Pětadvacetiletý Sokolov nyní žije v přeplněné ubytovně. Kolegové aktivisté se k němu obrátili zády a na internetu se stává terčem nevybíravých útoků ze strany svých bývalých spolupracovníků z FSB. „Vsadím se, že tam hulíš trávu,“ napsal nedávno jeden z nich.
Sokolovův příběh je jedním z mála, které osvětlují vnitřní fungování moskevských tajných bezpečnostních služeb a jejich pokusy infiltrovat ruskou opozici doma i v zahraničí. Sokolov je jedním z bývalých informátorů FSB, kteří se po ruské invazi do Ukrajiny rozhodli přiznat barvu.
„Jsem přesvědčený, že nás byly stovky,“ řekl v rozhovoru pro deník Guardian muž, který byl také pracovníkem protikorupční sítě vězněného opozičního vůdce Alexeje Navalného. „Téměř každá organizovaná opoziční skupina měla informátora na nízké nebo střední úrovni,“ dodal.
Sokolov vyrostl ve Votkinsku, průmyslovém městě v Udmurtské autonomní republice, téměř 1300 kilometrů východně od Moskvy. Tam se prosadil jako mladý a ambiciózní protikorupční aktivista, který na svém kanálu na YouTube zveřejňoval videa z vlastního vyšetřování místních úředníků.
Jeho život se změnil jednoho dne v roce 2016, kdy byl předvolán na policejní stanici ve Votkinsku. Důstojník FSB mu tam sdělil, že mu hrozí vězení za vyhýbání se povinné vojenské službě.
„Bylo mi devatenáct“
„Bylo mi devatenáct a měl jsem hrozný strach z bezpečnostních služeb. Nebyl jsem připravený strávit nějaký čas ve vězení,“ řekl. Přijal tedy nabídku FSB na spolupráci a vyhnul se tak možnému dvouletému trestu. „Možná to bylo sobecké, ale v té době jsem se staral sám o sebe,“ říká nyní.
Od té doby se scházel se svými nadřízenými z FSB jednou až dvakrát měsíčně na opuštěných parkovištích, kde jim předával informace o chystaných vyšetřováních a informoval je o všech plánovaných protivládních protestech ve městě. „Vždycky byli přátelští, chovali se ke mně jako ke svému příteli a já jim úsměv oplácel. Ale v duchu jsem si říkal: ‚Vy jste ale zasraní parchanti‘,“ vzpomíná.
Jste zrádci a vrazi ruského lidu, shoříte v pekle, rozhorlil se Navalnyj |
Přestože pracoval jako informátor, Sokolov tvrdí, že vždy cítil loajalitu ke svým kolegům aktivistům. „Ode dne, kdy jsem podepsal papír, bylo mým heslem co nejméně škodit opozici a pomáhat kamarádům, když to půjde,“ řekl. Ale samozřejmě jsem udělal i pár sviňáren a spousta lidí mě teď bude nenávidět,“ myslí si.
Podle něj mu místní pobočky FSB, pro které pracoval, nikdy nezasahovaly do vyšetřování; místo toho ho využívaly ke shromažďování informací o zkorumpovaných úřednících pro své vlastní účely. „Vždycky chtěli kompromitující informace o úřednících a podnikatelích, aby je mohli vydírat, ale často byli příliš hloupí na to, aby je sami našli,“ řekl.
Trvá také na tom, že někdy vystupoval jako dvojitý agent a dával avízo aktivistům, aby je ochránil před případným trestním stíháním. „Upozorňoval jsem přátele, že se o ně zajímají bezpečnostní agentury, že bude lepší, když budou opatrní,“ vysvětlil.
Deníku Guardian se nepodařilo nezávisle ověřit všechny podrobnosti toho, co Sokolov popisuje; novinářům ale Sokolov ukázal přepisy údajné konverzace mezi ním a jeho řídícími agenty. Dva Navalného zaměstnanci také nezávislému ruskému listu Vertska řekli, že je Sokolov nedávno kontaktoval, aby se přiznal ke své spolupráci s FSB.
„FSB chtěla vědět, kdo Navalného platí“
Jako dobrovolník začal pro Navalného pracovat v roce 2017 a jeho řídící agenty potěšilo, když na začátku roku 2021 dostal placenou práci investigativce v Navalného protikorupčním fondu. „FSB chtěla vědět, odkud pochází Navalného prostředky, kdo všechno ho platí,“ řekl Sokolov.
Zatím je těžké zjistit, jaký vliv měla Sokolovova práce pro FSB na zásah proti hnutí Alexeje Navalného. „Lidé si mohou myslet, že jsem předával vysoce usvědčující informace, ale i kdybych chtěl, tak k tomuto druhu dokumentů jsem jednoduše neměl přístup. Nevěděl jsem ani, kolik vydělávali moji nadřízení,“ řekl a dodal, že kvůli němu nebyl zahájen ani jeden trestní případ.
