Jak jste se na loď aktivistů dostali?
Dostali jsme pozvánku. Myslel jsem, že jedeme na pomocnou loď OSN a že na ní pojedou i někteří evropští ministři.
Jak na Vás celá mise působila na začátku?
Od začátku to bylo divné. Přijeli jsme do přístavu v neděli a až do večera jsme neměli žádné informace, a to se mělo druhý den odplouvat. Až večer jsme se dozvěděli, že je sraz ráno v hotelu a tam se všechno dozvíme.
Kontroloval někdo při vstupu na palubu, jestli u sebe máte zbraně?
Ne, člověk si tam mohl pronést víceméně cokoli. Na lodi nás bylo asi čtyřicet. Kromě nás ještě Řekové, Američané a Němci.
IZRAELCI ZAÚTOČILI NA LODĚ AKTIVISTŮIzraelskou akci tvrdě odsoudila i OSN |
Tušil jste, že přijde izraelský zásah?
Spal jsem ve spacáku na palubě poblíž kapitánského můstku a vedle sebe jsem měl kameru. Čekal jsem, jestli se něco stane.
Jak jste poznal, že je útok Izraelců blízko?
Aktivisté začali cvičit, jak se budou bránit a jak utvoří lidský řetěz na ochranu kapitána. A začali se dít divné věci. Měli jsme podepsat, že se s kapitánem nebudeme soudit. Také jsme měli podepsat, že v případě rizika do akce jdeme dobrovolně. To jsem jako jediný nepodepsal.
Jak daleko jste byli od osudné turecké lodi Mavi Marmara, kde zemřelo nejméně deset aktivistů?
Byla od nás tak 300 až 400 metrů, takže jsem z útoku i něco natočil. V tu samou chvíli se ale odehrával útok i na naší lodi, takže jsem se víc zajímal o ni. Celý zásah jsem neviděl. Jen jak kolem lodi kroužily malé rychlé čluny izraelské armády a kolem létaly helikoptéry.
Jak Izraelci udeřili na vaši loď?
Izraelské lodě byly daleko a už jsme si mysleli, že nás jenom zastrašují. Šli jsme si lehnout a za minutu se rychločlun začal blížit k turecké lodi. V tu chvíli přijeli ze dvou stran i k nám. Natáčel jsem a Izraelci na mě stříleli barevnýma kuličkama. Šel jsem na druhou stranu, kde na mě také stříleli. Pak už vylezli na loď a snažili se dostat ke kapitánovi. Navázal jsem oční kontakt s vojáky a beze slov jsme se dohodli, že mě nechají v klidu. Proti novinářům neútočili. Jim šlo o to převzít kontrolu nad lodí.
Jak se zachovali ostatní?
Aktivisté vytvořili lidský řetěz, ale ten dlouho nevydržel. Pak jeden Američan skočil přes palubu do moře a museli ho vylovit. Bojovalo se asi pět minut.
Měl jste strach?
Strach máš předtím. Bylo ale vidět, že na lodi jsou žurnalisté a Izraelci to ví. Šli na nás v rukavičkách, ale přesto nikdy nevíš.
Co se dělo, když vás zajali?
Zůstali jsme na lodi a museli jsme si sednout. Byly tam ale emoce, i když Izraelci neustále zdůrazňovali, že nám neublíží. Zabavili nám kameru a řekli, že nám ji vrátí na břehu. Odehrály se malé potyčky, ale Izraelci se chovali slušně. Až ke břehu kormidloval Izraelec.
Co vás čekalo na pevnině?
Oznámili nám, že kameru nedostaneme a s sebou si nesmíme vzít nic včetně oblečení. Mohli jsme mít jen pas a léky. Venku nám také řekli, že už na nás čekají zástupci ambasády. Ve velkém stanu u Ašdodu řekli, že jsme zatčení a máme podepsat žádost o deportaci.
Dostal jste jinou možnost, než podepsat?
Ano, že mě zavřou. Říkali nám, že je hloupé to nepodepsat, protože jinak se to bude táhnout a budeme v Izraeli dlouho, pak nás prý stejně vyhostí. Řekl jsem, že nepodepíšu a to udělali i kolegové. Pak nás ale oddělili a policista mi řekl, že pokud podepíšu, budu moct jet ihned domů a mluvit s velvyslancem.
Jak jste se rozhodl?
Chtěl jsem mít informace, tak jsem podepsal. On se mi na to vysmál a řekl, že nebude telefonát ani velvyslanec a zavřeli mě na dalších 20 hodin.
Kam vás potom převezli?
Zavřeli nás do auta s pěti extrémně malými buňkami a postavili ho na slunce, vypnuli klimatizaci a odešli. Po 45 minutách jsme se rozjeli. Vůbec nám neřekli, kam jedeme. Moc jsem toho neviděl, poznal jsem, že jsme u letiště. Vozili nás asi hodinu, až jsme dojeli na třetí terminál letiště Ben Gurion. Tam nás zavřeli do cel.
Jak s Vámi zacházeli?
V cele nás bylo osm, celou dobu se svítilo a každou hodinu nás budili. Nikomu jsem nesměl volat ani kontaktovat ambasádu a své věci už jsem neviděl. V cele s námi byl i Ir, kapitán naší lodi. Stěžoval si, že chce kouřit a dožadoval se informací. Zbili ho.
Izraelský zásah proti flotile aktivistů (31. května 2010)
Přímo v cele před vámi?
Byl asi metr před námi. Pak mu řekli, ať si oblékne jiné kalhoty, ať není vidět, že ho mlátili. Bylo hodně cítit, že se nám chtějí pomstít. Říkali, že jsme teroristi a zločinci. Mně nadávali, že jsem jako posranej Rusák.
Kdy jste poprvé mohl telefonovat na ambasádu?
Jako první si přišli pro Francouze a pak pro Řeka. Ten kapitán mě hodně uklidnil, protože měl dříve kontakt s ambasádou a dával nám informace. Tehdy jsem se poprvé dozvěděl, že při incidentu bylo deset mrtvých a 40 zraněných. Do té doby jsem si myslel, že o tom nikdo neví. Ve 13 hodin mě navštívila paní Sternová z ambasády a řekla mi, že za 45 minut letím. Neskutečně se mi ulevilo.
Komu jste doma volal jako první?
Doufal jsem, že na letišti bude televize. A opravdu tam byl štáb a přítelkyně a to byl asi nejšťastnější moment.
Co jste vlastně v Izraeli podepsal?
V Ašdodu mi řekli, že deset let nesmím do Izraele.
