů zdrojem ohrožení. Naše zkušenost z posledních patnácti let dokazuje, že jsme prvek stability,“ dodal Barzání, podle kterého svůj protikurdský postoj zmírnilo i Turecko.
Odborníci však takové dohady mírní. „Největší komunita Kurdů žije v Turecku, které s velmi vysokou pravděpodobností nepřistoupí na separaci svých území ve prospěch velkého Kurdistánu. Budou tak zřejmě existovat menší a vysoce autonomní - případně zcela nezávislé - kurdské oblasti na území dnešní severní Sýrie a Iráku,“ uvedl pro iDNES.cz politolog a expert na Blízký východ Marek Čejka.
Jedním z takových střípků nezávislého Kurdistánu může být Rojava na severu Sýrie. Skládá se ze tří kantonů, jejichž kurdští představitelé v polovině března vyhlásili ustavení federálního systému. Vláda v Damašku to označila za nelegální (více zde).
IS, Kurdové, šíité i sunnité
Státotvorné ambice má takzvaný Islámský stát, který kontroluje značnou část Iráku včetně dvoumilionového Mosulu. O město se během posledního měsíce strhla velká bitva (psali jsme zde). V Sýrii pak islamisté ovládají severovýchod země, kde je jejich hlavní baštou město Rakká.
Situace v regionu je však mnohem složitější. V Iráku i Sýrii bojuje řada ozbrojených frakcí, které soupeří o nadvládu. O své místo bojují také šíitské milice, které se podle deníku The Washington Post snaží rozšířit svůj vliv do tradičně sunnitských oblastí severního Iráku. A v Sýrii bojuje nespočet povstaleckých skupin, které vedou válku proti Asadově vládě i Islámskému státu.
Případná porážka Islámského státu tak podle expertů zřejmě nezajistí konec krvavých bitev. „Na ráno poté se tu myslí jen málo. A ráno poté bude stejně krvavé, chaotické a destabilizující jako situace, kterou vidíme teď. Srdce Blízkého východu se změnilo. Křehký státní systém už tam neexistuje,“ myslí si profesor Fawaz Gerges z London School of Economics.
Současné napětí v Iráku souvisí i s odvěkým schizmatem mezi sunnity a šíity. Jednotný stát je tak podle mnohých nemožný. „Irák se rozpadl. Sunnité věří jen v jednotný Irák pod vládou sunnitů. Šíité věří jen v jednotný Irák pod vládou šíitů. Neexistuje jediná definice jednotného Iráku. Snaha udržet zemi sjednocenou navzdory vůli lidu neuspěje,“ prohlásil kurdský vůdce Barzání.
S tím však podle deníku The Washington Post šíitští bojovníci nesouhlasí. Proti Islámskému státu v Iráku bojují pod taktovkou státní organizace Lidové mobilizační síly (Hašd Šaabí) a postupně dobývají sunnitskou oblast severního Iráku, daleko od svého domovského jihu. „Hašd jsou synové Iráku. Naším úkolem je bojovat za Irák. Všichni jsme Iráčané, sunnité i šíité, a tato krize nás sjednotila,“ říká náboženský poradce šíitských bojovníků Alaa al-Husajní.
Iráčtí sunnité, kteří bojují proti sunnitskému Islámskému státu, však mají opačný názor. Řada z nich prošla americkým výcvikem a věří, že mohou džihádisty porazit. Šíitská vláda se však zdráhá sunnitské kmeny vyzbrojovat, aby nepodpořila potenciálního soupeře. Budoucnost sunnitů v Iráku je tak stále nejistější. „I s těmi, kteří jsou loajální k centrální vládě a bojují proti IS, je nakládáno jako s cizinci,“ řekl Šakir Isaví, starosta města Ámiríja Fallúdža, které leží asi 40 kilometrů od Bagdádu v provincii Anbár.
Někteří sunnité se proto domnívají, že jediným řešením může být vytvoření samostatného sunnitského státu podél kurdské enklávy na severu Iráku. „Kdyby se anbárští lidé cítili být respektovaní jako Iráčané, byli by k nám loajální a bojovali by proti IS. Ale my nejsme respektováni a obávám se, že jediným řešením je sunnitský stát,“ dodal Isavi.
