Julius a Ethel Rosenbergovi byli odsouzeni k trestu smrti v nejznámějším špionážním procesu v historii Spojených států. Obvinění, že vyzradili atomové tajemství Sovětskému svazu, odmítali až do své smrti.
Jejich synové Michael a Robert, kterým bylo v době popravy 10 a 6 let, své rodiče dlouhá léta hájili. Obrat v jejich postojích přineslo až čerstvé svědectví jedenadevadesátiletého Mortona Sobella.
Ten byl obviněn ze špionáže společně s Rosenbergovými, odsouzen a do roku 1969 vězněn. Až do minulého týdne trval na tom, že je nevinný. Minulý týden však deníku New York Times přiznal, že se na špionáži s Rosenbergem podílel: "Ale jo, nazvěte to špionáží. Ale tehdy jsem to tak nebral."
"Nemám důvod nevěřit Mortymu," řekl nyní britskému listu The Times Rosenbergův syn Michael. A podobně se vyslovil i jeho bratr Robert.
Pravda důležitější než politický postoj
Oba chlapci vyrostli u adoptivních rodičů. V dospělosti začali bojovat za očištění jména Rosenbergových a za odtajnění dokumentů týkajících se procesu.
"Věřili jsme, že byli nevinní, a snažili jsme se to dokázat," řekl nyní Michael, dnes univerzitní profesor. "Ale přesně si vzpomínám, jak jsem si sám pro sebe řekl – bylo to v roce 1975 nebo tak nějak – že ať se v tomto případě stane cokoli, nesmí mě to změnit. Tím jsem myslel, že pravda je pro mě mnohem důležitější než politický postoj."
Robert Meeropol, který je dnes právníkem hájícím zájmy dětí, jejichž rodiče mají problémy kvůli svým politickým postojům, se s bratrem shodl. "Už nějakou dobu jsem vinu otce považoval za možnost, a Sobellovo přiznání u mě přehouplo misku vah," řekl britskému listu.
O vině Julia Rosenberga se přitom v odborných kruzích nepochybovalo už od poloviny 90. let, kdy byly zveřejněny důkazy o jeho napojení na ruskou rozvědku. Svými kontakty s Rosenbergem se ostatně chlubil i Alexandr Feklisov, jeden ze sovětských superšpionů z doby studené války.
Na otázku, jestli se nyní Rosenbergové cítí zrazeni rodiči, kteří nemluvili pravdu, řekl Robert: "Takový pocit opravdu nemám."
A jak to bylo s matkou?
Oba bratři však nadále pochybují o důkazech proti matce. V tom mají oporu i v Sobellovi. Ten uvedl, že Ethel Rosenbergová zřejmě věděla o manželově špionáži, ale aktivně se na ní nepodílela. "Čím se provinila ona? Jen tím, že byla Juliova žena," poznamenal.
Za pravdu mohou v případě Ethel dát bratrům i dokumenty, které byly zveřejněny na nátlak týmu právníků a historiků až nyní. Tehdejší přepisy soudních záznamů naznačují, že obvinění i poprava Ethel Rosenbergové byly provedeny na základě změněných výpovědí.
Při procesu byla přečtena výpověď příbuzné Rosenbergových Ruth Greenglassové, že Ethel přepsala na psacím stroji poznámky s informacemi o jaderném programu. Při analýze soudních dokumentů však odborníci zjistili "přehlédnutí" – v záznamu se sama Ruth přiznává, že poznámky přepsala sama.
"Případ Rosenbergových ilustruje excesy, které se mohou stávat v časech, kdy žijeme v atmosféře strachu," komentovala to Meredith Fuchsová, generální konzulka Národního bezpečnostního archivu, jedné z organizací, které o zveřejnění výpovědí z procesu usilovaly.
"V 60. letech jsme se báli komunismu, teď se bojíme terorismu. A neměli bychom dělat stejné chyby jako před padesáti lety," dodala.
