„Rozhodnutí postupně upustit od trolejbusové dopravy pro nás nebylo snadné, ale chápeme, že je to krok vpřed. Budoucnost patří inovativní elektrické dopravě,“ uvedl podle agentury Interfax šéf moskevského dopravního podniku Mosgortrans Leonid Antonov.
Podnik zachová jen jednu linku, na které budou jezdit dva historické trolejbusy jako atrakce. Podle Antonova je to „projev úcty“, kterou podnik vůči trolejbusům cítí. Přebytečné stroje pošle Moskva darem do jiných měst: Nižného Novgorodu, Saratova, Čity, Voroněže...
Nyní nastává epocha elektrobusů. V Moskvě jich nyní jezdí 450, do čtyř let by to mělo být 2 600. „Je to stejné jako kdysi, kdy populární koňku v hlavním městě nahradil tehdy zcela nový dopravní prostředek – tramvaj,“ okomentoval likvidaci moskevské trolejbusové sítě Antonov.
První sovětský trolejbus LK-1 pojmenovaný pro Stalinově blízkém spolupracovníkovi Lazaru Kaganovičovi vyjel do ulic Moskvy v listopadu 1933. Překotná industrializace si žádala nový dopravní prostředek: tramvaje už nestíhaly dopravovat dělníky do továren, ulice v centru města pro ně byly příliš úzké a automobilový průmysl byl ještě v plenkách.
Trolejbusová síť se rychle rozšiřovala. Důležitou úlohu v tom hrály ženy, které dopravní podnik od 40. let přijímal jako řidičky. Za války se trolejbusy staly hlavním dopravním prostředkem, protože většinu autobusů zrekvírovala armáda. Některé byly předělány na nákladní trolejbusy a sloužily k přepravě dřeva, uhlí či zeleniny.
Historickou úlohu sehrály i v roce 1991 během takzvaného srpnového puče, kdy se skupina konzervativních komunistů pokusila zvrátit Gorbačovovy reformy a zosnovala státní převrat. Řidiči trolejbusů tehdy svými vozy zahradili ulice a znemožnili průjezd tankům.
Ještě před pěti lety se hlavní město Ruské federace pyšnilo největší trolejbusovou sítí na světě. Denně přepravila přes milion cestujících. Všechny linky měřily dohromady přes šest set kilometrů, trolejové vedení mělo přes 1 300 kilometrů. V posledních letech ale trolejbusy z ulic města rychle mizely, až nakonec zbylo jen šest linek.
Často se stávalo, že vozidlo se příliš odchýlilo od vedení, ztratilo kontakt s elektrickou sítí a zastavilo se uprostřed vozovky, čímž způsobilo zácpu. Řidič pak musel vylézt po žebříku na zadním konci vozu a manuálně připojit sběrač zpět k vedení.
Pro většinu pasažérů iritující zdržení, pro někoho vítané zpestření cesty do práce. „Když pantograf sjede z drátů a přeruší se přívod proudu, všechno se zastaví, nastane ticho a řidička vyleze ven, nastane magických pár minut skutečného zenu, než se jí opět podaří nahodit proud,“ okomentoval na sociálních sítích konec trolejbusů Moskvan Oleg Glebov.
Někteří obyvatelé hlavního města cítí kromě sentimentu i vztek. Dopravní podnik a radnici obviňují, že likvidují jeden ze symbolů hlavního města, a to bez ohledu na názor veřejnosti. Asi stovka největších nadšenců ještě v úterý uspořádala protestní demonstraci.
Truchlí i řidiči. „Samozřejmě, duše teskní. Srdce mi to drásá, skoro mi tečou slzy,“ svěřil se portálu moslenta.ru Alexandr Tichonov, který za volantem trolejbusu strávil čtyřiadvacet let. „Na trolejbus mi zůstanou jen vzpomínky. Jsou to hezké vzpomínky. Až z toho mám husí kůži. Přišli, zastavili provoz a řekli: končíme. Škoda. Pracovat by se chtělo, až do penze. Ale nepovolili.“