Sýrie se rozdělila na čtyři části
Zatímco v případě Iráku se hovoří o rozdělení země na šíitskou, sunnitskou a kurdskou část, jednotlivé části Sýrie kontrolují asadovská vojska, různá povstalecká uskupení a Kurdové. V obou zemích je pak samozřejmě navíc potřeba počítat ještě s Islámským státem.
Válka v SýriiMAPY: Válku sledují amatérští kartografové RAKKÁ: Záběry z bašty IS ODCHOD: Rusové se stahují ze Sýrie DAMAŠEK: Poslední Američan v Sýrii PŘÍMĚŘÍ: Boje v Sýrii se zastavily ANALÝZA: Válka se dostala do nové fáze STATISTIKA: Obětí je o 200 000 více RUSOVÉ: Přesné nálety hloupými bombami DRONY: Válka jako videoklip SYŘAN: Na umírající lidi si zvyknete IZRAEL: Radši Islámský stát než Írán HODNÍ HOŠI: Existuje ještě v Sýrii umírněná opozice? |
„Rozdělení (Sýrie) je skutečné, ovšem ne úplné. Jsou tam různé síly vládnoucí různým oblastem, ale v mnoha ohledech zůstávají vzájemně závislé a propojené skrze společenské vazby, neformální ekonomiku a zbytkové státní instituce. I přesto, že jsou k sobě nepřátelské,“ vysvětluje analytik Aron Lund, který vede blog Syria in Crisis.
I když si například Kurdové zřídili vlastní vládní orgány a soudy, ve svých oblastech tolerují některé instituce syrské vlády. Režim tam totiž stále vede mnoho škol a vyplácí státní zaměstnance, uvedl server VICE News. Instituce syrské vlády přežívají i v některých oblastech ovládaných Islámským státem. Server Bellingcat přišel například s důkazy, že Asadovi inženýři a úředníci dodnes zajišťují dodávky vody v Rakká.
Instituce syrského státu tak sice zůstávají v oblastech pod kontrolou režimu většinou neporušené, veřejné služby jsou na tom ale kvůli finanční krizi stále hůře. Lidé se proto stále častěji svěřují do rukou lokálních gangů, než aby čekali na pomoc od vlády.
Může rozdělení regionu pomoci?
Ve městech pod kontrolou syrských rebelů vládnou improvizované rady, které jsou jen velmi málo zapojené do státních struktur. Tyto oblasti tak zpravidla nepředstavují organizované hnutí proti syrskému režimu, ale řadu lokálních komunit, ve kterých vládne chaos a bezpráví.
Mnohé z nich kontrolují radikálové hlásící se k al-Káidě. A i když je oblast obývaná rebely považována převážně za sunnitskou, mnozí sunnité raději prchají do provládních měst, kde spoléhají na alespoň částečně fungující sociální služby.
„Většina populace v podstatě žije pod napůl funkčním Asadovým autoritářským režimem a pod spoustou okrajových lenních oblastí řízených milicemi,“ popsal Lund. Syrská vláda však o možném dělení země nechce ani slyšet a Asad se nedávno nechal slyšet, že chce celou Sýrii dostat zpět pod kontrolu.
Na otázku, jak by se mohly v nejbližší budoucnosti překreslovat hranice na Blízkém východě, odborníci proto zatím nechtějí odpovídat. Shodují se však na tom, že dřívější jednotné státy jsou nyní rozdrobené na spousty malých kousků. Ani vznik nových států by však region nemusel uklidnit.
„Dnes se zdá, že pokud se nové hranice Blízkého východu více uzpůsobí etno-náboženskému členění, může to v budoucnu přispět k menšímu napětí v oblasti. Záleží ale také na charakteru nově vzniklých států. Pokud by jedním z nich byl etnicky čistý sunnitský ISIS, lze s úspěchem pochybovat o tom, že by tento stát byl zdrojem stability v oblasti,“ dodává Čejka.