Jako zaměstnanci kriminálu máme svá práva, míní Navalnyj a zakládá odbory |
Bývalý kolega, který se Sokolovem úzce spolupracoval, tuto výpověď potvrdil a Vertsce řekl, že k interním dokumentům z centrály Navalného nadace neměl přístup. „Mohl mít přístup pouze k soupisům budoucího vyšetřování v dokumentech Google. A tam nebylo nic přísně tajného. Vždy jsme pracovali otevřeně,“ řekl bývalý kolega.
Je také obtížné ověřit Sokolovova tvrzení o dalekosáhlém rozsahu infiltrace FSB do Navalného sítě. Řada bývalých Navalného aktivistů ale vzpomíná, že FSB oslovila i je.
„Nevím, kolik bylo informátorů, ale vždycky jsme o tom věděli,“ řekl devatenáctiletý Vladimir Nečajev, bývalý Navalného spolupracovník z Petrohradu. Také na něj prý FSB vyvíjela tlak, aby pro ni začal pracovat poté, co byl zatčen za účast na protivládním protestu. Nečajev nabídku odmítl. „Pracovat pro FSB je samozřejmě špatné, ale hodně záleží i na okolnostech. Být sám v místnosti s FSB může být děsivé,“ uznává Nečajev.
Podle Sokolova je kvůli nekontrolovaným pravomocem bezpečnostní služby pro mnoho mladých aktivistů těžké ignorovat její hrozby. „FSB jde po mladých a zranitelných. Vždycky si najdou něco, z čeho vás mohou obvinit, ať už je to účast na protestu nebo držení drog, cokoli si vzpomenete,“ řekl.
V létě roku 2021 už Sokolov neměl v Rusku moc co hlásit. Navalnyj byl na začátku roku uvězněn. V červnu pak ruský soud postavil jeho organizaci mimo zákon kvůli „extremismu“, což vedlo k hromadnému odchodu Navalného zaměstnanců do pobaltských zemí a gruzínského hlavního města Tbilisi.
FSB viděla, že v Rusku už není jeho služeb potřeba, a navrhla Sokolovovi, aby se přesunul do Tbilisi, kde by monitoroval přesídlenou opozici. „Věděl jsem, že takhle nemohu žít věčně. Tohle byla moje šance konečně uniknout,“ řekl.
Jakmile se dostal do Gruzie, rychle prý přerušil styky s FSB a přiznal se Antonu Michalčukovi z nadace Svobodné Rusko, která organizuje protiválečná shromáždění v Tbilisi, že měl za úkol informovat o jejich aktivitách.
Ruská invaze do sousední Ukrajiny měla na Sokolova hluboký dopad. Na videu z protiválečného protestu prvního března v centru Tbilisi je vidět, jak na pódium vystupuje dojatý Sokolov. „Jsem občan Ruska a jsem proti Putinovi,“ řekl a mával ruským pasem. „Chci se přihlásit jako dobrovolník a chci jít do války bojovat za Ukrajinu. Putina jsem si nevybral,“ řekl tehdy.
Sokolov odletěl s dalším bývalým informátorem FSB do Istanbulu, aby se pokusili vstoupit do mezinárodní legie ukrajinských sil teritoriální obrany. Byli však odmítnuti na ukrajinském velvyslanectví, které se zdráhalo vyslat ruské občany na bojiště.
„Chtěl jsem bojovat proti Rusku v té podělané válce. Možná jsem cítil nějakou vinu za to, že jsem pracoval pro FSB, nevím,“ řekl Sokolov. „Myslím, že kvůli téhle strašné válce brzy uslyšíme víc příběhů, jako je ten můj, které vyplují na povrch,“ uvedl.
Nakonec se rozhodl, že Gruzie, země prošpikovaná ruskými agenty, už není bezpečná, odletěl do Nizozemska a požádal o politický azyl. Tam ho však čeká nejistá budoucnost, protože se země se potýká s velkou uprchlickou krizí v souvislosti s obviněními z porušování lidských práv v přeplněných azylových centrech.
Sokolov po svém přiznání ztratil většinu přátel, vypadá jako zlomený muž a většinu svého týdenního kapesného ve výši 40 eur (asi 985 korun) utrácí za cigarety, aby si uklidnil nervy.
Jeho nadřízení z FSB jsou jedni z mála lidí, kteří na něj nezapomněli a kteří mu od jeho přiznání posílají zprávy. „Nic z toho nic nezmění. Jen se snažíš ospravedlnit,“ stálo v nedávné textové zprávě od jednoho z jeho řídících důstojníků z FSB, kterou viděl deník Guardian. Sokolov na ni neodpověděl.
