Sedmiletý Vlad Dragun se loni se svou třiatřicetiletou matkou ukrýval před ruským ostřelováním ve sklepě v Buči, když žena dostala infarkt a zemřela. Chlapec, jehož snímek u matčina hrobu obletěl svět, se od té chvíle stal symbolem krutosti ruské invaze ale i ukrajinské odolnosti.
Před několika týdny Vlad tančil společně s dalšími chlapci a dívkami na speciálním třítýdenním táboře pro čtyřicet dětí, z nichž většina ve válce ztratila alespoň jednoho rodiče. Mnohé viděly své blízké umírat před očima. Po dvou letech bojů jsou takových dětí na Ukrajině tisíce.
Děti z bombardovaných měst trpí koktáním, úzkostmi i záchvaty paniky |
„Mají neviditelná zranění. Zvláštností truchlících dětí je, že se dokážou smát, smutnit a hrát si,“ řekla listu The Times osmatřicetiletá podnikatelka Oksana Lebeděvová, která tábory zorganizovala s cílem pomoci dětem překonat či alespoň zmírnit jejich válečná traumata.
„Je děsivé pomyslet na to, jak bude vypadat další generace. Bála jsem se, že by naše děti mohla pohltit nenávist. A to pro děti své země nechci,“ líčí Lebeděvová, co stálo za rozhodnutím rozjet charitativní projekt.
Terapeuti děti podporují v projevování emocí
Podnikatelka přesvědčila první dámu země Olenu Zelenskou, aby se stala jeho patronkou, odstartovala veřejnou sbírku, oslovila své přátelé z řad lékařů, aby pro ni šli dobrovolničit a najala několik psychologů.
Postupem času její tým vymyslel program nazvaný Chráněni láskou. Lebeděvová a její organizace Gen Ukrainian dosud uspořádali osm táborů pro více než 300 dětí a program neustále zlepšují.
Třítýdenní tábor se koná každý měsíc v západoukrajinském městě Luck. Denně tu probíhá individuální a skupinová psychoterapie, arteterapie, terapie se psem nebo sportovní a pohybové aktivity. Terapeuti děti podporují, aby projevovaly emoce, s čímž mají mnoho potíže.
OBRAZEM: Ruská raketa mu sežehla tvář, nyní se malý Roman vrací do života |
Účast na táboře je pro děti a mladistvé zdarma, rehabilitace je hrazena za pomoci Nadace Oleny Zelenské a filantropů.
Pokud psychologická pomoc přijde včas, pokrok může podle Lebeděvové přijít rychle. Jednadvacet dní ale málokdy stačí. „Válka se projevuje ve všem, co dělají. Při hrách, na obrazech, změnách nálad. Téměř všechny děti spí s rozsvíceným světlem, bojí se tmy,“ vylíčila.
Vraha svého otce konfrontoval na internetu
Táborem prošel i šestnáctiletý Jurij Nečiporenko, který přihlížel vraždě svého sedmačtyřicetiletého otce Ruslana. Dvojice se šla loni v dubnu v tehdy okupované Buči podívat, jestli Rusové do vyhladovělého města nevpustili humanitární pomoc. Po cestě je ale zastavil voják a dožadoval se vysvětlení, kam jdou. Přestože zvedli ruce nad hlavu, začal střílet.
Ruslan a Jurij padli k zemi. Chlapce jedna z kulek zasáhla do ramene, další těsně minula jeho týl. Zatímco z Ruslana vyprchával život, jeho syn hrál mrtvého. Dodnes si živě pamatuje, jak mu po těle stékala otcova horká krev. Když voják odešel, Jurij se rozběhl domů za matkou.
Ukrajina ve válce |
V měsících po otcově smrti Jurije sžírala touha po pomstě. Na sociálních sítích se mu podařilo najít účet Ruslanova vraha, kterému zanechal vzkaz. „Zabil jsi mi tátu, ale mě jsi nedostal,“ stálo v něm. Dostalo se mu odpovědi ve formě emotikonu s pokrčenými rameny.
„Terapie mi pomohla zmírnit hněv. Cítím nyní potřebu pomáhat lidem kolem sebe,“ popsal Jurij magazínu The Economist.
Táborů se účastní také mnoho dětí z armádních rodin. Desetiletá Sofie z Chmelnyckého stále truchlí nad smrtí svého otce v květnu 2022. Když odcházel na frontu, řekl jí, že jde „trénovat fotbalové mužstvo“. Nyní se bojí spustit matku, vojenskou lékařku, z očí.
Čtrnáctiletý Saša přišel o matku v dubnu 2022, když Rusové odpálili raketu na nádraží ve východoukrajinském Kramatorsku. Jeho otec odešel posléze bojovat na frontu, kde po půl roce nasazení padl.
Ruský starosta odmítl desky padlým u škol. Odrazují děti od armády, myslí si |
„Vytváříme pro děti bezpečné prostředí, kde mohou opustit svůj smutek, a během tří týdnů je dokážeme změnit téměř jako mávnutím kouzelného proutku. Není to smutek ve štěstí, ale smutek v odolnost,“ řekl The Times Vanui Martirosjan, který na táborech vede pětičlenný tým psychologů.
Tým Lebeděvové se rozhodl spojit pomoc s věděckým výzkumem a projekt bude pomáhat nejen na Ukrajině, ale také v zahraničí.
️ Арт-терапія
Інколи, словами важко пояснити свої емоції, особливо дітям, які пережили травму втрати. Але це стає значно легше у творчому процесі
Коли ми тільки розпочали свою роботу, ми намагалися знайти найкращий спосіб зрозуміти наших дітей. Багато хто з них просто не був готовий говорити про те, що з ними сталось, але їх малюнки говорили за них.
Нажаль, всі вони об’єднані спільними темами: війною, болем та втратою. Хтось малював танки та вибухи, хтось втрачених батьків чи розбите місто.
✅ Малюнок розповідає нам про те, що у дитини найбільше болить, що вона не може відпустити чи те що її лякає.
✅ Також фарби та фломастери допомагають відволіктися від проблем і негативних думок, а це в свою чергу сприяє заспокоєнню і релаксації.
✅ Арт-терпія може активувати психофізіологічні реакції в організмі. Наприклад, стимулювати вироблення ендорфінів.
✅ Мистецтво дозволяє відчувати контроль над створенням і вибором матеріалів, що може бути особливо важливим для тих, хто відчуває втрату контролю у своєму житті.
Наша порада: давайте частіше дітям виражати себе через творчість та уважно слідкуйте за цим процесом. Часто, простий малюнок може сказати про емоційний стан набагато більше, ніж здається на перший погляд.
Фото: @tsyronian
Фото в галереї: @mrs.karinas
