„Když se spustí letecký poplach, dcera ke mně vždy běží, pevně mě obejme, rozpláče se a začne strachy lapat po dechu. ‚Mami, já nechci. Já nechci, abychom umřeli, musíme se schovat, musíme se schovat‘,“ popisuje hysterický křik devítileté dcery Anna z Dnipra.
„Snažím se ji uklidnit a říkám jí, že jsem tu pro ni, že všechno bude v pořádku, že se stihneme schovat, ale ona stále silněji pláče. V noci ve spánku vstane a někam utíká. Zastavím ji a uložím do postele, stává se to ale několikrát týdně. Mám o ni velký strach,“ popsala své obavy žena.
Po začátku války, kdy mnoho matek s dětmi odešlo do bezpečnějších míst, jsme se rozhodli neopouštět náš domov. Často toho lituji.
