Je to obrovská změna, kterou za dva roky Rakousko prošlo ve vztahu k migrantům. Obraz první: Stovky dobrovolníků rozdávají jídlo, balenou vodu, ošacení a další potřebné věci migrantům, kteří v sychravém podzimním dnu roku 2015 vystupují na vídeňském hlavním nádraží, mnohdy jen proto, aby si odpočinuli před další cestou, která směřuje do Německa.
„A jak by to bylo, kdybychom zůstali tady v Rakousku?“ ptá se dvojice moderně oblečených mladíků ze Sýrie u stolku bezplatné právní poradny. Po chvíli vysvětlování mladého právníka se rozhodnou dál nepokračovat.
Obraz druhý: Muslimská žena se prochází podél jezera v turistické oblasti Rakouska. Přistupuje k ní dvojice policistů a na základě zákona o zákazu zahalování obličeje, který na počátku října vstoupil v platnost, jí nemilosrdně nařizuje si šátek zahalující dolní část obličeje sundat. Jinak by jí hrozila pokuta 150 eur, tedy skoro čtyři tisíce korun (více zde).
Otázka migrace jednoznačně dominuje kampani před nedělními parlamentními volbami a i pro voliče představuje absolutně nejdůležitější téma, podle něhož se budou rozhodovat.
Jako klíčové téma ji v průzkumu renomovaného institutu IMAS označilo 51 procent Rakušanů. Na druhém místě s polovičním skóre skončila péče o starobní důchodce a na třetím místě se 16 procenty nezaměstnanost.
Proč tomu tak je? Protože Rakousko musí řešit obrovské množství problémů spojených s příchodem stovky tisíc migrantů v letech 2015–2016 i v současnosti. Tento počet, mimochodem na množství obyvatel vyšší než v Německu, se musel přerozdělit po celé zemi. Každá rakouská obec a město musely přijmout počet migrantů odpovídající 1,5 procenta obyvatel dané lokality.
Ani jeden nelegální migrant
Vnitrorakouské „kvóty“ narazily na mnoha místech na takový odpor, že musel být schválen speciální zákon, který to starostům a primátorům přikázal. Tím však problém zdaleka vyřešen nebyl a bude trvat ještě roky.
„Téma migrace je ve volbách tak dominantní proto, že nejde zdaleka jen o bezpečnost a terorismus, jak se to někdy interpretuje v Česku, zasahuje to do téměř všech oblastí života,“ říká analytička Asociace pro mezinárodní otázky Zuzana Lizcová. „Od vzdělání přes otázky, zda se migranty podaří zapojit do pracovního trhu, až po to, jak velkou zátěž to bude znamenat pro sociální systém,“ dodává.
K růstu napětí kolem přílivu utečenců přispělo i to, že se rakouská ekonomika poslední čtyři roky nemohla dostat ze stagnace a slušnější růst se dostavil až v posledních měsících.
„Rakušané, kteří byli tradičně vůči běžencům vstřícní, také ztratili v průběhu migrační krize pocit, že mají situaci pod kontrolou, takzvaně ve svých rukou,“ popisuje další důležitý moment bývalý velvyslanec ve Vídni Jan Sechter.
Výsledkem bylo nejen to, že Rakousko poslalo policisty na Balkán, aby v Makedonii „zavřeli“ balkánskou cestu, ale také tvrdé omezení počtu přijímaných žadatelů o azyl, snížení dávek pro migranty na pouhých 563 eura měsíčně a další dříve obtížně představitelné kroky, jako je již zmíněný zákaz zahalování.
A favorit voleb, lidovecký ministr zahraničí Sebastian Kurz, razí heslo: „Ani jednoho nelegálního migranta do Rakouska!“. A jeho Rakušané, aspoň asi ta třetina, která ho chce volit, mu rozumějí.
