Jak je na tom ale kamenná stavba, která odolávala několik hodin extrémním teplotám? ptá se francouzský list Le Figaro. „Zdi jsou postaveny z kvádrů z takzvaného lutéckého nebo pařížského vápence, a spojuje je vápenná malta. To jsou materiály, které nemají rády vysoké teploty,“ zdůrazňuje Clément Salviani z Národního ústavu dějin umění. „Lutécký vápenec je křehký kámen, citlivý na oheň a vodu,“ říká také historik architektury na univerzitě v Amiensu Arnaud Timbert.
Oheň podle nich dává do pohybu sled událostí. Pod vlivem vysokých teplot z kamene uniká voda a vápenec se mění na bílý prášek - vápno. „Tato chemická reakce může proniknout hluboko do klenebního zdiva, pokud požár na povrchu trvá delší dobu,“ vysvětluje Salviani.
K tomu se přidává další fenomén - rozpínání materiálů pod vlivem tepla. „Voda v kamenech kondenzuje a pod tlakem vyvolaným párou minerál praská,“ říká výzkumník v oblasti teoretické a aplikované mechaniky Anthony Collin z Lotrinské univerzity. Dá se podle něj tedy očekávat, že kameny jsou popraskané.
Navíc se olovo, které bylo na střeše, roztavilo a dostalo se do zdiva budovy. „Olovo je velmi těžké, což může být problematické, pokud se dostane do míst, která jsou již oslabená,“ upozorňuje Timbert.
Co se týče vody použité při hašení, může „natéci do míst, která běžně nenesou takovou váhu, a prosáknout do prasklin v kameni,“ popisuje dále Salviani. „Voda musela oslabit spoje ve zdivu, které drží kameny pohromadě,“ dodává Timbert. Mohou tak být oslabeny celé kusy zdiva.
„Klenby se odpojí, žebroví se prohne, svorníky kleneb už nic nedrží a nakonec spadnou. To se pravděpodobně stalo v noci v křížení hlavní a příčné lodi,“ myslí si Salviani. „Důsledky je těžké odhadovat, protože podobnou situaci jsme nikdy nezažili,“ poznamenává Timbert. „Pravděpodobně se budou muset předělat všechny klenby,“ dodává.
„Budou se muset provést přesné studie, které stanoví, jaký vliv měl teplotní šok na kámen a maltu a na degradaci malty vodou,“ upřesňuje Gilles Martinet z firmy, která se zaměřuje na opravy historických staveb. První posudek o stavu katedrály by měl vypracovat hlavní architekt Notre-Dame Philippe Villeneuve. Ať už bude výsledek jakýkoli, rekonstrukce bude muset být kolosální, píše Le Figaro.
„Čelíme archeologické katastrofě, kterou by ještě mohly zesílit renovační práce,“ upozorňuje Timbert. Materiál ze stavby se podle něj bude vyhazovat, zatímco od středověku stavitelé opakovaně používali na stavbu katedrál materiál z dřívějších církevních staveb. Mělo to podle něj hospodářský i symbolický důvod. „U křesťanů se historická kontinuita projevuje kontinuitou hmoty,“ dodává.
Vznikne „dočasný chrám“?Katolická církev plánuje před požárem poškozenou pařížskou katedrálou Notre-Dame vystavět "dočasný chrám" ze dřeva, kam by se mohli věřící uchýlit v době rekonstrukce svatostánku. Jak dlouho budou opravy katedrály trvat, zatím není jasné. Ty nejoptimističtější odhady hovoří o tom, že by se chrám mohl otevřít veřejnosti před letními olympijskými hrami v Paříži v roce 2024. "Nemůžeme přece říci, katedrála teď bude pět let zavřená a hotovo," řekl správce katedrály, biskup Patrick Chauvet. Podle něj myšlenku na vznik jakési náhradní katedrály podpořila i pařížská starostka Anne Hidalgová, která předběžně souhlasila, že město církev nechá na prostranství před chrámem takovou stavbu postavit. Jak by stavba náhradního svatostánku měla vypadat, zatím není jasné. Podle Chauveta by ale mohla vzniknout velmi rychle, jakmile se prostory kolem katedrály otevřou. Měla by poskytnout zázemí pro kněze, kteří budou lidem nabízet duchovní služby. Ministr kultury Franck Riester ve čtvrtek řekl, že pozornost se nyní upíná zejména ke třem "slabým místům" stavby. Jedním z nich je štít severní části příčné lodi, dalším část štítu hlavní lodi mezi věžemi a posledním pak roh jižní věže, kde obrovský žár poškodil zdivo natolik, že se začíná drolit. Podle ministra by jakékoli další zřícení zdiva v oblasti věží mohlo poškodit varhany. Kvůli odlehčení se proto z hlavního štítu postupně snáší sochařská výzdoba. |
